Co o snímku Jako indián Ne!erad hulím sám prozradil režisér Vladimír Motyka si přečtete v následujícím rozhovoru.

Kdy vás poprvé napadlo natočit dokument o Bakčovi?
Tahle myšlenka mě napadla na jeho pohřbu.

Natáčení dokumentu. Vladimír Motyka a Michaela Černá.Jak dlouhá pak byla cesta od myšlenky k realizaci?
To bylo rychlé, asi za čtrnáct dní. Spojil jsem se s Petrem Stawarzem a Bořkem Řehořem (členové kapely E!E, pozn.red.), kteří se toho chytli. Všichni kluci z kapely naštěstí chtěli, aby po tomhle klukovi šikovným zbyla nějaká památka.

Kolik lidí se na natáčení podílelo?
Oslovil jsem partu lidí a to je to, co je pro mě hodně důležitý a chci říct. Na filmu pracoval tým sedmi lidí. Z toho tři hlavní a zásadní byli z Březnice, mimo jiné Míša Černá a Jan Jindřich. Což mě obrovsky těší z toho důvodu, že i v takový malý vesničce se najde řada lidí, kteří dokáží něco udělat.

Co jste chtěl v dokumentu obsáhnout?
Moje „kopyto" byl vlastně dokument o Vladimíru Dlouhém. Ten byl zpracovaný hrozně krásně. Autoři v něm zachytili všechna pro a proti. To byla moje prvotní vize i pro dokument o Bakčovi, ale nakonec jsme ji neuskutečnili. Zaměřili jsme se hlavně na veselejší část jeho života. Ale i tak si troufám říct, že se to snad povedlo. Já si za tím dokumentem stojím, je to moje srdeční záležitost.

Vzhledem k tomu, že se natáčelo krátce po jeho smrti, bylo pro vás obtížné mluvit s rodinou a přáteli o tak bolestivém tématu?
Začali jsme točit skutečně velmi brzy. Bylo to samozřejmě těžký, emotivní. Na druhou stranu jsme ale všichni věděli, že to byl punkáč, a ti holt umíraj brzy (smích). Myslím si ale, že načasování bylo asi nejlepší možné. S kluky z kapel jako jsou Tři sestry, SPS, Plexis a podobně jsme točili krátce po smrti Bakči, takže tam vznikly zajímavé emoce. Kluky z Éček jsme ale dotáčeli až po půl roce, takže už s tím byli daleko víc smíření a nemuseli se bát některé věci říct.

Natáčení dokumentu. Doktor PP a Jan Jindřich (vpravo).Nejde o vaše první natáčení. Měl jste na starosti i režírování?
Dá se říci, že ano. Hrozně mi v tom ale pomohl Jan Jindřich, který udělal všechny dialogy.

Který moment během natáčení pro vás byl nejsilnější?
Opravdu silný moment byl, když jsme točili v Plzni v jeho tetovacím studiu. Od jeho smrti tam do té chvíle nikdo nebyl. Nechal tam ještě nedopitý kafe, vajgly,…Tam jsem se cítil hodně nervózně. A pak v jeho bytě. Na to, že to byl punkáč, tak měl hrozně krásnej byt (smích).

Znal jste Bakču dávno před natáčením. Překvapilo vás přesto během natáčení něco?
S Bakčou jsme se znali docela dlouho, ale jen z koncertů. To znamená, že jsme věděli, jak se jmenujeme, pozdravili jsme se,… Poznal jsem ho až díky dokumentu. Velice mě překvapilo, že jsem si o něm něco myslel, ale skutečnost byla úplně jiná. Byl to hrozně zajímavej člověk. Do té doby jsem si o něm myslel, že to byl hustej punkáč, on to ale byl neuvěřitelně milující člověk od rodiny, tím mě hodně překvapil.

Které slovo by Bakču vystihovalo?
Indián.

Natáčení dokumentu. Promítání:

Jako indián Ne!erad hulím sám (52 min.)

19. prosince 2014
Písek, Divadlo Pod čarou, začátek ve 20:30 (premiéra) + koncert E!E

20. prosince 2014
Příbram, Music club Aréna, začátek v 19:00, koncert E!E + Pindy z Gyndy a Nástroj Snahy