V průběhu Galavečera Českého florbalu jste ohlásila konec vaší bohaté a skvělé kariéry. Co vás přimělo k tomu, abyste „pověsila florbalku na hřebík”?
Už nejsem nejmladší a za výkonností na elitní úrovni, na níž jsem se dlouho držela, je spousta práce, dřiny a obětování volného času. Celý můj život se prioritizoval směrem k florbalu. Sama na sobě cítím, že už mi pomalu dochází ten vnitřní oheň a drajv. Není to ale jen o změně vnitřní motivace. Chci skončit důstojně, po dobré sezoně a včas. Zkrátka pozitivně, protože mě samotnou nebaví, když hraji špatně. Samozřejmě, domácí mistrovství světa je obrovská motivace, a i proto jsem tomu dala po této sezoně tři měsíce, abych si to pořádně rozmyslela, mohla se zeptat na správné otázky, dostat odpovědi. Probírala jsem to se spoustou lidí, nejen z florbalu, ale i mimo něj.

Je to definitivní konec, nebo u florbalu v nějaké pozici setrváte? 
S florbalem se prozatím loučím úplně, odpočinu si od toho zápřahu a pak uvidím, jestli a jak moc mi to všechno bude chybět. Jiné roli jsem do budoucna otevřená, ale nespěchám na to. Nechám si to uležet a uvidíme, jestli se najde něco, co do sebe zapadne a bude mi dávat smysl.

Nejen nám, ale i všem fanouškům budou vaše výkony hodně chybět. Přeci jen, byla jste za ně vyhlášená nejlepší florbalistkou světa. Jste dosud jediným člověkem narozeným v Českého republice, kterému se to povedlo. Je tohle jeden z těch nejvýraznějších momentů celé vaší kariéry?
Určitě je to obrovský úspěch, o kterém se mi nesnilo. Osobně jsem jej za cíl nikdy neměla, reálně jsem si říkala, že bude skvělé, když někdy budu v top pět, možná v top tři, takže úplně první příčka v tomto hodnocení mě upřímně překvapila a hrozně si jí vážím. Je to obrovský úspěch, budu na to často vzpomínat a budu si toho vážit do konce života. Chtěla bych ale, aby tohle některá z nastupující generace holek také dokázala.

V prosinci jste na MS v Singapuru vybojovala druhou medailí z dospělého mistrovství světa, ta první přišla v roce 2011 v St. Gallenu. Když srovnáte oba úspěchy, bylo v nich něco spojujícího? Co měly ty dva šampionáty stejné?
Zarputilost v posledním zápase, to byla klíčová věc. Ani jeden z těch zápasů nebyl florbalová krása, ale utkání, v němž vyhrál ten tým, který chtěl víc. Bylo to ubojované, byly jsme zarputilejší, šly jsme si za tím jako tým.

Jsem pyšná, že v klíčové chvíli dokáži zapnout

Ve Švédsku jste nosila na paži kapitánskou pásku. To také není privilegium, na které dosáhne každý. Jak moc pro vás znamenala právě tato důvěra Pixba, kterému jste byla po celou kariéru v SSL věrná?
Je to součástí úspěchů, kterých si nejvíce cením. Češka v nejlepší lize světa, v jednom z nejlepších týmů světa a kapitánka. To je čest a odměna za práci. Nejen za florbalovost, ale i za vůdčí roli na hřišti i mimo něj. Ty vůdčí role se možná tolik nedoceňují, ale to, že nezamrznu v některý moment, ale dokáži v klíčové chvíli zapnout… na to jsem ve své kariéře pyšná.  

Vaše kariéra byla opravdu bohatá, měla jste tituly s Herbadentem, zažila skvělou kariéru ve Švédsku i v reprezentaci. Je něco, co byste sama vypíchla?
Asi celou cestu. Začínala jsem v Mariánských Lázních a postupně schůdek po schůdku jsem šla k velkým úspěchům. Na tu cestu jsem pyšná. Skládala se z mnoha rozhodnutí, která jsem dělala. Tři roky jsem dojížděla do Prahy, abych mohla trénovat s nejlepším týmem v Česku, což byl v té době Herbadent, osvojovala si standardy, profesionalitu a obecně přístup ke sportu. To mě naučilo trénovat a to, že jsem to mohla využít ve Švédsku, které je jiné, a v něčem i horší než české prostředí, byla výzva. To, že jsem to dokázala skloubit a využít vše, co jsem se naučila, pro růst své kariéry, je velký úspěch.

Zmiňovala jste, že chcete končit na vrcholu. To se stoprocentně podařilo. Absolutní rekord v počtu odehraných zápasů v reprezentaci, rekord v počtu bodů, gólů, asistencí. Je to něco, na co můžete být po právu hrdá.
Těší mě to, na druhou stranu si myslím, že mě někdo nejen překoná, ale měl by překonat. Tyhle rekordy jsou hezké. Je krásné být zapsaná ve všech tabulkách, ale na druhou stranu, mít medaile je větší úspěch a budu na ně vzpomínat více než na počet gólů či zápasů v reprezentaci. 

Navíc jste se poosmé stala florbalistkou sezony…
Těší mě to moc, je to odměna za celou sezonu. I když je to poosmé, tak si jej pořád moc vážím. Každá sezona je specifická, takže i to ocenění na konci má takovou specifikou chuť. 

Mohla byste vypíchnout nějaký moment z vašeho posledního ročníku? Bude to Singapur?
Bude to rozhodně Singapur. Zmínila jsem to v průběhu galavečeru, že kdyby se nám mistrovství světa v Singapuru nepovedlo, tak nevím, jestli bych vůbec sezonu dohrála. Čekání bylo dlouhé, těch klíčových proher bylo hodně a přivézt medaili je tak krásný pocit, že nemůže být většího momentu z celého ročníku.

Sezona začala úspěšně už v září, kdy jste v Ústí nad Labem zaznamenaly s ženskou reprezentací první výhru nad Švédskem. To také nelze opomenout.
Ještě navíc před domácím publikem a na české půdě. Měla jsem na tribuně vlastní rodinu. To bylo úplně fantastické. Samotné utkání byla velká bitva, která se protáhla až do nájezdů. Všichni nám strašně moc fandili a my jsme to zvládli, i s notnou dávkou štěstí, ale historický výsledek se určitě počítá.

Bronz ze Singapuru dává pozitivní nádech

Lišila se uplynulá sezona nějak oproti těm předchozím?
Určitě v ní byl negativní element toho, že jsem se potýkala se zdravotními problémy s koleny. Limitovalo mě to a neodehrála jsem některé zápasy, především v poháru. S Pixbem se nám, bohužel, nepovedlo ani jedno finále, takže z tohoto pohledu se nejedná o scénář sezony, který bych si přála. Na druhou stranu, po individuální stránce se mi dařilo. Kanadských bodů jsem získala nad padesát, takže s tím jsem spokojená. Prosadila jsem se i v superfinále, což mě těší, ale mrzí mě, že se nám nepovedl týmový úspěch. Doufala jsem v trochu úspěšnější ročník, ale bronz ze Singapuru to tak převažuje, že celý ročník hodnotím pozitivně. Bronzová medaile s repre a hlavně s tím týmem, co jsme tam měli, dává sezoně pozitivní nádech.

Zmiňovala jste zde také svůj program po konci sezony. Byla jste na dovolené. Mohla byste přiblížit, kam jste zamířila?
Několikrát jsme změnili plány, ale nakonec jsem s mamkou vyrazila na týden do New Yorku. Bylo to hodně speciální a obě jsme si to užily. New York, jeho velikost, všechny možnosti a rozdíly, je „wow” a zároveň v něčem šokující. Nebylo to jen o dovolené, ale osobně jsem si užila i spousty volného času během posezonního odpočinku.

O vás je známo, že velmi ráda cestujete. Jaké destinace máte v plánu v dohledné době?
Je jich dost a většina jich je dost exotických. Na listině mám určitě Kostariku, jižní Afriku a určitě chci znovu do Asie, kterou miluji. Nebyla jsem tolikrát na té druhé straně v Americe či Jižní Americe, takže ty tyto kontinenty bych ráda více procestovala.

Eliška Krupnová

  • narozena v Mariánských Lázních
  • v národním týmu 141 zápasů
  • 176 bodů (107 gólů, 69 asistencí)
  • reprezenteční debut 5. listopadu 2010
  • v roce 2020 se stala nejlepší florbalistkou světa