Německý rodák Roland Emmerich se v Hollywoodu prosadil díky kasovním snímkům Hvězdná brána a Den nezávislosti. Patří k rozmáchlým vypravěčům, kteří umí opulentní podívané (Den poté), a jak dokládá jeho Bitva u Midway, libuje si v tom i nadále.

Midway už tu byl

Potíž je v tom, že u legendární bitvy u Midway se příliš inovativně fabulovat nedá, historie je jen jedna a diváci dopředu vědí, jak to dopadne.

Navíc jsou tu starší (a lepší) snímky, slavná Smithova Bitva o Midway z roku 1976 s Charltonem Hestonem a Henrym Fondou nebo stejnojmenný krátkometrážní film Johna Forda, které už této události slávu na stříbrném plátně vydobyly. Ford měl navíc výhodu autentického zážitku, neboť v době klíčové bitvy druhé světové války na zmíněném ostrově shodou okolností pobýval.

Čas válečných dramat minul

Fenomén válečných filmů z 60. a 70. let, který stvořily snímky Bitva o Británii, Nejdelší den, Bitva v Ardenách či Příliš vzdálený most, je minulostí. Jsou to ve svém žánru majstrštyky, stěží je něco překoná. Což platí i o digitálních vymoženostech. Ukázal to už Pearl Harbor z roku 2001, který byl sentimentálním odvarem svých předchůdců a nespasily ho ani sebelepší postprodukční kejkle a počítačové stíhací bitvy.

Emmerich vsadil na obdobně vratkého koně vizuální podívanou postavenou na akcích před zeleným pozadím a počítačovém kouzlení. Vzdušné bojové scény, starty stíhaček z letadlových lodních palub i efekty hořících lodí působí přesvědčivě.

Nechybí ani nezbytný dramatický rámec úvodní nácvik padající stíhačky s vypnutým vrtulovým motorem, jenž se dle očekávání zopakuje ve finální bitvě naostro. Dynamiku bojových scén nelze režisérovi upřít, po hodině a půl už je ale počítačových akcí a fiktivního loďstva „z ptačího pohledu“ trochu moc. A to má film 138 minut.

Když dojde na zákulisní jednání a plány taktizování, plátno navíc zaplní až příliš strozí důstojníci a admirálové suše pronášející příkazy, takže působí jako neživoucí aktéři počítačové hry říkající si o okamžitý restart.

Úhledné ženušky

Totéž se týká několika manželek letců, které důsledně procházejí filmem s perfektně nažehlenými dobovými šatečkami a okázalým líčením včetně rudých rtů, jejichž přesnou konturu nenaruší ani ty nejvypjatější chvíle. A ještě se dokážou jen tak mimochodem za řeči zmínit o žádoucím manželově povýšení…

Umělá podívaná

Herci v rámci jednoduchého scénáře obstojně statují, skáčou či svírají knipl před zmíněným pozadím, případně s pokerovou tváří komentují akci (Luke Evans, Woody Harrelson, Aaron Eckhart). Kupodivu mezi nimi není jediný černý hrdina a s výjimkou manželek ani módní akční žena, připusťme ovšem, že ve druhé světové by její účasti v bitvách těžko někdo věřil.

Zato je tu kapitola s Číňany, jimž se Japonci mstili za pomoc Američanům a kterých dle závěrečných titulků zabili za války 250 tisíc.

Pro příznivce klasických válečných filmů je Emmerichova Bitva u Midway navzdory vizuálním efektům přece jen trochu umělá podívaná. Neurazí, ale také nenadchne.

Historická fakta

Bitva u Midway byla jednou z klíčových námořních bitev druhé světové války. Proběhla od 3. června do 7. června 1942. Japonským cílem bylo obsadit atol Midway a vylákat americké námořnictvo k „rozhodující bitvě“. Paralelně s obsazením Midwaye měla na severu proběhnout Operace AL. Díky zpravodajské službě se Američané dozvěděli o místě příštího japonského útoku a do oblasti vyslali jediné tři operační letadlové lodě, které v té době v Tichomoří měli. Svého soupeře zaskočili a dosáhli vítězství, které vyrovnalo poměr sil v Tichomoří.

Hodnocení Deníku: 60 %