Jaký zážitek se vám vybaví při vzpomínce na seriál Cukrárna?
Určitě ten, jak mě Dušan Klein „vyškolil“, co se týče jídla v záběru. V jednom obrazu jsme totiž měli marcipánové kostičky. Miluju marcipán a zeptala jsem se, jestli je to skutečně jedlé. Dušan se na mě mile usmál a řekl: „Jasně, Peťulko! Dej si, kolik chceš.“ Snědla jsem tedy tři kostičky… Jenže jsem netušila, že to pojedeme sedmkrát za sebou. Po snědení jednadvaceti kousků marcipánu jsem ho pak na pár let nemohla ani cítit… (směje se) Dnes, když v záběru jím, tak velmi pomalu okusuji jeden hrozen vína…

Diváci vás znají z pohádkových rolí, byla jste princezna Laura ve Sněžném drakovi i Mariana v Kouzlech králů…
Která holka by si jako malá nepřála být princeznou?! Vybavuji si jednu situaci z natáčení Sněžného draka. Šli jsme se s kolegy koupat do zatopeného lomu v Mikulově. Místní rybáři seděli na břehu a smáli se. „Nekópéte se tám, sú tam piraně,“ řekli nám několikrát. Tak jsme se zasmáli a šli do vody. Oni nad námi mávli rukou. Večer mi volá kolega, ať si pustím zprávy. Nějaký bláznivý akvarista prý do toho lomu vážně pustil několik samic piraní… Ano, koupali jsme se v piraním rybníčku.

Pohádka Sněžný drak:

Vaší domovskou scénou jsou Městská divadla pražská. Jakou roli považujete za svou nejnáročnější?
Rozhodně Soňu Hajnovou z inscenace Neviditelný, kterou hrajeme v Divadle Rokoko. Je to velmi složitá figura jak po psychické, tak fyzické stránce. Tři hodiny neslezu z jeviště. Není čas si odskočit nebo se napít. V Soně se emoce mnohdy objevuje střihem – hned má migrénu, obratem ji něco k smrti vyděsí, ač byla předtím šťastná, střihem cítí zradu a hned nato vášeň. V průběhu hry navíc porodí dítě i prožije obrovské trauma. Víc ale nebudu prozrazovat. Přijďte se podívat.

Co vás čeká v dalších měsících?
O prázdninách se budu zotavovat z operace kolena, takže se letos k moři nejspíš nedostanu. Hned po prázdninách začínám v Divadle ABC zkoušet Havlovu Žebráckou operu, na kterou se moc těším.

Letos jste oslavila třicítku, cítíte ji jako přelomovou?
Hlavně oslava byla nádherná! Přišlo hodně přátel, celá moje rodina byla pohromadě, prostě báječný večer. A jestli byla přelomová? Nevím… Asi ani ne. Některé moje kamarádky, když přišla třicítka, plakaly a měly depresi. Já jsem pořád čekala, kdy to přijde na mě – a nic. Cítím se úplně stejně jako předtím. Jsem teď nejšťastnější, co jsem kdy ve svém životě byla. Kdybych si mohla vybrat mezi dobou, kdy mi bylo dvacet, a současností, beru současnost všemi deseti!

Petra Tenorová
Narodila se 20. února 1989 v Praze. Vystudovala ostravskou Janáčkovu konzervatoř. Byla členkou Východočeského divadla Pardubice i Městského divadla Kladno. Od roku 2016 je v angažmá Městských divadel pražských. Vidět jsme ji mohli například v seriálech Ulice, Cukrárna, Modrý kód, ale i v pohádkách Sněžný drak, Kouzla králů či Tři srdce.

JIŘÍ LANDA