Helena Třeštíková získala cenu Evropské filmové akademie. Je to poprvé v historii domácího filmu a evropské akademie, kdy vyhrál český projekt. Stal se jím časosběrný dokument René.

Bylo to velké překvapení?

Obrovské. Dosud v téhle soutěži nezvítězil žádný domácí film, ani hraný. Pokud vím, máme na kontě jen dvě nominace za scénáře. Mám samozřejmě obrovskou radost, zvlášť když s mým filmem byl nominovaný i Občan Havel Pavla Kouteckého a Mirka Janka. To je tématem přece jen veliká bomba, nečekala jsem, že bych ho přebila. Desítka nominovaných evropských filmů byla navíc velmi silná sestava – některé jsem viděla, třeba ruskou Matku, je skvělá. Nebo britský dokument Muž na laně, který bodoval už na karlovarském festivalu. Je to pro mě čest.

To muselo potěšit i producenta Pavla Strnada…

To víte, že ano. Jeho Negativ (který mimochodem dělal i druhý nominovaný dokument Občan Havel) patří k jedněm z mála domácích produkčních společností, které se věnují i dokumentární tvorbě. Je úžasné, že Negativ nepropadá komerčním tlakům a podporuje i finančně nejisté projekty, které nejsou jen o ekonomickém výdělku. Cena, jakou je tato, je pro společnost Pavla Strnada strašně důležitá – je potvrzením trendu, že dokument je dobrá cesta a že se u nás teď v tomhle oboru zase blýská na časy. Moc to českému dokumentu přeju.

Už jste řekla tuhle slavnostní zprávu hrdinovi svého filmu – Renému?

Poslala jsem mu esemesku. Ale za chvíli měl schránku, tak nevím, co tomu říká. Leží totiž momentálně v nemocnici, protože jel v autě (i když nemá řidičák) a ošklivě se vyboural. Je dost pomlácený, nemůže se zatím postavit ani na nohy.

Váš hrdina je, zdá se, nepoučitelný… Během natáčení dokumentu vám vykradl byt, nevrátil půjčenou kameru, vrací se pravidelně do vězení…

Bohužel je opravdu pořád stejný. Téměř beznadějný případ. Přitom to o sobě ví – pokaždé řekne – zvoral jsem to. Má schopnost sebereflexe, ale je mu k ničemu.

Ještě píše?

Jen ve vězení. Tam má na to klid. Zní to divně, ale je to tak.

Budete s ním točit dál?

Určitě, jeho osudy jsou tak dramatické, že si říkají o další pokračování. Ale teď hned ne, bude to chtít zase tak deset let nového sběru materiálu. Teď pracuji na portrétu narkomanky Katky. Chystám sběrný triptych – Marcela, René, Katka. Vypovídají důležité věci o naší společnosti.

René

Helena Třeštíková sledovala rozporuplnou osobnost Reného Plášila téměř dvacet let, od jeho sedmnácti. V dokumentu zachytila klíčové okamžiky jeho cesty mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. S kamerou ho opustila v roce 2008, v jeho sedmatřiceti letech – jako nemocného muže, stále na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z teenagera v muže zaznamenávala režisérka na pozadí významných politických změn střední Evropy.