Právě Bergmanova skvostná dramata učinila z křehké blondýnky ze Stockholmu světovou hvězdu. Zahrála si celkem v jeho deseti celovečerních hraných filmech pro kina a třech televizních snímcích. Za výkon ve filmu Dotek (1970) získala cenu BAFTA.

K umění měla blízko i její sestra, která byla primabalerínou Královské opery. Bibi od začátku přitahovalo činoherní herectví. Začínala Dramatickou školou Gösty Terseruse, poté absolvovala divadelní školu při Královském dramatickém divadle ve Stockholmu. Od konce 40. let statovala ve filmech.

Za kus mýdla

S Bergmanem se herečka poprvé potkala ještě na škole, zkraje 50. let. Nabídl jí účast v jedné z reklam na mýdlo, které tehdy natáčel na zakázku. Dostala roli princezny, která musí dát sto hubiček pasáčkovi vepřů oplátkou za kus mýdla…

Ingmar Bergman, kterého studentka na první pohled zaujala, ji později angažoval do Městského divadla v Malmö.

Od roku 1959 působila v souboru stockholmského Královského dramatického divadla, kde účinkovala například ve Třech sestrách, Romeovi a Julii, Balkónu nebo v dramatu Arthura Millera Po pádu, kde hrála postavu Maggie, kterou dramatik napsal pro Marilyn Monroe.

Stopa v Hollywoodu

Bibi Andersson se díky bergmanovským rolím a širokému rejstříku těšila pozornosti i ve světě. Hrála na amerických jevištích a objevila se také v několika hollywoodských filmech, mj. ve westernu Duel at Diablo po boku Jamese Garnera. V roce 1990 se pokusila poprvé o samostatnou divadelní režii.

Zazářila i ve filmech jiných režisérů. Její výkon ve snímku Vilgota Sjömana Milenka, kde ztvárnila zamilovanou Bibi, byl oceněn roku 1963 na festivalu v Západním Berlíně. Byla přesvědčivá i v komediálních rolích, její nejsilnější parketou ale zůstaly do vlastních hlubin ponořené ženské figury v Bergmanových filmech.

Získala dvě nominace na cenu BAFTA, na festivalu v Cannes v roce 1958 vyhrála s Evou Dahlbeck cenu za výkon v dramatu Než se rozední. Sbírala také ceny kritiků.

Jejím prvním manželem byl švédský režisér Kjell Grede, od roku 1978 byla provdána za spisovatele a politika Pera Ahlmarka.