Jak se daří Fimfáru v kinech? Máte dobré ohlasy?

Máme. Přiznávám, že jsem se trochu bál. Neotvíral jsem radši noviny, vypínal při hovorech o Fimfáru. Ale film se prý líbí, pan producent je spokojený. Tak jsem taky.

Ovládla vás definitivně móda 3D nebo se zase někdy vrátíte ke klasické animaci?

3D je pěkný. Ale určitě bych na tom netrval. Je to mnohem náročnější – pro natáčení i pro výrobu. A zase tolik úžasu mi to nepřináší. Spíš divákům. Moje šestiletá dcera už nechce chodit na nic jiného. Vždycky se ptá – a bude to tati na brejličky?

Chystáte celovečerní animovaný projekt. O čem bude?

Scénář píše Irena Hejdová podle povídek, s nimiž přišel Martin Vandas, producent Fimfára. Už jsme se ale od nich dost vzdálili. Jmenuje se pracovně Karavana a teď právě řeším, jestli by měl být i pro starší děti nebo vysloveně horor pro dospělé publikum. Nerad bych udělal nechutný brutální snímek, na druhou stranu rozsekaná loutka působí poněkud vtipně… Aby se pak lidi spíš nesmáli.

A poetika? Něco jako od Burtona?

K tomu mám nejblíž, to je pravda. Ale chci mít vlastní výtvarný názor. Karavana bude trochu historizující, řekněme nálada 30. let. Pokud bychom se rozhodli pro druhou, dospělejší variantu, musel by být film hodně propracovaný a to určitě nezaplatíme z domácích peněz. Martin Vandas v podstatě počítá se spoluprací se zahraničím. Bude to na dlouho. Taky bychom s Denisou Grimmovou rádi natočili animovaný muzikál.

Jaké animované filmy se vám líbily v kině?

Mám rád – jak už tu padlo – Tima Burtona s tou jeho praštěnou poetikou. Víc se mi líbí jeho tvorba animovaná než hraná. Třeba Karlík a továrna na čokoládu mě nijak zvlášť nenadchla. Líbil se mi první film o Shrekovi. Ty další už nějak moc žily jen z citací.

Co domácí tvorba? Kozí příběh moc 3D nebyl, viděl jste jiné, které vás zaujaly?

Hurvínka jsem neviděl. Ale kdysi jsem byl u začátků projektu, přivedl mě k němu spolužák, syn Miloše Kirschnera. Představa,že budeme točit metodou stop motion, mě bavila. Ale pak producent Miloslav Šmídmajer navrhl, že se film natočí s loutkami během léta v dekoracích. Obhajoval návrh tím, že večerníčky byly taky úspěšné. Jenže ty trvaly sedm minut. Ale udržet pozornost na hodinu a půl, navíc na dálku v kině na plátně, s těmi nitěmi čouhajícími loutkám z hlav, to mě vyděsilo. Tak jsme se rozešli s tím, že takhle to dělat nechci. Nakonec z toho pan producent taky odešel, ale nápad zřejmě zůstal,tak vzniklo vlastně divadlo v kině a myslím, že Hurvínkovi dobrou službu neudělalo. K Bártově filmu Na půdě jsem viděl výtvarné návrhy a zdály se mi skvělé. Ale ve finále se mi najednou zdálo, že se dívám na film z 80. let. Jako by se část toho půvabu vytratila.

Jak se vůbec dnes živí čeští režiséři animovaných filmů? Svou tvorbou asi úplně ne…

To opravdu ne. Člověk musí shánět jinou práci, obvykle reklamy. Taky se s nimi živím, nejznámější, jakou jsem dělal, byla na Orion. Většina mých spolužáků se po škole v animovaném filmu ani moc nechytla. Občas večerníčky. Jeden, Noro Držiak, připravuje celovečerák Alois Nebel. Ale ostatní se pohybují v reklamě.

Co se stalo, že vy jste prorazil?

Nevím. Snažil jsem se neztratit kontakt, udělal jsem pár věcí pro jiné režiséry, třeba pro paní Vlastu Pospíšilovou, pro Jiřího Bartu. A do Fimfára mě oslovil Martin Vandas. Je to i o štěstí. Že za vámi někdo přijde a řekne: já se chci ponořit do té džungle a honit peníze na váš animovaný film. Kromě Martina tady ale snad jiného neznám.