Byl to váš nápad, nebo jste vyfasoval „zakázku" od televize?

Bylo to na žádost České televize. Loni na zlínském festivalu se na mě obrátila kreativní producentka Barbara Johnsonová, jestli bych nenapsal a nenatočil novou vánoční pohádku. Už je to mimochodem moje pátá štědrovečerní. Já předtím shodou okolností četl Křesadlo od Andersena a hned po prvních dvou stránkách mě napadlo, že by to byl hezký námět na vánoční pohádku. Tak jsem se k němu vrátil.

Předpokládám, že jste musel škrtat…

Ano, vyhodil jsem rovnou tři psy střežící křesadlo a některé zdlouhavější motivy. Místo psů jsem doplnil do scénáře ducha, kterého křesadlo vyvolává a kterého jsem psal přímo pro Viktora Preisse.

Vy vždy inklinujete k humoru, najdeme ho i v Duchovi nad zlato? U Andersena se asi špatně hledal…

To rozhodně. Žánr jsem změnil, je to spíš pohádková komedie. Rok a půl jsem vymýšlel a točil. Jsem přesvědčený o tom, že klasická pohádka dnes už diváky netáhne. Že je třeba hledat jiné vypravěčské postupy, pracovat s humorem, akcí, zaujmout dětského diváka jinak. Nikoli ale šišlat, prznit češtinu a mluvit vulgárně. To do žádného příběhu pro děti nepatří.

Duch je herecky silně obsazený, včetně hlavní mladé dvojice.

Ano, nejen ducha jsem psal pro Viktora, i některé jiné postavy vznikaly na tělo dalším hercům: Martinu Dejdarovi, Jiřce Bohdalové a Janu Hrušínskému. Mladý pár ztělesňují Veronika Kubařová a František Skopal, syn Svatopluka Skopala, který tu herecky debutuje.

A hlavní motto pohádky?

Jako u všech pohádek  - boj o lásku, život a štěstí. Důležitým motivem je odvaha a přátelství. Pohádky patří hlavně dětem, neměly by tedy být zbytečně komplikované. Žádné experimenty, žádné umělecké třesení kamerou. Klasické vyprávění podle Aristotela. Humor, napětí a emoce. A jasná sdělení: O co má v životě smysl usilovat.

V pohádce hrají i děti. Hledal jste je dlouho?

Filip Antonio, který má největší prostor, je už v podstatě známá dětská hvězda a velký talent. Hrál u Davida Ondříčka ve filmu Ve stínu a má i seriálovou zkušenost. Navíc umí zpívat, tančit, vystupuje v muzikálu Casanova, na jedenáctiletého kluka je to neuvěřitelná kariéra. Mimochodem, na place si scény občas i sám režíroval. Prostě si to uprostřed klapky střihl a povídá mi: Pane režisére, já cítím, že to nějak nešlape. Dáme to znovu, jo? Já jen zíral…

A duch Viktora Preisse? Zamlouval se mu?

Zamlouval. Navíc jsem mu napsal do závěrečných titulků písničku, kterou nazpíval. Ale když se pak viděl v klipu, který o pohádce vznikl a kde letí na posteli, poslal mi SMS: Nemohl bys mě z toho prosím tě vystřihnout? Já to tam kazím… Žertéř.

Zdroj: Youtube