Spoluautora scénáře, režiséra i producenta Ondřeje Trojana okouzlil příběh Zoltána Goldberga alias Zdeňka Tomana zhruba před šesti lety. Tehdy se na něj obrátila Zdenka Šimandlová, Čechoaustralanka, jež o tomto muži, jakési šedé eminenci v pozadí české vlády v letech 19451948, sepsala scénář.

„Akční rádius, vysoká hra ze zákulisí, šmelinářská schopnost a kšeftování s lidským neštěstím, nadání takto získávat peníze… a nepředkládat je berňáku. Dost vzrušující látka.“ Tak popsal Trojan svého antihrdinu. S tím nelze než souhlasit.

Zahlcený divák

Těžko tedy říct, proč se nakonec rozhodl rezignovat na dramatický příběh a de facto jen řetězit fakta. Protože tímhle rozhodnutím odsoudil Tomana do postavy, jež pouze „prochází“ jakousi prezentací událostí a výčtem nejrůznějších figur. Přestože režisér původní scénář krátil, zůstalo na plátně i tak nemálo postav.

Což by samo o sobě možná tolik nevadilo, kdyby tvůrci nesáhli k titulkům vysvětlujícím každou figuru, jež se objeví, a navrch místo i čas. Od samého počátku je jimi divák zahlcen, přitom by se v průběhu děje nejspíš zorientoval, nemluvě o tom, že tolik detailů vlastně ani nepotřebuje vědět. Postihlo to zejména první -delší - část filmu, jež je úmorně upovídaná. Když konečně dojde na dramatičtější momenty, nezbývá divákovi příliš sil se do nich vnořit a s postavami jít.

Paralely s dneškem

Toman, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu (mimo jiné nástup komunistů k moci), je bezesporu zajímavá postava. Je dobře, že jsme se s ní seznámili.

Lze i chápat, čím byl pro Trojana tak vzrušující v jeho bezskrupulózním chování, cynismu a touze po moci i mamonu nelze přehlédnout jisté paralely k dnešku. Včetně motivu uprchlíků, české nátury a židovského původu, který muž plný vnitřních běsů na vlivném postu šéfa zahraniční rozvědky pokrytecky tajil.

Silný příběh se z daného materiálu tvůrcům navzdory výtečné kameře Tomáše Sysla a hudbě Michala Novinského udělat nepovedlo. Při stopáži 145 minut dochází divákům u této odtažité rekonstrukce dech.

Herci odvádějí v rámci scénáře a režijního konceptu vesměs standardní výkony. Vyčnívá Stanislav Majer jako Slánský, Roman Luknár v roli Jana Masaryka i Kateřina Winterová jako Tomanova žena, Jiří Macháček je tu na hraně svých možností, herecké limity ale nepřekročí. Hajzl Tomanova formátu by si zasloužil vrstevnatější výkon, možná by ho s větší bravurou vystřihl zmíněný Majer.

Čítanka bez života

Škoda tématu. Mohlo to být strhující drama muže, kterých v české historii mnoho není. Ale je to jen dějepisná čítanka bez života, kterou nás nechává režisér listovat bez většího vzrušení.

Hodnocení Deníku: 60 procent