Letos jste oslavil 45. narozeniny. Máte tendenci se při takové příležitosti ohlížet, bilancovat?
To ne. Ale kolem čtyřicítky jsem měl takovou krizi, kdy se mi moc nezadařilo s filmem Vrásky z lásky, na který přišlo do kin slabých padesát tisíc diváků, pak mi nevyšel ještě jeden film, pan producent ho dal jinému režisérovi, a já najednou získal pocit, že je to všechno marnost. Tam jsem si odžil krizi čtyřicátníka…

Co vás z ní dostalo?
Práce, kterou jsem v ten moment nenáviděl a už ji nechtěl dělat. Říkal jsem si: „Vykašlu se na to. Natočil jsem Anděla Páně, to stačí. Jako režisér jsem předvedl, že to umím.“ A chtěl jsem studovat třeba psychologii nebo teologii – úplně jiný obor, který mi otevře cestu do jiných sfér, které by mě zajímaly, ale neměl jsem čas je hlouběji studovat. Pak ale přišel další film a další, a to, co jsem nenáviděl, mě zase vytáhlo zpátky. A pak vznikl Anděl Páně 2. Takže z neúspěchu se zrodil úspěch, protože na ten film přišlo do kina přes milion lidí.

Za jménem máte zkratku T.O.S.D., protože jste členem organizace Třetí řád svatého Dominika. Kdo vás přivedl k víře?
Babička. Já jsem vyrůstal v krásné dohromady držící rodině, babička byla z devíti dětí a všichni příbuzní se u nás potkávali, třeba na dušičky jich u nás byly mraky. Co se tenkrát také dalo dělat? Naši nebyli v partaji, takže dělali jen to, co jim bolševik dovolil, cestovat se nesmělo, nic se nesmělo, ale setkávat se s rodinou nikdo nezakazoval. Takže všechny víkendy jsme trávili u babičky. To byla venkovská žena, která měla hodně společného s Babičkou od Boženy Němcové.

Babička mě vodila do kostela na mše, zpívaly se tam mariánské písně, bylo to krásné. Prostota a ryzost venkovské víry mě hodně ovlivnila. Samozřejmě ve věku kolem patnácti let, kdy začnete přemýšlet, jak je to s Bohem, začnete také pochybovat. Obzvlášť, když zjistíte, že dárky nenosí Ježíšek. To je taková zkouška víry… Ale pak jsem zjistil, že Bible je opravdu knihou knih, která obsahuje takovou moudrost, lásku, pochopení a víru v dobrotu člověka, že jí žádná jiná filozofie, žádný světonázor nesahá ani po kotníky.

Pak si řeknete, že když je to tak dobré, nemůže to být z člověka samotného, a začnete věřit ve vyšší inspiraci. V tu chvíli se mi znovu narodil pán Bůh, ale do dospělého světa, dospělé víry. Zatím mě nikdo nepřesvědčil, že je na světě něco lepšího, nebo člověku bližšího.

Dočetl jsem se, že často rozmlouváte s Bohem. Prozradíte, co jste spolu řešili naposledy?
My spolu pořád vedeme nějaké řečičky. Oni jsou tedy spíše jednostranné. Pán Bůh kolikrát mlčí. Je zajímavé, že v období krizí a smutků, kdy po Pánu Bohu nejvíc toužíte a rychle chcete signál nebo odpověď, on nejvíc mlčí.

Znamená to, že když nic nepotřebujete, tak k vám promlouvá?
Jeho signály čte člověk významněji. Ale právě v tom mlčení je jeho největší síla, protože my chceme všechno vyřešit hned. Teď mám problém, pane Bože, pomoz mi! A je ticho. A díky tomu si uvědomíte, že to, kvůli čemu se trápíte, se možná nemusí vyřešit hned.

Najednou získáte nadhled a zjistíte, že se zabýváte prkotinami. Víra vám dá na věci jiný náhled, než byste měl bez ní. Když se snažíte panu Bohu přiblížit, každá zdolaná šprušle pomyslného žebříku k němu vám poskytuje větší rozhled. Čím jste k němu blíže, tím lépe vidíte svět ve všech souvislostech. Víra mi pomáhá nejen k vnitřnímu klidu a vyrovnanosti, ale promítá se i do mé tvorby. Mé filmy se vždycky tématu náboženství dotknou.

I vaše mysteriózní thrillery se točí kolem víry. V seriálu Labyrint dokonce vrah vyzval na souboj Boha. Neděláte tím církvi medvědí službu?
Myslím, že takhle se to nedá brát. Já přece neukazuji jednoho člena konkrétní církve, ukazuji extrém. Když se něco přežene do extrému, a to může být i víra, je to špatně. Navíc fanatiky v dnešní době vídáme u jiných náboženství, než jsme my křesťané.

Jedním z vašich dalších filmů by mělo být Sedmikostelí podle románu Miloše Urbana, který vydal před dvaceti lety. Ohlas na film Santiniho jazyk podle stejného autora pro vás byl zklamáním. Proč by to teď mělo být jinak?
Miloš Urban je mimořádný autor. On je pro mne taková reinkarnace Meyrinka a Kafky. Nepíše jednoduchou literaturu pro pobavení, kterou si vezmete do autobusu, když jedete na dovolenou do Bibione. V jeho knihách je spousta podobenství a symbolů. Tím pádem, natočíme-li podle něj film, nebude to mainstream, který bude v kinech trhat rekordy. V případě Sedmikostelí je tedy nevýhoda, že bude stát minimálně padesát milionů korun a ještě se neobjevil nikdo, kdo by chtěl financovat takový artový film.

Anděl Páně 2 je komerčně nejúspěšnější český film všech dob. Díky tomu se už poměrně dlouho spekuluje o tom, jestli natočíte Anděla Páně 3. Nepředpokládám, že byste mi k němu řekl něco konkrétního, nebo se pletu?
V tuhle chvíli je ještě brzo. Mezi jedničkou a dvojkou uběhlo dlouhých jedenáct let. Myslím, že to bylo ku prospěchu. Odpočinuli jsme si od toho my i diváci a měli jsme čas to dobře napsat a připravit. Ale třeba žádná trojka nebude. Obecně jako režisér můžete strašně obtížně plánovat. Není to tak, že bych řekl, že příští rok si chci natočit Sedmikostelí, a dal bych do toho všechny síly. Pak vám cukne nějaký sponzor a netočíte vůbec nic. To znamená, že musím mít několik želízek v ohni. Jedno vyjde dříve, jiné později, do toho přijde něco, s čím jsem vůbec nepočítal.