Jim Stark produkoval Jarmuschovy filmy Podivnější než ráj, Noc na zemi a Mimo zákon, Zimnici Fridrika Thóra Fridrikssona nebo Lásku Vladana Nikoliče. Ale stále je hrdý na to, že zůstává nezávislým producentem, který točí nízkorozpočtové snímky. Do Prahy zavítal v rámci Febiofestu poprvé, užíval si festival a obdivoval architekturu Starého Města.

Máte rád festivaly?

Vcelku ano. I když záleží na tom, na jakém zrovna jste. Některé jsou nudné. Tady u vás měfascinovalo, kolik mladých lidí chodí do festivalových kin a jak je tu sympaticky mladě rušno. Tady vidím dívky a kluky mezi patnácti a osmnácti, kteří si umí v kině filmovou podívanou opravdu užít!A hudební koncerty večer nebo v noci pochopitelně taky. A ještě něco chci říct –mám moc rád evropský film, jsem vyloženě jeho fanouškem. V Evropě totiž ještě můžete leccos považovat za umění a to jemi blízké.

Dnes jste zkušený producent. Ale jaké byly vaše začátky a proč se často ujímáte prvních filmů mladých režisérů?

Možná vám to bude připadat zvláštní, alemněi po těch letech debuty pořád přinášejí nadšení z experimentování. Nikdy netuším, co z filmového projektu bude, jestli budeme slavit s režisérem úspěch u diváků nebo půjde o totální propadák. Řeknu vám, že jsem zažil oboje. Obě zkušenosti jsou poučné. A k těm začátkům – prostě jsem se jednoho dne rozhodl, že to zkusím, a nabídl jsem jednomu začínajícímu režisérovi spolupráci. Vyšlo to. Na produkci se dá ušetřit – v podstatě stačí mít zajímavý příběh, dobrého režiséra a trochu peněz. Jenže americký systém je nastaven tak, že k úspěchu potřebujete herecké hvězdy, a ty vám projekt zásadně prodraží. Člověk se pak musí přizpůsobit komerci. V Americe jsou peníze hlavně v televizních společnostech, na ty jsem se v začátcích obracel.

Pracoval jste s Američanem Jimem Jarmuschem i Islanďanem Thorem Fridrikssonem. Je náročné pochopit odlišné charaktery a režijní vidění těchto vyhraněných osobností?

Ani ne. Proměje to dobrodružství. To víte, že každý z filmařůmásvou osobnost a určitý pohled na věc, svůj způsob vyprávění. Ale to je právě na tom zajímavé, že si otvíráte obzory o různých lidech z různých koutů, poznáváte jejich náturu a učíte se jim naslouchat. Bavíměto.

Musí být producent i dobrý psycholog?

Vzásadě ano. Ale totéž platí pro vaši profesi, ne? I novináři musí být šikovní psychologové. Můžete připomenout, jak došlo k vaší spolupráci s režisérem Thorem Fridrikssonem? Všechno vzniklo na festivalu v Reykjavíku –kamjsem vezl jeden Jarmuschův snímek. Cesta z letiště byla dlouhá, 70 kilometrů autobusem úchvatnou přírodou. Tehdy jsem se rozhodl, že tu natočím road movie. Za pár peněz – protože sama příroda má hodnotu miliardy dolarů. Na festivalu jsem potkal řadu režisérů a přemýšlel, s kým z nich film natočit. Byli hrozně vážní, kouřili dýmkya nebyla s nimi vůbec žádná legrace. Tak jsem si vybral mladíka, který pořád dost pil a neměl filmovou školu. Byl to Fridrik. Tak vznikla Zimnice – road movie z Islandu.

Co byste poradil českým začínajícím filmařům, kteří většinou dost obtížně shání peníze?

Že každý může natáčet. Chce to mít jasnou vizi a vědět, na koho se obrátit. Nakonec ty peníze vždycky seženete. Lásku režiséra Vladana Nikoliče jsem udělal jen za 750 000 korun. Ateď se chystám na animovanýfilm, nízkorozpočtový pochopitelně. Všechno jde, když se chce.