Alice Nellis, režisérka a scenáristka

1. Myslím, že reflektují, i když možná trochu nepřímo. Už jen sám fakt, že neexistuje žádná společná "vlna", ale  pouze individuality, které se snaží hledat pravdu vždy spíš sami za sebe než za společnost, je určitým obrazem toho, že ve svobodě není zase tak jednoduché se orientovat a nese s sebou spousty složitých jak lidských a tvůrčích, tak samozřejmě společenských a politických rozhodnutí. 

2. Jako vzduch. Když ho má člověk vcelku dost, zapomíná, jak důležitý opravdu je.  A to by neměl. Stejně jako vzduch dostatečně čistý k dýchání, ani svoboda není samozřejmostí. Což dnešní doba jasně ukazuje. 

Štěpán Hulík, scenárista

Pokud jde o samotný Listopad 89, je pravda, že na velký hraný film z tohoto přelomového období stále čekáme. Možná máme pořád strach události i průběh Sametové revoluce nějak interpretovat, když se klasické dělení na černé a bílé, vítěze a poražené, pozvolna ukazuje jako nedostačující (přitom právě ta nejednoznačnost by pro drama byla ideální!).

Nečekaně proměněná společenská situace bezprostředně po Sametu se zdá být uchopitelná ještě obtížněji. Spíš než k vyprávění přes "velké dějiny", hrdinské postavy a tribuny na Letenské pláni si říká o vykreslení přes drobné postavy a život mimo hlavní město a to se možná producentům i autorům zdá být málo atraktivní. Ale například neprávem zatracené Krausovo "Městečko" je důkazem, že to stojí za pokus.

Vratislav Šlajer, producent

1. Nemyslím si, že by se o to čeští filmaři nepokoušeli a bylo málo pokusů tu dobu reflektovat. Ale možná nám chybí odvaha nebo schopnost bavit se o naší nedávné minulosti současným jazykem. Důležité je neutápět se v sentimentu nebo lamentování, ale hledat v minulosti témata relevantní pro současnost, umět se přes historii dívat do budoucnosti.  Podmínky pro to dnes máme.

2. Mě ohromně. Výročí Sametové revoluce mě každý rok naplňuje pocitem radosti, vděku a odpovědnosti. Svět je takový jaký si ho uděláme. V dnešních časech je složité se orientovat, svět se mění, dere kupředu, je potřeba ostražitost. V dnešní době je klíčová solidárnost a empatie, myslet i na ty, kterým současnost přinesla zklamání. Ale dokud to sami nevzdáme, čeká nás dobrá budoucnost.

Petr Zelenka, režisér

1. Reflexe historických témat je v českém komerčním filmu tabu, protože se předpokládá, bohužel zcela oprávněně, že o ni divák nebude mít zájem a film tedy nebude navštěvovaný. Televizní projekty a nekomerční filmy však historii reflektují.

2. Svobodu v dnešní době chápu především jako možnost uvažovat jinak než vládnoucí garnitura a jinak než většinová část populace. Být svobodný v promýšlení svého snu o budoucnosti, v uvažování o své osobní utopii, dokázat si představit, že dějiny přece jej k něčemu směřují a že na výsledku je možné se aktivně podílet. Svoboda promýšlet změnu režimu, změnu paradigmatu a udržitelné klima.

Martin Procházka, producent, zakládající člen divadla Zaseto

Já jsem se s partou lidí o reflexi pokusil před pár lety. Film se jmenoval Sametový let č. 89 a točil se kolem Martina Šmída, studenta, údajně zabitého na Národní třídě, o němž chce točit snímek dánský režisér. Na to byla nabalena řada dalších figur z roku 1989, od Václava Havla přes Kocába až po Kubišovou, Kryla a Gotta, i když je epizodicky.

Chtěli jsme se podívat na sametové události trochu nekorektně, s nadsázkou blízkou humoru České sody. Nebyla nijak urážlivá. Stálo nás to úsilí a čas, našli jsme i finanční partnery, které projekt zaujal, nakonec ale film ztroskotal na tom, že profesionální herci v něm odmítli hrát. Ukázalo se, že je asi ještě brzo na to, aby se lidi dokázali podívat na nedávnou historii s parodizujícím odstupem. Ale scénář pořád leží v šuplíku, nevzdávám to.