V celovečerním filmu debutoval u Roberta Sedláčka v Pravidlech lži, objevil se jako detektiv v seriálu Kriminálka Anděl, v Divadle Na zábradlí ho potkáte ve hrách Ředitelé, Gazdina roba nebo Platonov je darebák! Dnes má v kinech premiéru snímek Ivo Trajkova Ocas ještěrky, v němž hraje hlavní roli.

Co rozhodlo, že jste vzal roli Josefa?

Ivo. Režisér Ivo Trajkov. Jeho inteligence, schopnost intenzivně se věnovat práci s hercem byl pro mě největší motiv. A byla to dobrá volba. Mám rád, když se během práce něco nového člověk naučí. S Ivem jsme přátelé, stýkáme se. Považuju ho za výjimečného člověka. Když jsem viděl jeho Minulost, byl jsem nadšen.

Do jaké míry jste se podílel na postavě Josefa?

Scénář mapuje to, co se děje v příběhu teď. Ale důležité bylo, co tomu předcházelo – aby to z filmu bylo znát. Na tom jsme spolu s Ivem pracovali půl roku. Zmapovat život figury. Josef se musí vyrovnávat se světem žen. Jeho maminky, která má tendenci o něj pečovat, manželky, jež ho opouští, kolegyně v práci, nové přítelkyně.

Rozuměl jste úplně všemu, co se Josefovi děje a jak reaguje? Na to, jak ztrácí půdu pod nohama, je dlouho trochu pasivní, ne?

Rozuměl jsem mu moc dobře. Tu úzkost, jak ztrácí své blízké, svá pouta, city, které najednou nemá komu předat. Jen jsem Ivovi na začátku řekl, že být ve stejné situaci jako on, nebyl bych tak pasivní. Původně měl být Josef víc odevzdaný situaci, která ho potkala. A já mu vysvětloval, že kdyby to tak zůstalo, asi bych se snažil tomu vzdorovat. Tak jsme udělali v postavě určité úpravy – aniž bychom ale přitom navozovali příliš vypjaté situace. Josef potřebuje dostat sodu, žije celý život v určitém stereotypu, a je třeba, aby ho ve vlastním zájmu opustil.

Přemýšlel jste o tom, jak byste Josefovu situaci, kdy ho opustí žena i s dcerou, zvládal vy sám?

Obávám se, že bych to prochlastal.

Vaši novou partnerku v příběhu hraje Verica Nedeska, kterou nevídáme ve filmu často. Vyhověli jste si před kamerou?

Ano. Verica je Ivova žena, výborná makedonská herečka. Má za sebou řadu filmů, u nás debutovala před nedávnem ve filmu Sestra a Ocas ještěrky je její druhý film.

Film vznikl v česko-makedonské produkci a makedonskou premiéru si už odbyl. Jaké byly ohlasy?

Dobré. Vzhledem k tomu, že se v Makedonii točí málo filmů, je zájem diváků tím větší. Navíc ve filmu hraje jejich známá herečka, film se těšil velké pozornosti.

Původně jste studoval režii, ale zběhl jste k herectví. Nikdy vás od absolutoria nenapadlo se k ní někdy vrátit?

Ne. To by byla katastrofa. Herci by mě nejspíš ukamenovali zaživa. Stačí, že jsem zavařil svým spolužákům na DAMU – upřímně se jim omlouvám, že museli semnou v různých hrách absolvovat to martyrium.

Nebyla ve studiu režie snaha hereckého dítěte vyhnout se profesi, kterou dělá otec?

Ne, to bylo cílené rozhodnutí. Jenže nakonec jsem herectví stejně objevil – jen jsem se mu původně vyhýbal, protože jsem si neuměl představit, že budu někde exhibovat. Pak jsme ale v prváku na škole dělali představení Bratrů Karamazových, kde jsem hrál Aljošu – a tehdy jsem pochopil, že mě to strašně baví a že už nechci dělat nic jiného.

Ještě před tím jste ale studoval teologii, dokonce v Itálii. Asi jste musel k herectví projít nějakou oklikou – farářské poslání je svým způsobem také exhibice před lidmi.

Ano, určitě. Je také o komunikaci. Víte, proměto byla skvělá zkušenost. Mohl jsem studovat v Římě, věnovat se latině, řečtině, nádhera! Dodnes se vídám s blízkými kamarády, které jsem tam poznal. Na druhou stranu – mám tenhle čas spojený s pocity smutku, nějak jsem s tím tehdy bojoval. V semináři mě pronásledovaly otázky a pochyby, jestli jsem zvolil správnou cestu. Byl jsem moc mladý, neměl žádné zkušenosti.

Co rozhodlo o tom, že jste teologii opustil?

Právě tyhle neklidné otázky, vnitřní nejistota. Člověk musí být o tom, co dělá, přesvědčený. To já nebyl. Ale zpátky k Josefovi. Je figurou, která musí dozrát. Vyrůstal v rodině, izolovaném prostředí, kde byly jasně dané principy. A najednou se mu tahle vize světa začne rozpadat. Musí zakusit jiná pravidla života, přijmout fakt, že milovaná žena s ním nechce žít, že bude asi žít delší čas sám, i když ho to bolí. Ale to všechno ho posouvá dál.

Jste spokojen s možnostmi, které dnes herci mají?

Těch možností je celá řada, záleží na výběru. A rozhodně se vyplatí čekat. Ale to není to hlavní. Mám práce dostatek. Problém vidím jinde. Čeští herci nejsou schopni vybojovat si podmínky, které by byly důstojnější. Aby za čas, který tomu člověk věnuje, vynaloženou práci a často náročné podmínky, byli líp placeni. Potíž jsou také tzv. půldny natáčení, mizerně placené – někteří herci je berou, aby dělali aspoň něco. Znevýhodňuje to ale pozici všem, protože jsou pak honorářově poměřováni stejně i ostatní. Nechci si stěžovat jako ublížený padesátník. Ale na vaši otázku odpovídám – mé představy o možnostech herecké profese jsou jiné.

Co byste si rád natočil?

Spíš se ptejte, s kým.

A s kým?

S Ridleym Scottem například. Nebo s Krzystofem Kieslowským, ale to už nevyjde. Zahrát si s Cate Blanchettovou by taky nebylo špatný…

To ale nesmíte posedávat tady v pražském Montmartru, nýbrž vyrazit do světa…

Nebo dávat rozhovor Pražskému deníku, že jo. Musím se nad tím zamyslet…