Toulavka, jak pořadu něžně říkáte, je od počátku vaše dítě – vymyslela jste ho, natáčíte i moderujete. A v letních speciálech sama zkoušíte různá řemesla…
Na tom je formát letní Toulavky postavený. A právě proto se s kolegou Pepou Maršálem na natáčení letních speciálů vždycky moc těšíme. Letos jsem vyráběla například krásné šperky u slavné sklářské rodiny Olivových působící kousek od Železného Brodu. Vytvořila jsem si „skleněné slunce“. To se musí nejprve v klasické peci křehký materiál nahřát na speciální tyči a potom rychle, ještě zatepla, vložit do lisu. V něm jsou připravené původní formy. Následně se tento polotovar ještě zbrousí, vyleští a zasadí do příslušného kovu. Moc mě to bavilo… Pustila jsem se do díla s nadšením, jenže to tak úplně nestačilo. Naštěstí jsem vedle sebe měla zkušené a šikovné mistry s mnohaletou praxí, takže jsme to nakonec společnými silami zvládli. Dokonce je ten můj výtvor nositelný.

A to jste v jednom rozhovoru přiznala, že vám otec kdysi říkal, že by vás manuální práce neuživila.
(Smích) Často mu připomínám, jak mi říkal: „Uč se, holčičko, ty se rukama neuživíš!“ A hele, ono by to šlo! Pravdou je, že už jsem si v minulých letech díky Toulavce vyzkoušela snad úplně všechno, co vás jenom napadne: kovala jsem meče, „obouvala“ koně, foukala sklo, vyřezávala píšťaly do varhan, dělala vitráže, pletla košíky, tkala koberce, hnětla keramiku i porcelán, podojila krávu, ovci i kozu… A také jsem po lešení vylezla až na nejvyšší bod Národního muzea. Když to na mě tehdy klempíři „ušili“, podlomila se mi kolena, ale pak jsem si řekla: „Tu radost vám neudělám, pánové, abych se vzdala!“ Takže jsem to dala. Ale celou dobu jsem si v duchu opakovala: „Hlavně nemysli na to, jak polezeš dolů!“ Tenhle výstup byl pro mě doslova bobříkem odvahy.

Na co se můžeme v osmi dílech letních speciálů těšit?
Osvědčilo se nám „rodinné stříbro“ – tedy představování firem, v nichž šikovní lidé udržují při životě to, co vybudovali jejich předkové. I když v tomhle směru bylo předávání z otce na syna či z matky na dceru u nás na pár desítek let v podstatě přerušeno, přece jen existuje dost lidí, kteří po nucené přestávce na své rodiče či prarodiče navázali, zrestituovali jejich firmy a pokračují v úspěšném díle. Zajímají nás ale i ti, kteří přišli po sametové revoluci s novým nápadem a rozhodli se, že ho se svými nejbližšími zrealizují. Na zelené louce vše postavili, opustili jistoty a nebáli se jít do rizika.

Jedete po jednotlivých krajích republiky?
Ano, v každém dílu letního speciálu máme dva kraje se dvěma rodinami. Ty doplňuje připomenutí místního známého průmyslníka nebo podnikatele, takzvané ikony regionu, tedy osobnosti, která se v minulosti velkou měrou zapsala do historie a svůj kraj nějakým způsobem proslavila či pozvedla. Byla to krásná a inspirativní práce.

JIŘÍ RENČ