Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Retro pro tátu. Strniště pro Jana Svěráka

Laskavý film z těžké doby natočený podle klíče Obecné školy. To je v kostce napjatě očekávaný nový snímek Jana Svěráka Po strništi bos, který vstoupil do českých kin. Držitel Oscara za Kolju jej ale natočil spíš kvůli otci nežli kvůli sobě.

18.8.2017
SDÍLEJ:

Tereza Voříšková a Jan Svěrák při představení filmu Po strništi bos 8. srpna 2017 v Ostravě.Foto: Deník / Kaboň Lukáš

Co diváci očekávají, to v případě novinky otce a syna Svěrákových dostanou. Idylický pohled na nelehké časy, ze kterého nijak zásadně nemrazí a na který se v kině dobře dívá. Asi jako když starý člověk vzpomíná a vytěsňuje to ošklivé.

Ne že by ve filmu odehrávajícím se v protektorátu a konci války a natočeném podle stejnojmenné knihy Zdeňka Svěráka chyběly smutné scény. Ale až na výjimky jsou líčeny jaksi zpovzdálí, jakoby přes tlusté sklo, nahlížené očima dítěte. Vlastně šťastný koncept, který tvůrcům umožňuje onu laskavost, aniž by urazili.

Před Obecnou školou

Novinka dějově předchází film Obecná škola, respektive zachycuje období, kdy se rodina malého Edy (rozuměj Zdeňka Svěráka) stěhuje z Prahy na venkov. Tady hlavní hrdina prožívá svá klukovská dobrodružství napojená na válku. Na tu si s místní partou v roztomilém bunkru zbudovaném v hromadě pohřebních věnců hraje, ale v některých scénách se promítá i do jeho reálného života. Díky této optice vnímáme protektorát jen zdáli ať je to psík odmrštěný dveřmi gestapáckého vozu, jenž odváží jeho páníčka, obsazení školy a vojenské výjevy či tragické finále rodinného „hříšníka“, tatínkova bratra překřtěného na „Vlka“.

Odstupu od dospěláckého světa a válečných událostí dociluje Jan Svěrák mimo jiné scénami ztělesňujícími na plátně Edovy představy, jež vycházejí z některých dobových rodokapsů. Problém je v tom, že se na plátně zjevují nečekaně a v celkovém kontextu působí trochu zmatečně. Charaktery jednotlivých postav naopak líčí tvůrci až otrocky věčně laskavá maminka, cholerický a slabošský tatínek, přísný dědeček, ukřičená teta s místním nářečím. Jedinou figurou sympaticky vybočující z této prvoplánové sešlosti je zmíněný „Vlk“, černá ovce rodiny, kterého Oldřich Kaiser uchránil od černobílé škatulky.

Dětští hrdinové

Nejvěrohodněji tak vyznívají pasáže, jež popisují rodinné vztahy čistě, bez vizuálních obezliček, vysvětlivek a selankovité stylizace zalité sluncem. Kontakty Edy a posléze i jeho maminky s „Vlkem“ u vody beze slov nebo finální pohřeb, kde se lámou rodinné charaktery, působí ve filmu nejčistěji. Dobré jsou i chlapecké scény včetně vyloučení „zrádce“ (byť třeba Karel Smyczek znázornil obdobná dětská přátelství v televizní sérii Bylo nás pět přesvědčivěji). Jednoznačně nejlepší je z této party Alois Grec (Eda), u nějž se nejvíce ukazuje, jak dobře si umí Jan Svěrák vybrat malé představitele a pracovat s nimi.

Vynikající kamera

V této linii je snímek nejcennější protože líčí zrání chlapecké kuráže (symbolická chůze „strništěm bos“), hrdosti a cti, jež se v závěru vymezí proti otci i dědovi. Jestli někde film Svěrákových přesahuje rodinnou selanku v protektorátu, tak právě tady, kde se potkává typická česká zbabělost s nenápadným mladickým vzdorem. Spolu s vynikající kameramanskou prací Vladimíra Smutného těšící se z proměn krajiny v ročních obdobích a hudbou Michala Novinského nabízí Po strništi bos příjemnou retro podívanou.

Takovou, která neurazí, ale také nepřekvapí. Nastal čas, kdy by bylo fajn opustit bezpečí „obecných škol“ tatínků a vydat se strništěm bos vstříc světům vlastním.

Autor: Jana Podskalská

18.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Sousedík u zlínského krajského soudu. Zproštěn viny.
6

Hrozilo mu dvanáct let za šíření HIV. Soud ho zprostil viny

Ponorka A.R.A. San Juan
AKTUALIZOVÁNO
1 4

Bouchání do stěny. Námořnictvo možná zachytilo ztracenou ponorku

Rozhovor s Novotnou? Zdvořilost, šarm a jasné názory

Jemná, zdvořilá a distingovaná dáma. Tak působila Jana Novotná letos na jaře, když poskytla rozhovor několika médiím včetně Deníku. Novináře přivítala svým typickým úsměvem a v elegantním krátkém sestřihu.

Slovenský talent Jozef Karika láká do temných hvozdů

Po Strachu přichází Trhlina. Nakladatelství Argo pokračuje ve vydávání knih mimořádného slovenského talentu Jozefa Kariky a po loňském hororu Strach servíruje další šílenstvím prodchnuté dobrodružství ze slovenských hor. Na Strach navíc kniha přímo navazuje. Nikoli však tak, jak by si mohl čtenář myslet.  

Blázni, nebo hrdinové? Názory mladých Japonců na piloty kamikaze se různí

Za druhé světové války tisíce japonských dobrovolníků narukovaly k pilotům kamikaze. Ti se pak s letadly plnými výbušnin vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Současná anketa britské stanice BBC ukazuje, že díky vlivu nacionalistů se sebevražední letci v očích nové generace opět stávají hrdiny.

Opravdu nejde o vtip: londýnské autobusy by mohly jezdit na kávu

Americká stanice CNN přišla se zdánlivě úsměvnou zprávou. Známé dvoupatrové autobusy v Londýně možná už brzy budou jezdit na nové biopalivo, jehož základní složkou je kávový olej.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT