Slavný italský režisér zemřel ve věku 77 let po dlouhé nemoci, jak uvádějí italská média na rakovinu. Přes více než deset let už trávil na kolečkovém křesle. Odešel poslední císař italského filmu tak okomentoval úmrtí Bernarda Bertolucciho (s odkazem na jeho stejnojmenný snímek Poslední císař) bývalý ředitel festivalu v Cannes Giles Jacob.

„Byl mistrem epických příběhů a rošťáren. Párty skončila, k tangu jsou třeba dva,“ citovala francouzská agentura AFP slova ředitele, který před sedmi lety předával filmaři v Cannes cenu za celoživotní dílo.

Filmový skandál

Rodák z italské Parmy s více než dvacítkou děl na kontě ohromoval svou vypravěčskou genialitou a citem pro obrazovou kompozici. Ostatně nebyl jen filmařem, nýbrž i básníkem a dramatikem. I zkušeným střihačem většinu svých děl stříhal osobně nebo ve spolupráci s kolegy v oboru. Začínal v 60. letech v období nové vlny, mj. jako asistent režie na Pasoliniho Acatone (1961), o rok později natočil vlastní snímek Smrt kmotřička.

Zajímal se o politiku a morálku, o tom svědčily mimo jiné ostré adaptace literární klasiky, kterou důmyslně aktualizoval (například Konformista s odkazy na fašistickou Itálii). Morální pohoršení ovšem budil i svými díly.

Mezi největší skandály v dějinách světového filmu se zapsalo zmíněné drama Poslední tango v Paříži, jež někteří označili za perverzní dílo, jiní kvitují jeho podíl na proměně filmové řeči. Režisér byl za něj v Itálii dokonce odsouzen k podmíněnému trestu a ztrátě občanských práv na pět let.

Ortel vyfasoval kvůli příběhu stárnoucího Američana (Marlon Brando) hledajícího cynicky únik z bezútěšné existence v nezávazném sexu s mladou Francouzkou, kterou hrála tehdy teprve devatenáctiletá Maria Schneider.

„Vím, že Maria nebyla z některých scén nadšená. Ale největším problémem pro ni nebyl násilný sex, nýbrž mýdlo, které Marlon v rámci scénáře použil jako lubrikační gel. To jsem ale zjistil až po letech,“ řekl Bertolucci ke kritice, že film poznamenal další osud nadějné herečky, jež celý život zápasila s psychickým problémy a drogami.

Proměnil filmovou řeč

Faktem zůstává, že měl cit pro slibné herecké talenty, kromě Schneider objevil i Dominique Sanda (Konformista), Liv Tyler (Svůdná krása) nebo Evu Green (Snílci). Na kontě má kromě zmíněných i filmy Dvacáté století, Malý Buddha či Pod ochranou nebe rovněž adaptace knižní předlohy, stejnojmenného románu Paula Bowlese o manželích z New Yorku, kteří se pokoušejí cestou po Sahaře vyřešit své manželské problémy.

Bertolucci získal řadu ocenění, stal se jediným italským filmařem, jenž získal Oscara za nejlepší film (Poslední císař), za režii filmu Poslední tango v Paříži (1972) dostal oscarovou nominaci, za celoživotní tvorbu Zlatého lva v Benátkách (2007). Výrazným způsobem změnil pohled na filmové vyprávění a příklonem k psychonanalýze i na charakter postav. „Byl to jeden z největších mistrů italského filmu,“ připojil na Twitteru svou lítost italský expremiér Matteo Renzi.