S herci Ivanem a Josefem Trojanovými a Jurajem Lojem si únorové uvedení Šarlatána v Berlíně užila. Slibný prodej filmu o léčiteli Janu Mikoláškovi ale aktuální situace zastavila. A nejen to.

Pandemie vám asi leckteré plány rozvrátila, že?
Bylo toho hodně a některé věci už se asi nevrátí. U jiných stále doufám. Měla jsem mít tři premiéry snímku Mr. Jones; ve Francii proběhlo moc hezké promo, film si vybralo hodně kin, ale tři dny před premiérou se sály zavřely. Stejně tak v USA. Švédsko nechalo pár kin otevřených, ale běžná situace to samozřejmě není. Šarlatán se začal po Berlinale krásně prodávat, teď stojí. Stejně jako pár důležitých festivalů, na které jsme měli pozvání. V dubnu mě čekaly v Paříži přípravy na seriál pro Apple TV, který se měl točit v létě. Zatím jsou posunuté, ale na jak dlouho nikdo neví…

Jak tenhle čas prožíváte?
Je to zajímavé. Klade nám hodně otázek, na které jsme si měli, myslím, odpovědět už dřív. Hlavní je, jestli nás globální zkušenost něco naučí: změnit priority, předvídat skutečná nebezpečí. Soustředit se více na samotné bytí a lidskou solidaritu, než na sobecký přístup k životu a touhu vlastnit a vydělávat. Nevím, zda budeme téhle změny schopni, nebo jestli v nás strach naopak vzbudí větší obavu ze svobody.

Váš Šarlatán se svobody nebojí, naopak. Proto vás Jan Mikulášek zaujal?
Fascinuje mě jeho vášeň i dar. A zároveň je mi ho líto. Ivan Trojan všechny jeho vrstvy výtečně odstínil. Jeho zbabělost, neschopnost smířit se s pokorou, věčný boj mezi egem a léčitelským posláním. Nemožnost projevit lásku.

Výrazným motivem je i jeho sadismus. Nakolik jste čerpali z pramenů a co je autorská licence?
Myslím, že je to víceméně licence. Našly se i určité stopy o něm, předválečné spisy, svědectví pacientů a jeho zápisky, s nimiž přišel Mikuláškův pravnuk. Ale většina filmového příběhu je dílem scenáristy Marka Epsteina. Verzí bylo hodně, ale od začátku byl prezentován jako muž, v němž se sváří dobro a zlo a to mu dělá ze života peklo.

V Berlíně jste mluvila o snech, v nichž se vám občas vynoří nová témata. Jak se vám zjevil šarlatán?
Zdálo se mi o moči. Pěkný, co? Jakýsi politik, na nějž jsem už zapomněla, mi donesl moč a zeptal se, jestli z ní dokážu předpovědět, zda vyhraje volby… Vážně, nesmějte se. Ale nebyl to samozřejmě hlavní impuls k filmu. I když motiv léčby na základě analýzy moči v příběhu máme. Ale s volbami to nemá nic společného.

Film začíná smrtí Antonína Zápotockého. Mikulášek léčil řadu osobností, od Maxe Švabinského po Olgu Scheinpflugovou. Proč jste je z příběhu úplně vypustili?
Protože neměli žádný konkrétní příběh. A pro cizí diváky to jsou vesměs neznámá jména. Muselo by se složitě vysvětlovat, o koho jde, a to nám nepřišlo pro tempo filmu dobré. 

Zato hrdinův homosexuální vztah k asistentovi líčíte poměrně explicitně… Na tu dobu určitě.
Ano, o otevřených erotických scénách na půdě nebo na louce se ve štábu dost mluvilo. Ale já chtěla ukázat lidskost obou postav, to, že nejsou jen oddaní své práci, ale i sobě, citu a vášni, které je ovládly. 

Vyhledala jste sama někdy pomoc léčitele?
Točila jsem o jednom slavném polském léčiteli film Julie. Jezdila jsem kvůli tomu často za ním. Ale pomoc jsem nehledala, to ne. Kdybych nicméně trpěla těžkou chorobou, zkusila bych všechno. Řada bylin je ostatně základem i vědecké mediciny.

Potřebujete pro svůj život nějaký pravidelný rituál, třeba v přírodě?
Žiju v ustavičné frustraci, že jsem na ni naopak málo napojená. Nerozeznávám stromy a ptáky, říkám si, že se to musím konečně naučit. I proto mívám přírodní motivy alespoň ve svých filmech, když ne v životě. Ale mám dům v Bretani, kam za mnou jezdí i spolupracovníci, stříháme a tak. Aspoň tam jsem přírodě blíž, moři a ptákům. 

Změní podle vás pandemie kina i diváky? Vrátí se, když si teď zvykli na projekce on-line? 
Pro kina to bude rána. Jak hluboká, to bude záležet na délce aktuální pauzy i strachu lidí potkávat se hromadně v sále. Už dřív se objevovaly snahy, aby se distribuce odehrávala více na internetu, myslím, že pandemie je urychlí.