Miroslav Donutil: Seriálový doktor Martin je pro mě krásný protiúkol

Nedílnou součástí tvorby Miroslava Donutila jsou jeho one-man show založené na humorných vyprávěních. Právě v této sféře dosáhl tento umělec asi největší popularity a dokázal se prosadit jako vtipný vypravěč a glosátor s ironickým nadhledem a laskavým humorem.

Dokázal to i počátkem tohoto týdne v Domě kultury města Ostravy, kam dorazil se svým pořadem Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci, odpovím. Krátký čas před začátkem tohoto pořadu jsme využili a položili Miroslavu Donutilovi několik otázek.

V televizních seriálech jste doposud příliš často neúčinkoval. Doktor Martin patří k výjimkám. Proč?

Máte pravdu. Doposud jsem natočil jen dva televizní seriály. Jeden se jmenoval Hotel Herbich, kde jsem hrál hlavní roli, a druhý Četnické humoresky, kam jsem nastoupil do druhé série jako fotograf Líbal. Seriál Doktor Martin je pro mě neobvyklý tím, že jeho hlavní postava je na obrazovce prakticky pořád a téměř žádná scéna se bez něj neobejde. Nicméně já si ho zvolil proto, že za mnou přišel producent Vratislav Šlajer a povídá: „Mám možnost koupit práva k anglickému seriálu, který je v Evropě úspěšný, a koupím je jedině tehdy, pokud budete hrát hlavní roli." A to se mi ještě nikdy nestalo! Takže jsem slíbil, že si to přečtu. Zjistil jsem, že ten seriál je velmi dobře napsaný, a tak jsem kývl.

Přece jenom jste svým založením komik. Doktor Martin Elinger ale smíchu neholduje. Je to spíše stárnoucí mrzout. Jak jste se „sžil" s touto postavou?

Právě proto, že to byl takový krásný protiúkol, tak se mi ta postava líbila, takže jsem do toho šel.

Seznámil jste se i s původní anglickou předlohou seriálu?

Ne, neseznámil. A upřímně řečeno, ani jsem ji nechtěl vidět, protože jsem nechtěl být ničím ovlivněn a chtěl jsem si to dělat po svém. Dodneška jsem viděl asi dva záběry z té původní verze.

Čím si vysvětlujete, že tento seriál má tak velkou sledovanost?

Na to vám asi přesně neodpovím. Ale je zajímavé, že zrovna koncem minulého týdne dostala moje manželka dopis, v němž se jeho pisatel podivoval na tím, jak mohu hrát v takové blbině. Tak jsem manželce poradil, aby dotyčné či dotyčnému napsala, že některé díly seriálu sleduje až milion dvě stě tisíc televizních diváků, které rozhodně nepovažuji za nějaké méněcenné, a myslím si, že takový divácký vzorek musí mít určitý vkus…

A co váš vztah k Beskydám, kde se natáčel?

Beskydy považuji za jedny z nejkrásnějších hor vůbec a skutečně kam se podíváte, tak je to nádherné a je jedno, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Já mám tu výhodu, že tam jezdím už asi sedmnáct let a že tam spoustu lidí znám, mám tam kamarády.

Musí být hodně těžké, když komik či vypravěč jde na scénu a má bavit diváky v době, kdy Paříž prožívá obrovskou tragédii?

Není to vůbec jednoduché. Je mi z toho, co se v Paříží stalo, velmi smutno a hluboce cítím s pozůstalými obětí. Je to hrozné, když si uvědomíme, že vaši blízcí jdou za kulturou a uměním, a už se nevrátí zpátky domů…

Sám jste otcem a máte možná i štěstí v tom, že se můžete potkávat se svým synem přímo na jevišti. Jaký je to pocit?

Ano, v inscenaci hry Petera Shaffera Amadeus v brněnské Divadle Husa na provázku, které režíruje Vladimír Morávek, hraji se synem Martinem. Ten hraje Mozarta a já Salieriho.

Radíte mu, pokud jde o herectví?

Ne. Na jevišti se na něj dívám jako na každého kolegu, s nímž hraju, a zpovzdáli sleduju, jak si vede. Myslím si, že můj syn je velmi talentovaný herec.