Takto přímočaře exponuje postapokalyptická sci-fi Já, legenda globální pandemii virem, kterým se omylem lidstvo prakticky vyhubilo. Lidé přežili jen jako takzvaní Světloplaší – agresivní jedinci, kteří dokážou žít pouze v temnotě a vypadají jako zombie z Romerových filmů. Ale ještě je tu Will Smith alias vědec Robert Neville, který je z neznámých důvodů vůči viru imunní a snaží se najít pro ostatní lék.

Jakkoli působí zápletka snímku Já, legenda prostoduše a otřepaně – výsledný film takový rozhodně není. Tedy alespoň ne do své zhruba sedmdesáté minuty, kdy se stává zombie filmem s klišovitým happy endem. Režisér Francis Lawrence nezfilmoval románovou předlohu Richarda Mathesova jako okázalou trikovou podívanou, ale natočil překvapivě komorní příběh s jedním hercem. Obraz velkoměsta, z něhož se jednoho dne vytratili lidé a které opět opanovala příroda, by mohl být těžko sugestivnější. Sci-fi Já, legenda vlastně nevyužívá žádné futuristické dekorace – je to náš svět, jak ho známe. Svět, v němž například zve diváky do kin billboard k filmu Batman vs. Superman. Přitom Lawrence dokáže zručně nejen vytvářet atmosféru, ale i vyprávět. Minulost prozrazuje podobně jako Alfonso Cuarón v Potomcích lidí pomocí novinových titulků (poslední vydání novin otevíralo článkem Po setmění se mějte na pozoru před nakaženými psy).

I charakter Roberta Nevilla je na hony vzdálený neohroženým zachráncům planety. Brázdí v automobilu opuštěnou Park Avenue se psem na místě spolujezdce podobně jako Šílený Max. Aby ze samoty nezešílel, rozestavil na svou pravidelnou trasu do videopůjčovny figuríny, s nimiž se zdraví, klábosí, a obdivuje také vnady tajné neznámé, která stále stojí na témže místě a na jeho vyznání překvapivě nereaguje. Když ale přijde na věc, z kontaktu se skutečnými lidmimáRobert strach stejně jako dobrácký Shrek, kterého si na DVD tak rád pouští. Dokonce i Willa Smithe zřejmě tentokrát námět pohltil natolik, že se do filmu nepokoušel propašovávat své fórky (vlastně tu dva jsou, svou nenuceností však pobaví). Smith si osud posledního muže v New Yorku opravdu prožil – nahlédněte mu třeba do očí, když přichází o svého psa, jediného možného společníka.

Tvůrci sami jako by se rozhodli jít ve šlépějích doktorky Krippinové a modifikovali virus upovídaných filmů tím, že Smithovi raději nedovolili partnera k dialogu. Bohužel v samém závěru se scénář proti nim obrátil stejně jako Krippinové lék na rakovinu. Se psem a figurínami toho člověk moc nenamluví. Když ale Roberta pak na základě jeho radiového vysílání najde žena s malým chlapcem, začíná se mluvit, a co víc, postavám z úst vycházejí ta největší klišé. Vše korunuje patetický happy end, z jehož autorství stejně podezírám Stevena Spielberga. I ten totiž dokázal podobným happy endem zastínit vyznění temné sci-fi Minority Report. Snímek Já, legenda měl nakročeno opravdu slušně, ale k tomu, aby dostál svého názvu, mu přece jen ještě něco chybí.

Já, legenda - I Am Legend, sci-fi,USA2007, 100 minut, režie: Francis Lawrence. Hrají: Will Smith, Alice Braga, Willow Smithová. Premiéra: 10. 1.