Radost si režisér a producent černobílého snímku užíval upřímně a byl na roztrhání. Nejistota před slavnostním večerem byla ale velká. Film vstupoval loni na podzim do českých kin s vizitkou příběhu plného brutality, což některé diváky odradilo, novinářské reflexe byly kritické a panovalo i napětí mezi akademiky, jak hlasování dopadne.

Kolik šancí jste dával Ptáčeti na Českých lvech vy sám? Přece jen vám akademici nasypali jedenáct nominací.
Minimální. Vážně. Neříkám to jen tak. Byl jsem zaskočený, tolik Lvů jsem nečekal. Zvlášť po cenách kritiků.

Je to pro vás zadostiučinění?
Je. Ptáče mi minulý rok v říjnu úplně změnilo život. Začalo být vnímáno v kontextu oscarového shortlistu a události dostaly obrovský spád.

Jak vidíte Nabarvené ptáče z odstupu? Pokud jste ho už schopen?
Myslím, že postupem času se z něj stal velký film. Nejen proto, že má velké téma, ale i časovým objemem a množstvím energie, které jsme mu dali. Také početným štábem a účastí zahraničních hvězd od Stellana Skarsgårda až po Harveyho Keitela. A k té otázce ohledně zadostiučinění – zahraniční ohlasy jsou samozřejmě moc příjemné, oscarový list byl něco, v co jsem ani nedoufal. Totéž se týká čísel domácí návštěvnosti – přes sto tisíc diváků! Zkrátka český úspěch těší jinak. Protože doma není nikdo prorokem, jak se říká.

Poběží snímek i v Polsku?
Ne. Je to jedna z mála evropských distribucí, která ho odmítla. Měli jsme skvělé přijetí na filmovém festivalu ve Varšavě i na jiných jejich přehlídkách, ale do kin film nejde.

Pro Poláky zkrátka zůstává autor předlohy Jerzy Koscinski kontroverzní postavou.
Je to tak. A distributoři neměli kuráž ho prosadit.

Kde jinde ho diváci uvidí?
Ptáče je v půli svého letu. Čekají ho kina v Dánsku, v Nizozemsku, Švédsku, Belgii, Irsku, ve Velké Británii, Indii, USA, v Kanadě, Austrálii, Jižní Koreji.

Co Čína? To by ovšem chtělo roušku, pokud pojedete na premiéru…
Do čínských kin nejde. Koupili jen televizní práva.

O Ptáčeti vznikl také film o filmu 11 barev ptáčete. Teď vstupuje do kin. Podařil se podle vás?
Mně se líbí, ale nejsem objektivní. Jednak to točil jiný tvůrce, je to dílo Vojty Kopeckého, jednak se na to dívám jako na kroniku realizace.

Přineslo vám zviditelnění v USA nějaké zajímavé nabídky?
Od jisté agentury, jež zastupuje přední filmaře, jsem dostal k režii tři scénáře. První byl western, což by mě hodně bavilo, ale nebyl dobrý. Druhý mě naopak okamžitě dostal, protože je to příběh senátora Josepha McCarthyho. Zatím se k tomu nemohu příliš vyjadřovat, řeknu jen tolik, že spisovatel Joseph O’Connor to skvěle napsané a jde o téma, které mě zajímá. Čas studené války, manipulace s lidmi a se strachem. Americký producent by navíc nebyl proti, aby kameru dělal Vladimír Smutný. Tak uvidíme.