Máte tenhle žánr rád?

Mám rád víc různých žánrů. Ale fanouškem noirových filmů jsem byl už jako teenager. Pamatuji si, že iniciačním zážitkem byl snímek Alana Parkera Angel Heart, úžasný thriller s Mickeym Rourkem, z něhož šel člověku mráz po zádech. A posledním z nedávné doby třeba americký seriál True Detective, u nás ho vysílala HBO pod titulem Temný případ. Pátrání po pachatelích rituálních vražd malých děvčat v zasmušilé krajině Lousiany. Taky mistrovská práce s kamerou, svícením, herci a napětím. Díval jsem se na něj už v době, kdy teprve běžel v americké televizi.

Čím se podle vás noir liší od jiných krimi nebo thrillerů?

Vizuální náladou. Takový Sunset Blvd. nebo Hluboký spánek, to jsou vyložené lahůdky. Ale je potřeba vidět tyhle snímky na plátně, jinak si je člověk pořádně neužije. Jedině v kině totiž oceníte promyšlenou práci s obrazem a způsobem vyprávění. Teprve velké plátno umocní atmosféru, která je pro noirové příběhy klíčová. A skvělé je, že tento žánr neustrnul ve 40. a 50. letech, ale že lze skrze něj vyprávět pořád. Festival na Křivoklátě je právě tímhle výjimečný umožňuje vidět na jednom místě kombinaci filmů starých i moderních.

Potěšilo vás, že vaše detektivka Ve stínu, jež se odehrává na pozadí politických událostí 50. let u nás, se letos dočkala zařazení do programu?

No jéje. Ve stínu je typický noir, rozhodně na tenhle festival patří. Myslím, že je na něm poznat, že jsme pracovali s klasickými žánrovými prvky se šerosvitem a dobovou náladou. Koneckonců, při natáčení mě inspirovaly tři zásadní filmy tohohle kalibru: Psycho, Blade Runner a Sedm.

A jen malý výhled do budoucna kromě toho, že jste producentsky zaštítil nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově, máte předpokládám v šuplíku i něco svého?

Mám. Příběh Emila Zátopka. Další dobová záležitost, která bude producentsky hodně náročná. Podobně jako Ve stínu.