Ačkoli na to svou uzavřenou a jemnou povahou nevypadal, působil Jasný během druhé světové války v odboji a byl také britským agentem. Otce, který v něm probudil promítáním v sokolovně lásku k filmu, mu vzal koncentrační tábor v Osvětimi. Možná i proto byl režisér po celý život nesmlouvavým bojovníkem – ve filmové branži i soukromí.

Rodáci byli zlomoví

Začínal jako jeden z představitelů české nové vlny, natáčel od 50. let. Pozornost mu vyneslo lyrické podobenství Až přijde kocour s Janem Werichem (1963). Klíčovým v jeho tvorbě se ale stal až film Všichni dobří rodáci (1968) o deziluzi moravského venkova po nástupu komunistů k moci.

Snímek, kde zazářili Radoslav Brzobohatý, Waldemar Matuška či Vladimír Menšík, okouzlil o rok později porotu festivalu v Cannes a vyhrál cenu za režii. Doma ale pobouřil komunistické pohlaváry a skončil na dlouhá léta v trezoru.

Sám považoval „Rodáky“ za své zlomové dílo. „Chápu je tak, protože jsem za ně musel položit kejhák. Kvůli nim jsem všechno ztratil. Museli jsme odejít z bytu a zabavili nám i dům. A nikdy jsme nic nedostali zpátky, protože stále platí staré komunistické zákony,“ postěžoval si v rozhovoru pro Deník v roce 2013, kdy přebíral v Brně od akademie múzických umění čestný titul Doctor Honoris Causa.

Točte o životě!

Po srpnové okupaci a zákazu svých filmů Jasný emigroval, na čas zakotvil v západoněmecké televizi, později žil a pracoval ve Finsku, Francii, či Kanadě. Nakonec se usadil v USA, kde žil až do svého návratu na Moravu. V zahraničí natočil téměř třicet filmů, působil také jako uznávaný vysokoškolský pedagog na univerzitách Vídni, Salzburku, Mnichově a New Yorku. New York Film Academy dnes spravuje jeho rozsáhlou soukromou knihovnu. 

 Pedagogické poslání bral velmi vážně, svým studentům říkal: „Nepište žádné blbosti a mordy. Film musí být ze života, o životě a pro život.“ Zlatá slova. Do České republiky se natrvalo vrátil zkraje 90. let, do své rodné obce Bystré u Poličky, kde natáčel své Všechny dobré rodáky. Sametovou revoluci a zvrat politických poměrů u nás přivítal Jasný po listopadu 1989 dokumentem Proč Havel?

Kůň v nás

Posledním filmem byl Návrat ztraceného ráje. „Byl to laskavý a jemný člověk. V profesi i soukromí,“ zavzpomínal dnes pro Deník Jan Vondráček, který si ve filmu zahrál. „Miloval nade vše svou práci a věnoval se i duchovním věcem. Vybavuje se mi, jak jsme stáli v pauze při natáčení Návratu a dívali se na koně pasoucího se na louce. A pan Jasný pravil: ten kůň je v nás a my v něm. Prostě to takto cítil, život vnímal skrze podobné obrazy a propojení lidí s přírodou. Byl i velmi důvěřivý a občas na to doplácel. To byl myslím i případ tohoto filmu.“

Od roku 2011 žil režisér s nemocnou manželkou v Domě seniorů v Bystrém, poté v Přerově. O své činnosti pro britskou tajnou službu se vyjadřoval s nadhledem: „Byl jsem vždycky dobrodruh. Takový kvalitní český James Bond,“ řekl Deníku roku 2013. „Nejdřív proti Němcům, pak i proti komunistům. To vše jsem já. Nejdůležitější ze všeho však je, že žiji rád.“