„Byl to génius a patří do svaté trojice českých komiků vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové," prohlásil režisér Miloš Forman.

Jeho herectví bylo přirozené a civilní. „Šla z něj prostě pravda," říká o něm dcera Martina. Byl živel, který dovedl odbourat herecké kolegy vlastní verzí textu scénáře a dohnat k šílenství režiséry tendencí autorsky obohacovat svou roli: „Sem se mi dívej, a jak to v nich zhasne, je to tvoje," ukázal na své oči v rozhovoru s Janou Hlaváčovou, když si stěžovala, že nepozná, kdy má sama začít mluvit.

Do všeho se vrhal s příznačnou vitalitou a vášní. Zároveň měl v sobě kus furiantství, které tak jedinečně ztvárnil v Kachyňových Láskách mezi kapkami deště. Další výraznou rolí byl i Jořka s pyřkem ve filmu Všichni dobří rodáci.

S typickým optimismem a elánem celý život zápasil s astmatem. „Každý tátův záchvat byl bitva o život," vzpomíná syn Honza. „Dusil se, šlo jen o to, urvat pro sebe trochu dechu."

Jeho boj s alkoholem se promítl i do prožitku klíčových dramatických rolí v televizních inscenacích Tažní ptáci a Dobří holubi se vracejí. Jako prototyp středověkého barbara si ho vybral František Vláčil do Markety Lazarové.

Ale nejvíce jej lid miloval v komediálních rolích ve filmech a v televizních pořadech. Točil s Vojtěchem Jasným, Karlem Kachyňou, Václavem Vorlíčkem, Jiřím Menzelem, Ester Krumbachovou, Zdeňkem Podskalským, Františkem Filipem a dalšími. Celkem na 120 filmů.

Dvakrát ženatý vítěz řady diváckých anket o nejpopulárnějšího herce, jenž měl podle vlastních slov až sedm dětí (oficiálně se uvádějí čtyři), sehrál svou poslední roli ve filmu Dobří holubi se vracejí.

Výstava v Ivančicích

Veřejnost má o herce Vladimíra Menšíka stále zájem, jeho expozici v rodném městě každý rok navštíví na pět tisíc lidí. Ivančice mají dva slavné rodáky: tvůrce Slovanské epopeje, malíře Alfonse Muchu a právě herce Vladimíra Menšíka. Každý z nich má svoji expozici v ivančickém Památníku Alfonse Muchy. Muzeum vystavuje kuriozity, které Menšíka představují také jako nepříliš vzorného žáka, ale velmi pilného umělce.

K zajímavostem patří Menšíkova busta, která se objevila v seriálu Létající Čestmír. Je v ní i jeho diář z roku 1984, z něhož vyplývá, že měl denně dvě až tři představení. Pozornému návštěvníkovi neunikne, že na vysvědčeních je uveden jako Vladislav Menšík, nikoli Vladimír. Jméno Vladimír totiž přijal až později jako umělecké. Výstavu doplňují kresby a obrazy, které Menšík, amatérský malíř, vytvořil.