Na začátku byl novinový článek o třináctiletém klukovi, jenž šlohl rodičům auto a vypravil se za dědou do Krkonoš. Chytili ho po dvaceti kilometrech v Praze. Autora rozhlasových her a pedagoga Petra Pýchu tahle chlapecká kuráž nadchla. A tak se (poté, co text neprošel v rozhlase kvůli příliš neučesaným dialogům,) zrodil scénář k filmu Všechno bude, jehož režie se ujal Olmo Omerzu.

Dva teenagery, kteří se náhodně setkají, spojuje touha typická jejich věku - prožít dobrodružství bez limitů dospělého světa. Ani jeden z nich nemá doma zrovna vlídné poměry, a když cestou zachrání ještě dalšího nechtěného – psa, je z nich trojka outsiderů, která s nadšením šněruje silnicemi (někdy doslova) a zimní krajinou. Jen jeden ví, kam jedou, a cestou užívají, co právě den přinese. Včetně půvabné stopařky, jež jim dá trošku té ženské lekce a s níž prožijí mrazivou noc míjející se klučičí představou o romantice (dívka v autě, kluci ve spacácích venku).

Dívka s nimi sice vymete, zato se ale na jejich „on the road“ zrodí silné přátelství. To se zúročí ve finále, kdy se bezstarostná pouť zamrzlou přírodou konvenující symbolicky s ještě neprobuzenou dospělostí kluků láme v tvrdé setkání s realitou.

Přátelství dvou kluků

Omerzuův předchozí Rodinný film byl nekompromisní sondou do rodinných vztahů. Road movie Všechno bude je více uvolněná, byť i tady jde o vztah – přátelství dvou kluků. Jejich zrání na útěku za svobodou trochu připomíná režisérův absolventský snímek Příliš mladá noc, kde také dva dospívající hrdinové procházejí jakýmsi zasvěcením - ve světě erotiky, první lásky i střízlivění z iluzí.

Snímek natočený v česko-slovinsko-slovensko-polské koprodukci není pro všechny diváky. Je to příběh prchavosti dětství a jeho snů rámovaný vizuálně promyšlenými kulisami (skvostně nasnímanými kamerou Lukáše Miloty), jenž může někomu připadat příliš obyčejný a bezdějový. Jeho síla tkví v přesvědčivosti výkonů hlavních neherců (Tomáš Mrvík a Jan F. Uher) jako by zrozených z pelu nové vlny. Hlavně díky nim je film autentický, díky nim si můžeme tuhle českou „easy ride“ užít se vší lehkostí i humorem, který ji provází. Zachycuje ono sladké bezčasí a lehkost, jež by v jiném okamžiku jejich životů nefungovaly. Lehkost balancující občas na hraně. Asi nejsilněji ji vystihuje přízračná, dlouhá jízda nocí ve spánku za volantem.

Čas, kdy „všechno bude“, a zároveň brzo pomine, se ale neúprosně blíží ke svému konci. Zbude povinnost a svlékání masky suverénů. Protože kdesi za zády čeká nová etapa, čas, který prověří, zda přátelství zrozené z opojné svobody vydrží nástrahy dospělosti. Pocit, jenž filmem prolíná, je uvěřitelný díky Omerzuově přesnému vedení herců i celkové stylizaci nálady. Stejně jako Rodinný film potvrzuje, že v tomto původem slovinském filmaři má domácí film nadále slibný potenciál.

Hodnocení Deníku: 70 %