Kultivovaná dáma

Dáma českého dokumentu je této charakteristiky hodna. Kromě oboru režie a střihu byla absolventkou hudební vědy a estetiky na filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a hry na klavír na brněnské konzervatoři. K tomu ji patrně dovedlo rodinné milieu, její matka vedla hudební školu.

Začínala jako asistentka režie u filmů Otakara Vávry Romance pro křídlovku a Třináctá komnata, rok pobývala na stáži u Bavaria Film v Mnichově. Jako režisérka vstoupila do filmové branže v nešťastné době, která se na její kariéře podepsala. Debutovala filmem Zabitá neděle (1969), ten ale skončil na více než dvacet let v trezoru. „Točila jsem filmy pro nevhodnou dobu,“ komentovala to po letech pro Český rozhlas.

Během normalizace se uchýlila k dokumentu. „Nechtěla jsem dělat hrané věci, děsilo mě, že se dopustím manipulace,“ vysvětlovala. Vždy v nich dokázala najít něco zásadního. Ať to byly Rozhovory o razičích metra, či Hledání, nevšední reportáž o Vláčilově natáčení Koncertu na konci léta.

Svoboda jedince

Po sametové revoluci se vrátila k hranému filmu, natočila mimo jiné podobenství Pevnost s Györgym Cserhalmi a Miroslavem Donutilem. Pro řadu jejích kolegů či diváků znamenal vyřizování účtů s bolševiky. „Mně šlo ale výhradně o svobodu jedince,“ komentovala to v médiích filmařka.

Diskuze vzbudil otevřený portrét její kamarádky, zpěvačky Evy Olmerové, Proměny přítelkyně Evy. Mnozí ho vnímali jako necitelný. Pro režisérku, která brala život vždy takový, jaký je, byla ale nemilosrdná studie zpěvaččiny slávy i pádu do alkoholové závislosti poctivou dokumentaristickou prací.

Učila na FAMU a platila za kategorickou pedagožku, před níž nikdo nic „neokecal“. Po delší době ztratila ke studentům cestu. „Vše se otevřelo a mohli jsme cokoli, na své první studenty jsem pyšná,“ řekla ke svým začátkům na škole v 90. letech. „A dnes? Nemají vlastní témata, netuší, co vlastně chtějí. Pro mě byl každý film otázkou života a smrti.“

Poslední hraný film natočila v roce 2000, Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba už ale neměla její osobitou invenci. V roce 2011 byla oceněna medailí AMU za významný přínos české filmové kultuře. Pozemský filmový prostor opustila v úctyhodných 87 letech.