Pětidílný seriál, který se vrací k jedné z nejtemnějších kapitol novodobých dějin – havárii černobylské jaderné elektrárny v dubnu 1986 – sbíral body prakticky od prvního dílu. Pátá a poslední část v úterý večer sérii završila. A potvrdila, že s kvalitou vydrželi tvůrci až do samého konce.

Jak vypadá Černobyl dnes?

Jiná Scary Movie

O výjimečnosti Černobylu svědčí i fakt, že zaujal diváky napříč generacemi i profesními skupinami, což se nestává tak často. Ve filmových žebříčcích dosáhl téměř na absolutní hodnocení. Důvod? Především vynikající rešeršní práce a brilantní scénář. Jeho autor Craig Mazin ctil věcnost klíčových faktů a aniž by si pomáhal laciným sentimentem a teatrálními gesty, prokázal cit pro dramatičnost situací a působivé detaily.

„Nechtěl jsem katastrofický biják. Když se před pár lety začalos minisériemi ve filmové kvalitě, věděl jsem, že přišel pro Černobyl správný čas,“ řekl před časem pro časopis Variety. Jeho vklad do projektu je o to větším překvapením, protože dosud měl osmačtyřicetiletý rodák z Brooklynu na kontě spíše oddechové žánrovky typu Scary Movie 3 a 4 či Pařba v Bangkoku.

Sehraný orchestr

Režisér Johan Renck dotáhl projekt k čistému tvaru hrané rekonstrukce, kde vsadil na citlivou práci se zvukem a civilnost hereckých výkonů. Každé slovo a mimika tu má své místo, nic nepřebývá, ani nechybí.

Renck vsadil na kombinaci několika známých a řady méně známých tváří, z nichž stvořil perfektně hrající orchestr, kde každý má svou autentickou váhu. Pečlivá je i výprava a kostýmy. Vidět Emily Watsonovou v roli jaderné fyzičky v dobových šatech s vzorovaným, po rusku uvázaným šátkem bylo svým způsobem zábavné.

Skvěle si vedl Jared Harris v roli sovětského jaderného fyzika řídícího vyšetřování události, i Stellan Skarsgård, který svého místopředsedu sovětské vlády Borise Ščerbinu uhrál často jen očima. Takhle bravurně přenést na obrazovku atmosféru doby s všudypřítomnou úzkostí, politickou mizérií a lidskými příběhy, to se vskutku nevidí často. Jeden z nejintenzivnějších zážitků roku.