Byly to krásně divoké časy, kdy bylo možné vše. Prérie, kde se proháněli kočovní dabéři a Sylvesteru Stallonovi či Patrickovi Swayzemu dali nenapodobitelný český esprit.

Od 80. do začátku 90. let vládly domácnostem videa a rychlodabingy. Vinnetou, Rambo, Vetřelci, I. T. Mimozemšťan, žraloci z Čelistí… Sice rozmazaní, ale přesto nositelé „záblesku světla ze Západu do šedi socialismu“. Filmy se kupovaly na černých burzách a v obývácích se pořádaly bytové videoprojekce.

S něhou v oku

Ve filmu Lukáše Bulavy, který je k vidění v kinech, na to s něhou v oku vzpomínají tehdejší dabéři, piráti, distributoři i diváci. Jsou tu nadšenci známí jen zasvěceným partám, ale i hudebníci Roman Holý a Ondřej Hejma, režisér Zdeněk Troška či novinář Ondřej Neff.

Co na tom, že dabéři občas nevládli dobře angličtině, důležité bylo nadšení. „Byla to irská angličtina a byla pekelná. Pouštěl jsem si to několikrát a byl jsem pořád na začátku. Tak jsem si prostě vymyslel děj,“ vzpomíná se smíchem Ondřej Neff. „Když jste nechytili do deseti minut jádro příběhu, byli jste v prd…“ říká Ondřej Hejma.

Vynalézavost rychlodabérů neznala mezí. Terminátor byl Ukončovatel, z Čínské čtvrti Stopa smrti v čínské čtvrti, z Hříšného tance alias Dirty Dancing se stalo Přisprostlé tancování… Nebylo výjimkou, že do domácího dabingu se pletly komentáře manželek, ale kdo by se tím trápil.

Bejby v rohu

„Tak vyneseš ten koš?“ slyšíme v akční scéně se Schwarzeneggerem. A do tanečního čísla Baryšnikova se ozývá: „Maso může být zmrzlé, ale ne moc.“  Občas bylo prostě nutno přeložit manželce během namlouvání kazety i manuál ke kuchyňskému robotu…

Ostatně, ani hláška z Hříšného tance „Nikdo nebude dávat Bejby do rohu“ (rozuměj Bejby nebude sedět v koutě) není bez půvabu.

Gibson mezi slipy

Kazety se k nám pašovaly díky kamioňákům či taxikářům, ale i bedňákům známých zpěváků, když cestovali na zahraniční koncert - jako třeba „Božský Carlos“ čili Karel Gott. Dabovalo se všelijak, na kotoučovém magnetofonu či přes staré počítače, prodávalo rovněž pokoutně – takže se Mel Gibson klidně ocitl mezi „ponožkami a slipy“.

Je to archivem i dotáčkami našlapaná, vtipná podívaná. Milá nostalgie, žádný sentiment. Potěší pamětníky, své si ale najde určitě i mladší generace, pro niž je daná doba nejspíš pravěkem. Bulava je režisér amatérských hororů, nijak zkušený filmař.

Zdokumentoval ale éru, jež neodmyslitelně patří do dějin domácí subkultury. Důkladně a hravě. Klobouk dolů. Mimochodem se svými hrdiny má společné i to fandovství – na dokončení filmu sbíral peníze na crowdfundingovém webu. Ještě že to klaplo.