Závod nese jméno Finn-marksløpet, je dlouhý 1200 kilometrů a jde o nejdelší „dostihy“ psích spřežení v Evropě. Jana, kterou si vybrala dokumentaristka Linda Jablonská, na něj vyráží s nevelkou šancí závod dokončit je totiž jednou z mála žen na startu, navíc na severu nežije, má tudíž ztížené trénování.

Na rozdíl od většiny závodníků je také její spřežení tvořeno výhradně čistokrevnými husky, zatímco konkurenti závodí se psy k tomu účelu vyšlechtěnými.

Na cestě

Cesta je to víc než úmorná. Vede přes polární pláně, které sem tam prozáří slunce, nabízející poetické chvíle, drtivou většinu času je ale bičují sněhové bouře, psi se boří v čerstvých závějích a Jana bojuje o poslední zbytky energie na hranici vyčerpání. Občas musí volit mezi tím, zda pustit na smrt unaveného a podvyživeného psa dál, nebo jej nechat v odpočinkovém depu.

Všechno tohle vyvolává otázku, co hrdinku na tomhle martýriu vlastně zajímá? Režisérka nabízí různé odpovědi závodnice má za sebou dětství v rodině, kde se volný čas trávil výhradně u televize, případně na zahradě, dovolené prakticky neexistovaly a na budování přátelských vztahů nebyly podmínky.

Manželství se Janě nevyvedlo, takže nemá ani děti, její jedinou láskou jsou psi. Léto tráví v Jizerských horách, kde má domek po rodičích a třicet psů. Mateřské pocity jí nechybí, nicméně děti figurují alespoň ve volbě obživy vydělává si pořádáním dětských táborů a přednášek o svých zvířecích miláčcích. Když vypukne horko, cítí se unavená a jediné, co ji drží nad vodou, je myšlenka na odjezd na sever.

A tak rok co rok znovu trénuje a pokouší se pokořit nejnáročnější evropský závod.

Režisérka i malý štáb s ní absolvovali všechny klíčové okamžiky od domácího tréninku až po samotný závod, včetně mrazu a vánice. Klobouk dolů.

Sama v pustiněš

Všímají si Janiny neústupnosti, přísnosti i něhy ke psům, krizí i výjimečně zjitřených chvil. Třeba když vypuknou mrazy a přijde Štědrý den. V pustině, kde třicetistupňové teploty pod nulou zaženou Janu pod střechu, jako jediná obyvatelka zdejších srubů u svíčky na kameru přizná: „Vánoce. No, už aby to bylo za mnou.“

Psí láska je o relativitě štěstí, různých životních volbách i oné známé cestě, jež je cílem.