Dodejme, že zejména velkoformátová kina IMAX nabízí mimořádný zážitek, protože v akčních scénách se obraz roztáhne a jakoby vás vtáhne do plátna, protože režisér J. J. Abrams  natočil třicet minut s IMAX kamerami (mj. vulkanickou planetu Nibiru, planetu Klingonů a finální honičku v San Franciscu).To je ovšem lahůdka hlavně pro fajnšmekry.

Sázka na režiséra vyšla

Běžným divákům postačí dobrý příběh, vizuální nápady a patřičné tempo, jak se na daný žánr sluší. A to všechno snímek má, klobouk dolů. Ostudu fenoménu, jenž se zrodil v druhé půli 60. let 20. století na palubě lodi Enterprise, rozhodně nedělá. Naopak. Zdá se, že sázka na režiséra studiu stoprocentně vyšla. J. J. Abrams je muž činu, má cit pro sci-fi, jemný patos i pro potřebnou výbavu k tomu nejmodernějšímu způsobu vyprávění. A oboje umí výtečně propojit. Už první film v roce 2009 (Star Trek) ukázal, že cesta, kterou zvolil, byla správná. Zachoval stylizaci prostředí, postavy a jejich typické rysy (Spock řídící se v každém ohledu předpisy, vznětlivý Jim předpisy s oblibou porušující, Uhura – zástupkyně černošské rasy či mírný cholerik Pavel Čechov jakožto ruský palubní inženýr), ale obklopil je pomocí moderních technologií famózním vesmírným prostorem. A rozehrál příběh plný nápadů, akcí, ostrých průletů a dějových zvratů, na které vás baví dívat se až do konce.

Působivá podívaná

Totéž platí o druhém filmu. Jim je s kolegy během zasedání rady svědkem brutálního ataku na Hvězdnou flotilu (Organizace spojených národů budoucnosti) a posádka Enterprise se nabídne, že dopadne pachatele, intergalaktického teroristu Johna Harrisona. Podstoupí nebezpečnou cestu, na níž se tříbí nejen odvaha a kolegialita zúčastněných, ale i křehká hranice přátelství obou hlavních hrdinů. Scénář je plný nových podnětů a akcí, do nichž ale tvůrci jemně a ústrojně pašují i to potřebné minimum psychologie. Výtečně zachází Abrams s ústřední dvojicí Spockem a Jimem, na jejichž rozdílných povahách a založení buduje napětí i emoce příběhu (skvělý je jejich finální dialog o citech na opačných stranách neprostupné skleněné stěny). Což nabízí v kombinaci s mimořádnou hloubkou ostrosti obrazu vskutku působivou podívanou. I pro toho, kdo sci-fi zrovna příliš neholduje. Přestože tvůrci se vysvětlením některých základních pojmů, s nimiž pracoval původní seriál (třeba že warp je mezihvězdný motorový pohon a phaser paprsková zbraň) příliš nezatěžují, v kině to nijak neruší. Naopak, z každého záběru je znát, že si režisér s celým filmem hrál jak malý kluk, a jeho posedlost je příjemně nakažlivá.

Profesionálně udělaná pohádka pro dospělé

Což se týká i Michaela Giacchina, autora hudby, jež jde precizně s atmosférou příběhu a dynamikou střihu. Samostatnou kapitolou jsou pak herecké výkony, jimž dominují Chris Pine a Zachary Quinto – typově přesný emotivní Jim a Spock (ač Vulkánec!) kontrolující své emoce. Filmový Star Trek je zkrátka dobrá, profesionálně udělaná pohádka pro dospělé, s níž se dá utéct do fiktivního světa, daleko od hromady složenek a jiných starostí. Jediné, co jí na rozdíl od předchozího filmu chybí, je více humoru. Ten se tentokrát pro samou vášeň pro vizuální vjemy na plátno moc nedostal.