Držíte se veřejně za ruce? Zatknout! Deska se zamítá. Neslučuje se s islámskými hodnotami! Kde máte manželský souhlas? Zhruba tyto věty zaznívají ve filmu Aliho Soozandeha, který s mrazivou přesností odráží realitu dnešního Teheránu. Titulních „tabu“ je tu celá řada a člověku je z nich úzko. Vypovídají o tom, jaká marnost vládne životům těch, kteří v zemi stažené právem šaría touží svobodně žít, tvořit a milovat.

Nakreslený Teherán

Íránský tvůrce žijící v Německu neměl při realizaci svého debutu na vybranou: natáčet v autentických kulisách nepřipadalo vzhledem k otevřené výpovědi o íránské realitě v úvahu. A tak dostal Teherán animovanou tvář, jeho ulice, byty a střechy překreslili animátoři metodou rotoskopie stejnou, jež oživila před časem postavy Rudišova grafického románu Alois Nebel.

Není to pohled bůhvíjak radostný. V Teheránu zdánlivě pulzuje rušný život, jezdí moderní auta a mladí se toulají parkem. Ale vedle toho visí na ulicích oběšenci, úředníci zamítají svobodnou hudbu i práci samoživitelek a v postranních uličkách se barbarsky zašívají panenské blány, aby vynucený ženich nepoznal, že si nebere čistou dívku…

Nad střechami domů povzbudivě svítá, ale pod nimi žijí neveselé životy plné lží a nesmyslných pravidel čtyři hrdinové. Gravidní žena, jíž manžel zakazuje pracovat, mladík skládající „nežádoucí“ hudbu, dívka, s níž prožije jednorázový sex a kterou tak vystaví rodinnému pranýři na nadcházející svatbě, a matka němého hocha, z níž si soudce oplátkou za možnost rozvodu udělá osobní prostitutku.

Režisér dociluje zvolenou animací poetické nálady, a zároveň tísnivosti rozleptávající životy hrdinů (podobně jako kdysi Valčík s Bašírem). Svoboda ducha tu nemá šanci, ze slepé uličky problémů vedou jen špatné či tragické cesty.

Scény s němým chlapcem, svědkem trablů dospělých, a kočkou, či završení opakovaného motivu s andělem mají emotivní sílu. Je to vizuálně působivá a tísnivá výpověď o světě, který existuje nedaleko evropského, a obžaloba systému ničícího lidské životy. Skoro povinná návštěva kina.