Původně měl roli seniora Rypara hrát Jan Tříska. Po jeho tragické smrti vstoupil do hry Alois Švehlík a je jedním slovem skvělý.

Jak to vnímáte: jako šťastnou souhru v neštěstí a dárek od kolegy shůry?
Trochu ano. Film by s Janem byl jiný. Dělal jsem s ním herecké zkoušky, věděl jsem, jak Rypara hraje. Zkrátka by to mělo jiné vyznění. Ale nechci to rozebírat. Je to kruté nasměrování osudu, ale je.

Jak moc se Alois Švehlík zdráhal roli převzít?
Mám pocit, že jestli existuje někdo, kdo tuhle změnu vůbec neřešil, pak on. Alois je démon. A postavu Rypara chtěl. Když jsme se potkali, půl hodiny o ní mluvil, sděloval mi svůj pohled a přesně se trefil do představy, kterou jsem o postavě měl. Na place jsem mu musel vysvětlit snad jednu jedinou scénu. Jinak byl naprosto přesný.

Žije mezi námi hodně Ryparů? Nevraživých, ale vlastně i empatických?
Existují. A já bych byl rád, kdyby takových bylo víc. Protože Rypar je férový, chová se tak, jak cítí, žertuje, když je mu dobře, bouchne, když se naštve. Umí pomáhat, odpouštět. Je tvrdý i citlivý zároveň. Takový kontrast vás vždycky láká.

Měnil se během času scénář?
Hodně. Od roku 2011, kdy jsem začal psát, z něj zůstalo jen 40 procent. A struktura, odkud kam jdeme.

Peníze jste dával dohromady složitě, pokud vím.
Ano. I proto máme více partnerů. Něco poskytla innogy, něco Barrandov plus – jak já říkám – základní československý průstřel. Český a slovenský fond, obě národní televize. Bylo to náročné.

Setkání Čecha s mladíkem jiné pleti. Přišlo od producentů i nějaké ne?
Až mě šokovalo, kolik jasných NE jsem na začátku vyslechl. Ale sám nevím, zda to bylo kvůli vietnamskému hrdinovi. Přimělo mě to o scénáři víc přemýšlet a dělat úpravy. Filmu to pomohlo.

Jak dlouho jste hledal „svého“ Vietnamce Songa?
Dlouho. Byly to stovky adeptů. A našemu Duy Anh Tranleovi jsem to nedal zadarmo. Taky musel přesvědčit. Nicméně fakt je, že byl dobrý od začátku. Bylo to podobné jako u castingu v mém debutu Pojedeme k moři. U hlavní postavy jsem zvažoval dva kluky. A totéž bylo tady. Lukáš přišel až po dlouhé době, bylo to tuším na castingu v Brně a kromě něj byl ve hře ještě jeden šikovný Vietnamec. Ale Lukáš mě nakonec přesvědčil – měl úžasnou pokoru k celému projektu, byl ochotný zkoušet, pilně pracovat, jel naplno. A výsledek svědčí o tom, že to byla dobrá volba.

Klíčový česko-vietnamský dialog dokládá, že si lidé mohou rozumět i bez znalosti svých jazyků. A nevnímat se jako cizinci. To je
v naší společnosti důležité sdělení. Tak jste to chtěl?
Nerad bych divákovi něco podsouval. Mám rád, když si lidé dokážou zmenšit svět – ať už byt nebo něco jiného – a udělat si vlastní pravidla. Když člověk vyleze na pražském Ipáku, má pocit, že ho svět zavalí a že ho neukočíruje. To asi známe všichni. Proto jsme externí scény točili v rušnějších částech Prahy, aby vynikl kontrast. Mezi nepřátelským světem, co frčí divoce dál, a naším mikrokosmem, kde ještě máme sílu se zastavit a jet podle sebe. Tohle bych rád, kdyby z filmu vylezlo.