Jak si užíváte první měsíce života ve Finsku?
Užívám, přestože se musím přiznat, že začátky byly poměrně složité. Přeci jenom to pro mě byla velká změna, nová země, kultura a zejména tým. Musel jsem si chvíli zvykat, ale naštěstí to netrvalo příliš dlouho. Spoluhráči mě v kabině přijali velice rychle, se vším se mi snažili pomoct a postupně si to tady všechno sedlo. 

A už si sedlo úplně všechno, nebo člověka pořád něco nového překvapuje?
Určitě mě příjemně překvapuje chování místních lidí. Ať už se bavíme o prodavačce v obchodě, řidiči autobusu či obyčejném důchodci. Všichni se tady usmívají, snaží vyjít vstříc a ochotně komunikují. To je také další věc, která mi pomohla k jednodušší adaptaci. A oba víme, že naopak u nás v Česku je takový přístup spíše vzácností. Nicméně stejně tak mě neustále šokuje i finská zima. V tomto případě však velice nepříjemně. (smích)  

Zakladatelé florbalového projektu Peaches Jonáš Kůra (vlevo) a Josef Juha
Florbaloví podnikatelé míří na asijskou misi. Svůj kemp budou prezentovat v Číně

Ten úplný začátek tak musel být pro českého hráče poměrně tvrdým oříškem, viďte?
Člověku v mém věku to dojde třeba potom, co si najednou musí všechno nakupovat po vlastní ose. Už tady není žádná maminka, která nakoupí, zaplatí a uvaří. Tohle je z ničeho nic ve vaší režii a musíte se s tím naučit fungovat. A to se nebavíme jenom o jídle. Byl jsem z domova zvyklý na určitý servis, ale teď jsem na tyto věci sám, když nepočítám pomocnou ruku přítelkyně. Takže ano, tvrdý oříšek to ze začátku angažmá rozhodně byl.

Nový tým, naprosto odlišné prostředí i jazyk. Co z toho vám v úvodu nejvíce zatápělo?
Co se týče komunikace, tak díky tomu, že tady ve Finsku umí téměř všichni výborně anglicky, jsem neměl sebemenší problém. Nejvíce jsem si však musel zvykat na úplně nový herní styl. Přeci jenom rozdíl mezi českou a finskou nejvyšší soutěží, ale i mentalitou či přemýšlením nad florbalem je opravdu velký. Čekala mě proto dlouhá adaptace, zabralo to více než dva měsíce, ale už se na hřišti konečně cítím skvěle. A dokonce jsem si zvykl i na ochranné brýle, což byl v úvodu další velký nezvyk.   

Adam Hemerka při podpisu smlouvy ve finském Classicu.Adam Hemerka při podpisu smlouvy ve finském ClassicuZdroj: se souhlasem Adama Hemerky

Kdy jste našel tu svou ideální notu, která vás ve Finsku nakopla do ideální pohody?
Asi si nevzpomenu na konkrétní zápas, ale vím, že to byl jeden konkrétní moment, od kterého jsem se úspěšně odrazil. Ze začátku jsem bohužel bojovat se špatným sebevědomím, měl jsem od sebe velká očekávání, to stejné jsem pak cítil i ze strany spoluhráčů. Bavil jsem se však s trenérem a ten mě uklidnil, že jenom potřebuji více času. A měl naprostou pravdu.

V kádru Classicu, jednoho z nejúspěšnějších klubů v historii, jste dostal skvělou pozici, když pravidelně nastupujete v elitní formaci. I to poté napomohlo k hladšímu průběhu?
No, trochu paradoxně mi přijde, že to bylo o to těžší. Nastupoval jsem po boku těch největších hvězd klubu, několikanásobných vítězů finské ligy i mistrů světa. A to mi pochopitelně malinko svazovalo ruce. Mluvili jsme o tom s trenérským týmem a na základě toho jsem byl také přeřazen do druhé formace. Každopádně v zápasech nadále nastupujeme jako jednička.  

A cítíte, že se vám ruce konečně rozvázaly?
Jednoznačně se cítím lépe. Mám více prostoru na hrací ploše, diktuji si rozehrávku a hlavně mi stouplo sebevědomí. To jsem potřeboval ze všeho nejvíce. Jsem typ člověka, který se sebou není nikdy stoprocentně spokojený, ale i přes nějaké rezervy teď pociťuju velký progres. A věřím, že s výhledem do play-off budeme všichni společně ještě silnější. 

České florbalistky slaví bronz na MS
Krupnová dotáhla Češky k medaili. A dál? Jsou i jiné věci než florbal, říká

Navíc se rozvíjíte pod křídly trenéra Juhy Kivilehta, který je neodmyslitelnou legendou finského florbalu. Sedli jste si společně po všech stránkách?
Troufám si říct že ano. Velkou výhodou pro mě je, že nastupuji na stejné pozici jako on tehdy. Takže kdykoliv vidí v utkáních nějaké nedostatky, hned za mnou jde a snaží se mi předávat své zkušenosti. Navíc mi vyšel vstříc i s návštěvou domova v průběhu vánočních svátků, čehož si také velice vážím. Celkově v Classicu panuje taková rodinná atmosféra, není to tady jenom o florbale, ale také o lidské stránce. A z toho jsem upřímně nadšený. 

Co říkáte na finské spoluhráče? Přeci jenom na zahraniční posily nejsou příliš zvyklí.
Vzpomínám si, že hned na prvním tréninku se mě ujali dva spoluhráči, našli mi místo v kabině a chtěli, abych měl ten začátek co nejpříjemnější. Jsem rád, že jsem předešel tomu trapnému příchodu do nové šatny, kde ani pořádně nevíte, kam si máte sednout. (smích) Starší kluci mě přijali téměř okamžitě, tam nebyl žádný problém, možná jen u svých vrstevníků jsem ze začátku cítil takový ten přirozený odstup. Ale dali jsme tomu čas a nyní už si nemám na co stěžovat.

Proběhlo i nějaké peprné uvítání nováčků?
Samozřejmě. Bylo nás tam okolo šesti nových, včetně kluků z juniorky. Každý z nás si měl vymyslet komickou postavu a tu posléze odprezentovat před týmem. Nějaká místní tradice, co mi pak bylo řečeno. Ale musím říct, že to byla zábava a zároveň zase něco jiného. Všichni si to užili, něco málo se popilo a já měl alespoň více prostoru poznat své nové spoluhráče. 

Zkoušíte v kabině nějaké základy finštiny, nebo jste to raději dopředu vzdal a komunikujete pouze v angličtině?
Bohužel jsem to hned od začátku odpískal a začal spoléhat pouze na angličtinu, což mě teď trochu mrzí. Nicméně od nového roku jsme si s přítelkyní řekli, že vyzkoušíme nějaký kurz finštiny, kde se naučíme alespoň základy. Něco málo z florbalového prostředí už sice umím, ale na žádnou běžnou komunikaci to zatím zdaleka není. 

Florbalisté Tatranu Střešovice postoupili do finále prestižního Champions Cupu
Tatran kráčí na evropské výsluní. Mistr si zahraje finále florbalové Ligy mistrů

Už jste společně vyrazili někam na pivo, abyste jim ukázal, co my tady v Česku dokážeme?
Byli jsme, i když si nejsem úplně jistý, zda se tomu dá říkat pivo. Ve finském podání to totiž opravdu není žádná sláva. Doslova je to příšerné. Ale ano, občas si vyrazíme. Oni tady pijí „lonkero“, což je takové sladké pití, ale místní pivo mi úplně nechutná. Možná by bylo lepší, kdyby dorazili za mnou do Česka a já bych jim ukázal, o co všechno doma přichází. (smích)

Jak zvládáte věčný boj s krutou skandinávskou zimou?
Těžce, ale tak nějak zvládám. Přitom třeba před měsícem tady bylo až nevídané teplo, téměř srovnatelné s počasím v Česku. Na druhou stranu po novém roce zase teploty klesly až k -20, pocitově snad ještě hůř. A to je hotové peklo. Když svítí sluníčko, tak má člověk alespoň energii a dobrou náladu, nicméně jakmile narazíte na šero a deštivo, tak je to vážně šílené. Bez masek na obličej, ochranných kulichů či teplých ponožek nemáte téměř žádnou šanci. 

Cestování na venkovní zápasy je tak bez topení v autobuse zřejmě nereálné, že?
(smích) Ne, to byste opravdu nepochodil. Zejména když se jede třeba do Oulu, které je asi šest hodin cesty na sever, tak si užijete ten pravý mráz. Pamatuju si to velice dobře. Vystoupil jsem ven a z té zimy mě normálně popadla deprese. Příšerný zážitek.  

Není žádným tajemstvím, že svůj sportovní život doplňujete rovněž studiem vysoké školy. Stíháte při tom všem i studijní povinnosti?
Zatím v pořádku. Momentálně absolvuji povinnou praxi, kterou vykonávám přímo v Classicu, takže to mám alespoň v příjemném prostředí. Každopádně pokud by chtěl někdo studovat například dálkově, tak v tom rovněž nevidím žádný problém. Je to zejména o vyučujících, jak si to s nimi člověk nastaví. Já chtěl třeba studovat ve Finsku na partnerské škole mé domácí mladoboleslavské univerzity, nicméně ta se bohužel nachází ve vzdáleném městě. Ale distanční studium si zatím nemůžu vynachválit.

Superfinále florbalu 2022: Předvýběr.cz Florbal Mladá Boleslav - Tatran Střešovice
KVÍZ: Florbalová sezona je v plném proudu. Znáte současný sportovní fenomén?

Přes vánoční svátky jste se alespoň zastavil doma v Brně. Předpokládám, že to byla vítaná změna.
Určitě ano. Už jsem se moc těšil na rodinu i kamarády. Chtěl jsem strávit vánoční svátky pěkně doma po boku svých nejbližších, což se mi také poštěstilo. A jak jste sám řekl, byla to vítaná změna. Člověk si alespoň trochu odpočinul a načerpal energii do zbytku sezony. 

A jaká jste si stanovil florbalová předsevzetí do nadcházejícího roku?
Abych se přiznal, tak na to moc nevěřím, ale již před svým odchodem do Finska jsem avizoval, že mým hlavním cílem je s Classicem vyhrát mistrovský titul. Byl by to opravdu krásný příběh. A s reprezentací co nejlépe navázat na uplynulý šampionát a na tom příštím, který proběhne v prosinci, se pokusit vystoupat až na ten úplný vrchol.