Líbí se vám v Česku?
Ano! Už jsem byla před pár lety na karlovarském festivalu. Uvádět tátovy noiry na Křivoklátě bylo moc fajn.

Jaký byl váš táta?
Byl pro mě spíš dědou než otcem. Narodila jsem se, když mu bylo šedesát čtyři. Ale byl senzační. Otcovství si užíval. Bavilo ho hrát si se mnou, všude mě s sebou vodil.

Na place prý byl výbušný a často chodil s puškou. I doma?
Ano, pušku nosil. A občas vystřelil, aby dal důraz svým slovům. Nebylo to úplně obvyklé, ale on byl na zbraně zvyklý, prošel válkou. Určitě na place budil občas hrůzu. Proto jsem se nikdy nestala herečkou… Ale doma byl jiný, tam se z něj stával něžný, citlivý a zábavný muž. Pozitivně naladěný. Myslím, že jako malá holka jsem otvírala jeho druhou stranu osobnosti. Ale náš společný čas byl omezen. Jednou mi řekl: nikdy neumřu, neboj. A pak umřel, samozřejmě. Lhář jeden.

Je podle vás otec doceněn?
V Hollywoodu narážel na to, že jeho příběhy nemívaly happy end. Lépe by se prodávaly šťastné konce. Ale táta byl Žid, navíc začínal jako reportér, zajímala ho vždy fakta, to se odráželo i v jeho filmové tvorbě. Vyprávěl o skutečném životě, o skutečných lidech.

Hůře pak ale sháněl peníze na projekty. Máma byla pragmatičtější, zvala producenty domů na večeři, snažila se je získat. Ale táta jí to dost kazil. Kolikrát na ně do telefonu řval: Jděte do háje! Nebavíte mě. A pak se druhý den klidně vybavoval dvě tři hodiny s obyčejným instalatérem. Máma z toho šílela.

O účast v jeho filmech prý měla zájem Marilyn Monroe.
Ano. Ale v žádném nehrála. Jen jednou jí nezávazně slíbil, že možná… Když půjde na večeři s jeho bráchou, který byl do ní paf. Tak šla. Ale nic z toho nebylo. To byl jediný fullerovský casting, ve kterém Marilyn figurovala.

Váš otec se jako voják americké armády účastnil osvobození Sokolova. Vyprávěl vám někdy o tom?
Přímo ne. Ale slyšela jsem to z rozhovorů, jež dával médiím a z hovorů s lidmi, kteří ho navštěvovali. Prošel frontou v Africe, byl na Omaha Beach, Sicílii a také u vás. Měl spoustu hrůzných zážitků, vším prošel a přežil. Napsal o tom v pamětech, podle nichž jsem před pěti lety natočila jeho portrét. Sokolov jsem navštívila, i muzeum, kde je tátovi věnována velká vzpomínka. Má tu odhalenou pamětní desku.

Pracovala jste jako optik. Váš otec ve vás ale zjevně zanechal silný otisk, na Křivoklátě jste mluvila jen o něm. Co dál, zůstanete u filmu?
Je mi to asi souzeno. Chystám hraný snímek podle scénáře mé matky, herečky a spisovatelky Christy Lang. Příběh novinářky z 20. let v Austrálii, námět, který kdysi zajímal také tátu.

Převzala jste od něj nějaký recept, jak točit filmy?
Popadnout publikum za koule. Od začátku. Celkem dobré pravidlo, řekla bych.

Samuel Fuller v Sokolově
Simon Fuller7. května 1945 obsadily americké jednotky Sokolov a našly pár desítek sovětských zajatců v opuštěném zajateckém táboře (dnes sídliště Vítězná). Samuel Fuller tu natočil na 16mm kameru první film: podmínky v táboře, mrtvoly v márnici, pohřební průvod a pohřeb zajatců za městem. Otřesné záběry se staly základem dokumentu Falkenau: Vize nemožného, jenž realizoval s Emilem Weissem roku 1988. Tato zkušenost měla vliv na jeho tvorbu, upravený tábor se objevil i v jeho slavném filmu Big Red One (Velká červená jednička, 1980).