Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Thriller Kapitán Phillips: Souboj vůle a odhodlání s oscarovým Tomem Hanksem

Praha /FOTOGALERIE/ - Kapitán Phillips je vlastně filmovou studií přepadení americké nákladní lodi Maersk Alabama somálskými piráty, ke kterému došlo v roce 2009. Režisér Paul Greengrass nám v něm svým unikátním pohledem nabízí kombinaci napínavého thrilleru a pohled na širokou škálu důsledků globalizace. Film se zaměřuje na vztah mezi velícím důstojníkem Alabamy, kapitánem Richardem Phillipsem (dvojnásobný držitel Oscara Tom Hanks), a kapitána somálských pirátů Museho (Barkhad Abdi), který ho unese jako rukojmí.

24.11.2013
SDÍLEJ:

Thriller Kapitán Phillips, který vstoupil ve čtvrtek do českých kin, je vlastně filmovou studií přepadení americké nákladní lodi Maersk Alabama somálskými piráty, ke kterému došlo v roce 2009.Foto: Falcon

Phillips a Muse proti sobě stojí v okamžiku, kdy Muse se svou posádkou zamíří na Phillipsovu neozbrojenou loď. V souboji vůle a odhodlání, který následuje 230 km od somálského pobřeží, jsou oba muži vydáni na milost osudu, který je zcela mimo jejich kontrolu.

Ve snímku Kapitán Phillips mapuje režisér Paul Greengrass napínavý příběh somálských pirátů, kteří vezmou jako rukojmí amerického kapitána, a současně odhaluje ekonomické důvody, které celou událost nastartovaly. Příběh začíná ve Vermontu, kde kapitán Phillips opouští svou rodinu, aby dopravil na druhou stranu světa svůj náklad (částečně tvořený humanitární pomocí) – a současně v Somálsku, kde bývalý rybář Muse plánuje přepadení jedné z cenných lodí, které každý den plují kolem jeho břehů. Greengrass zde odhaluje propast mezi těmi, kteří se podílejí na lukrativním provozu mezinárodních obchodů, a těmi, kteří jsou z nich vyčleněni.

Divák by si měl klást otázky

„V posledních deseti letech se objevila spousta dobrých filmů, zabývajících se tématy terorismu a bezpečnosti, ale chtěl jsem, aby se tenhle snímek zaměřoval na obecnější konflikt – na konflikt mezi těmi, kteří něco vlastní, a těmi, kteří nemají vůbec nic," prohlašuje Greengrass. „Konfrontace mezi Phillipsem a Musem je napínavým námořním příběhem, který ale do značné míry vypovídá o obecných silách, přetvářejících podobu našeho světa. Vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že by měl být příběh vyprávět takovým způsobem, aby byl poutavý a napínavý, ale současně podněcoval diváka k tomu, aby si kladl otázky."

Jako bývalého dokumentaristu Greengrasse již dlouho přitahují příběhy, které odhalují pozadí aktuálních událostí – od Krvavé neděle, příběhu o masakru v Severním Irsku, přes Let číslo 93, filmu o zmařeném únosu letadla 11. září, až po Zelenou zónu o válce v Iráku. Greengrass se ale současně proslavil jako revoluční režisér napínavých realistických thrillerů Bourneovo ultimátum a Bournův mýtus.

Pohled i z druhé strany

Greengrass chtěl, aby film nabízel kompletní obrázek světa, ze kterého piráti pocházeli. „Phillipsova kniha byla pochopitelně napsána z jeho pohledu. Od samého počátku chtěl Paul vyprávět příběh, který půjde dále," vzpomíná scenárista Billy Ray. Koproducent Michael Bronner, Greengrassův dlouholetý spolupracovník, se pustil do zkoumání dějin somálského pirátství a ekonomiky tamního trhu. Vyčerpání zásob ryb v somálských vodách následkem přehnaného průmyslového rybářství bylo jedním z faktorů, které u zrodu somálských pirátů stálo.

„Somálsko, které bylo po kolapsu vojenské diktatury v roce 1991 zdecimováno občanskou válkou, utrpělo zhruba ve stejné době prudký nárůst nelegálního rybaření, které sem přitáhlo celé flotily rybářských lodí," vysvětluje Bronner. „Somálští piráti jsou v podstatě reakcí na tento nárůst zahraničního rybaření – bývalí rybáři začali přepadat lodě a výkupné se pro ně stalo zdrojem obživy. Když bylo jasné, že se jedná o výdělečnou činnost, objevili se žoldáci, kteří způsobili, že se z pirátů stala organizovaná a nadnárodní společnost. Somálské pirátství je skutečně globálním mezinárodním zločinem, které podporují nejen afričtí, ale také evropští a severoameričtí finančníci. Posádky lodí, tedy lidé jako Muse, jsou jen posledním článkem v dlouhém a komplikovaném řetězu těch, kteří tento velice lukrativní 'obchod' podporují. Šéfové pirátských spolků si mohou dopřávat luxusní život v zemi, kde panuje taková bída, že jsou mladí muži, kteří nemají lepší vyhlídky, ochotni riskovat své životy, jen aby mohli do takového světa luxusu sami nahlédnout."

60 dnů na otevřeném moři

75 procent filmu Kapitán Phillips se natáčelo v průběhu 60 dní na otevřeném moři. „Natáčení tohoto filmu na moři, na skutečné lodi, pro mě bylo velice důležité," prohlašuje Greengrass. „Začal jsem na tomhle filmu pracovat s přesvědčením, že musíme celou událost rekonstruovat v podmínkách, které se co nejvíce blíží těm původním. Všichni mi říkali, že jsem se zbláznil, že natáčení na moři je jednou z věcí, kterým se režiséři zásadně musejí vyhnout. Ale díky tomu je film autentický."

Rozhodnutí natáčet na moři na stejných plavidlech, na jakých se toto drama odehrávalo ve skutečnosti, znamenalo, že byl štáb nucený čelit logistickým, fyzickým a psychologickým výzvám, s jakými se nikdo z nich včetně Greengrasse dosud nesetkal. „Snaha o autentičnost obnáší riskování – režijní, herecké i co se štábu týče," vysvětluje Greengrass. „Současně ale všichni odvedli skvělou práci. Herci byli skvělí, osvětlovači byli skvělí, výtvarníci byli úžasní, střih byl dokonalý. A všechno to graduje k závěru, ve kterém Tom Hanks podává neuvěřitelně lidský výkon. Tenhle film pro mě bude navždy symbolizován těmi posledními okamžiky. Jsou neuvěřitelně lidské."

Klaustrofobické prostředí

První výzvou, které štáb čelil, bylo obstarání celé řady lodí, jež se ve filmu měly objevit – funkční nákladní loď, dva torpédoborce a letadlová loď. Sehnat co nejpodobnější lodě byl pro štáb velký problém, a to navzdory velké ochotě společnosti Maersk Line i americké armády se na filmu podílet.

Manévrování se sto padesát metrů dlouhou lodí bylo pro štáb velice náročné. „Nelze to vůbec srovnat s nějakou běžnou lodí," vysvětluje námořní koordinátor filmu Daniel Franey Malone. „Tahle loď může plout jen do určitých míst a pro její přesuny jsme každý den potřebovali lodivoda a remorkér. A samozřejmě je vyrobena pro přepravu kontejnerů, takže není snadné na ni vtěsnat štáb. Je to neuvěřitelně klaustrofobické. Jsou v ní úzké chodby a velice úzká schodiště. Jsme zvyklí na mnohem více místa. Věřte mi, pohybovat se po ní s technikou nebylo vůbec jednoduché."

Bez počítačové grafiky

Jedna z nejdramatičtějších scén filmu, která se na Alabamě odehrává, byla natáčena bez pomoci počítačové grafiky. „Jednou z nejnáročnějších věcí bylo zajistit bezpečnosti herců během scény, v níž loď se čtyřmi piráty přirazí k boku Alabamy a nalodí se na ni. Bezpečnost pro nás byla na prvním místě. Ale film následně působí dojmem, že jste přímo u toho, že se herci na lodi nacházejí přímo vedle Alabamy a lezou na ni – protože přesně to skutečně dělají."

Při přípravách na natáčení této scény podstoupila čtveřice představitelů pirátů – Barkhad Abdi, Barkhad Abdirahman, Faysal Ahmed a Mahat M. Ali – náročný trénink. „Paul nám vysvětlil, že nehledá pouhé herce – chtěl někoho, kdo se dokáže stát pirátem," říká Abdi. „Takže se z nás po týdnech intenzivního tréninku piráti stali. Neuměl jsem plavat. Musel jsem se naučit šplhat. Pro strach tu nebylo místo. Když jsem šplhal po žebříku, třicet metrů nad vodou, myslel jsem jen na to, že musím vylézt až nahoru."

Dobrou náladu udržovali Greenglass a Hanks

Ačkoliv se jednalo o náročné a komplikované natáčení, všichni ho zvládli, protože v celém štábu vládla dobrá nálada, kterou podporovali svým vzorem Paul Greengrass a Tom Hanks. „Tom byl velmi odhodlaný," poznamenává producent De Luca. „Nikdy nezaváhal, bez ohledu na to, co jsme po něm chtěli. Například trávil celé dlouhé dny na záchranném člunu na otevřeném moři, a nikdy si ani slůvkem nepostěžoval, navzdory tomu, že jeho i jeho herecké kolegy na tom zpropadeném člunu trápila mořská nemoc. Myslím, že takový přístup byl velice nakažlivý a pomohl nám natáčení dokončit."

Hankse si v roli zkušeného kapitána Richarda Phillipse tvůrci filmu představovali od samého počátku. Hanks předvedl skvělé výkony ve velice rozmanitých rolích zdánlivě obyčejných mužů, kteří čelí výjimečným problémům: ať už se jednalo o Andrewa Becketta, právníka, trpícího AIDS ve filmu Philadelphia, astronauta Jima Lovella, snažícího se o návrat na Zemi z nezdařené vesmírné mise v Apollu 13, Johna Millera, kapitána ve druhé světové válce, pátrajícího po nezvěstném vojákovi v Zachraňte vojína Ryana, či Chucka Nolanda, pracovníka FedExu, uvězněného na opuštěném ostrově v Trosečníkovi.

Pozoruhodný způsob práce režiséra

Na roli kapitána Phillipse se připravoval seznámením se skutečným kapitánem Phillipsem, žijícím ve Vermontu s manželkou Andreou. Podle Hankse je Phillips přívětivý a skromný muž, který sám sebe nikdy nepovažoval za kohokoliv jiného než za námořníka, konajícího svou práci. Zanedlouho po svém téměř osudném setkání se somálskými piráty se vrátil znovu do práce. „Zejména to mi připadá ohromující," říká Hanks. „Že se člověk, který přetrpěl tak děsivý zážitek, odvážil hned záhy vrátit znovu do práce. Věděl jsem, že pokud pochopím tuhle jeho sílu, budu mít v rukách klíč k rozkódování celé jeho osobnosti. Skutečnost je taková, že ne každý by mohl být námořním kapitánem – a ne každý se dokáže popasovat se zážitkem, kdy je vzatý jako rukojmí."

Přímo na natáčení byl Hanks při natáčení tohoto prvního společného snímku Greengrassem velmi překvapený. „Paul se mi snažil před natáčením vysvětlit, jakým stylem natáčí – ručně držená kamera, žádné kamerové vozíky, žádné značky – a zeptal se mě, zda mi to vyhovuje," vzpomíná Hanks. „Řekl jsem mu, že ano, ale upřímně řečeno jsem očekával, že když na to přijde, stejně se objeví kamerový vozík a my budeme mít instrukce stran toho, kde jsou naše značky a jak máme zacházet se světlem. Nikdy k tomu nedošlo. Dokonce jsme ani nepřipravovali jednotlivé scény – nacházeli jsme je. Ráno jsme se sešli, hodinu a půl, dvě hodiny, možná i déle, o scéně diskutovali, a pak jsme ji kompletně celou natočili – osmiminutovou, dvanáctiminutovou, jak bylo zrovna potřeba. Nečlenili jsme ji na záběry. Je to pozoruhodný způsob práce – zcela odlišný od ostatních režisérů."

Autentičtí somálští herci

Greengrass naopak soudí, že se Hanks tvůrčímu procesu zcela přizpůsobil a výsledkem je skvělý herecký výkon. „Vzpomínám si na jednu velice náročnou scénu. Byli jsme na Truxtunu a chystali se natočit jednu scénu po samotné záchraně. Plánovali jsme ji točit v kapitánově kabině, ale Richard Phillips nám sdělil, že proběhla na marodce. Jakmile to řekl, dávalo to mnohem větší smysl. Takže jsme s Tomem promysleli, jak na to půjdeme, a já vybral jednu členku posádky, která s ním měla ve scéně vystupovat. Výsledkem bylo to, že jedna žena, která ještě toho rána, když se probudila, neměla nejmenší tušení, že by v našem filmu mohla vůbec pronést nějakou větu, odehrála po boku dvojnásobného držitele Oscara dojemnou scénu, která vehnala všem přítomným slzy do očí. Ve filmu je to velice působivý okamžik."

Pro role čtveřice pirátů castingová vedoucí Francine Maisler velice záhy zvažovala pouze herce somálského původu. „Od samého počátku bylo pro Paula velice důležité, aby piráty hráli skuteční Somálci, nebo herci somálského původu," vzpomíná. „A já věděla, že to znamená najít čtveřici mladých mužů, kteří nemají s natáčením příliš velké zkušenosti, ale kteří současně mají odvahu si vyzkoušet nečekané věci a nebudou na plátně stát v Hanksově stínu."

Točili to jako dokument

Greengrass i kameraman Ackroyd mají bohaté zkušenosti s natáčením dokumentů a oba souhlasí s tím, že mají jisté návyky, kterých se dosud nezbavili – a při natáčení svých celovečerních filmů jich dokázali využít. „Při natáčení celovečerního filmu máte možnost záběr mnohokrát opakovat, nesrovnatelně vícekrát než v případě dokumentu," popisuje Ackroyd, „takže musíte vždy myslet na význam každého políčka filmu. Pokud si uvědomíte, že každé z nich je unikátní a že bude tím nejdůležitějším v celém filmu – a pokud si to dokážete připomínat během celého natáčení stovek metrů filmu – pak střihači poskytnete ten nejlepší možný materiál, ze kterého bude schopen sestříhat ten nejlepší možný film."

V jednotlivých scénách Ackroyd běžně používal dvě nebo tři kamery současně. Na lodi si posadil kameru na rameno, zatímco další kameraman, Cosmo Campbell, měl speciální malý Steadicam, který mu umožňoval pohyb v těsných chodbách a úzkých dveřích.

Hanks prohlašuje, že ho realističnost a bezprostřednost Greengrassova a Ackroydova natáčení inspirovala – a že výsledkem bylo jedno z nejpozoruhodnějších natáčení v jeho kariéře. „Jednou z otázek, které jsem při natáčení Paulovi často pokládal, byla – Kde je kamera? Protože jsem ji nikdy neviděl," říká Hanks. „Jde jim o zachycení chování skutečných lidí v dané situaci, a myslím, že Paulova ochota objevovat film až během natáčení mu umožnila zaznamenat celý příběh velice realisticky."

(zdroj: Falcon)

Autor: Redakce

24.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Papež František
4

Lidé nejsou otroci. Papež kritizoval práci v neděli

Letadlo společnosti Air Berlin
6

Lufthansa nakonec nepřevezme rakouskou Niki. Kvůli Evropské komisi

Nymburská lávka je definitivně uzavřena! Není bezpečná, rozhodli radní

Přesně v 15.37 ve středu prošla po nymburské lávce pro pěší poslední chodkyně. Vzápětí tři muži instalovali na kraj lávky kovovou mříž s cedulí zákazu vstupu chodcům. Je to výsledek jednání radních, kteří z bezpečnostních důvodů nechali lávku uzavřít.  

Oblíbená akce je tu. Česko si už dnes zazpívá po celé republice koledy

Zpříjemněte si s Deníkem čekání na Ježíška zpíváním. Po celé republice už dnes od 18 hodin zazní koledy Nesem vám noviny, Narodil se Kristus Pán či Půjdem spolu do Betléma. Celý večer pak zakončíte vánoční písničkou Vánoce, Vánoce přicházejí.

Přerozdělování imigrantů? Babiš je proti trvalým kvótám: Návrh je nepřijatelný

Premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl trvalý přerozdělovací mechanismus imigrantů mezi členskými zeměmi Evropské unie, jak je v navrhované reformě evropského azylového systému. Při dnešním jednání sněmovního evropského výboru o pozicích Česka pro nadcházející jednání Evropské rady v Bruselu varoval v této souvislosti před novým pnutím v unii a případnými odchody dalších členských zemí z bloku.

DOTYK.CZ

Po stopách zvířecích emocí. Rozumíme jim vůbec?

Zvířata jsou nám daleko bližší, než jsme ochotní si připustit. Prožívají si svá malá i velká citová dobrodružství. Nejsou jim cizí radost, smutek, strach ani láska. Fakt, že kohout umí svým slepicím lhát, že zvířata dokáží jednat nezištně a že veverky jsou vychytralé zlodějky, by ještě před několika lety lidé považovali za fantazírování. Zkušený německý lesník Peter Wohlleben, milovník přírody, se vydává po stopách zvířecích emocí, jež utvářejí jejich pestrý svět.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT