O tom a mnohém nevysloveném a nevyslovitelném je nový celovečerní dokument o životě a díle nejslavnějšího žijícího českého fotografa Jana Saudka.

Snímek – nazvaný příznačně Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu – má za sebou teprve pět z plánovaných 24 natáčecích dnů. Film z producentské dílny společnosti Zipo film a Thomas Charles Sedivy bude mít premiéru v prosinci a do kinodistribuce se dostane v lednu.

Dokument mapuje životní příběh hrdiny i odpadlíka, člověka, jehož lidé buď vášnivě milují a uctívají, nebo naopak stejně náruživě nenávidí. Film s provokujícími pasážemi, jež nutí k zamyšlení, je vyplněn množstvím barev, které jsou v ostrém kontrastu k charakteristicky podbarveným snímkům z autorovy dílny. „Svým tvůrčím pojetím se dokument nehlásí k tradiční formě tohoto žánru. Snaží se s ní zacházet volně tak, aby dokázal pojmout a interpretovat celou složitost umělcovy osobnosti. Každá ze tří do sebe navzájem propojených obrazových linií vypovídá o jiném světě,“ vysvětluje Zika.

Zika se netají tím, že některé záběry a scény, které se v dokumentu objeví, jsou na samé hranici etiky a morálky (a možná i za ní). Stejně tak jsou ale svědectvím o opravdových citech, o štěstí i samotě génia.

„Vždycky jsem chtěl točit celovečerní film o Janu Saudkovi, těch krátkometrážních bylo natočeno bezpočet. Aby toho nebylo málo, chtěl jsem film, který bych mohl nabídnout do kinodistribuce, a následně na festivaly doma i ve světě. Sehnat peníze bylo, nebudu to zastírat, velmi těžké,“ vysvětlil Zika, jenž svou představu o filmu začal se Saudkem intenzivně probírat již v roce 2002, čas na její realizaci však dozrál až nyní.

„Šel jsem do toho proto, že už není čas, abych se rozmýšlel. Za sedm let mi bude osmdesát, a to už se opravdu blbě točí,“ nechal se slyšet energií sršící Saudek, jenž patří mezi umělce, kteří byli daleko dříve uznáni, oceněni a vystavováni v zahraničí než v rodné vlasti.

Před kamerou vystupuje v mnoharolích. Často je mění, překvapuje, šokuje. Přestože Ziku se Saudkem pojí dlouholeté přátelství a přestože si umělce hluboce váží, neomezuje se režisér na pouhé zaznamenávání vyslovovaných pravd kontroverzního mistra fotografie. Snaží se – prý i za cenu bolestivých odhalení – nahlédnout za umělcovu masku a dostat se až na samou dřeň těchto „pravd“.