Keprtová si vlastní sportovní hodnotu uvědomuje. Podobně jako například mužská tuzemská hvězda Filip Langer i ona rozjíždí své projekty. S vybranými subjekty spolupracuje přes sociální sítě. K tomu všemu v domovských Nehvizdech spojila síly s tamějším oddílem Prague Tigers a o víkendu odstartoval první z florbalových kempů pod jejím jménem.

Jaký je pro vás život ve Švédsku?
Oblíbila jsem si ho. Byl to vždy můj sen jít tam za florbalem a přestěhovat se. Líbí se mi tam. Neměnila bych. Lidi tam jsou docela milí. Zima je tam drsná, měli jsme tam letos -27 stupňů. Když jsem se zranila na konci října, tak jsem se vrátila o berlích a napadl první sníh. Takže to bylo docela náročné. Na druhou stranu je tam zima fakt kouzelná. Není taková, že by propršelo a bylo bláto jako v Česku. Připadám si tam jako v pohádce. I léto je tam ale docela teplé.

Sama se učíte švédsky. Jaké děláte pokroky?
Nějakým způsobem mluvím. Ještě bych neřekla, že plynule, ale už se určitým způsobem domluvím. Udržím lehkou konverzaci. Švédština je dost těžká a obtížná na to se ji naučit. Spoluhráčky v týmu už ale na mě můžou mluvit švédsky a já rozumím a odpovídám.

Kdybyste ji měla porovnat s češtinou. V čem je pro tebe švédština složitá?
Jedná se o jazyk podobný němčině, kterou jsem se neučila, takže pro mě bylo všechno nové. V jazyku tam nemají žádná pravidla. I jinak zní. Je to jeden z nejtěžších jazyků na učení. Upřímně se raději ale učím švédsky, než bych se opačně měla učit česky.

V čem jste nejvíc za uplynulé dva roky sama pocítila, že jste mnohem rychleji dospěla?
Když se člověk odstěhuje v 19 letech a žije v cizí zemi, tak nemá nikoho za zadkem, aby se o něj staral. Po všech stránkách všechno řeší sám a ještě v jiném jazyce, takže se musí postarat.

Ve Švédsku jste odehrála druhou sezonu. Jak byste ji zhodnotila?
Strašně těžké na zhodnocení. Před sezonou jsem byla zraněná. Začátek byl obtížný. Následně mě potkalo druhé zranění před mistrovstvím světa, takže jsme neodehrála celou sezonu. Zároveň se nám nedařilo podle představ, měnili jsme trenéra. Taková horská dráha jak po osobní, tak týmové stránce. Těším se už na novou. Určitě je to výzva.

Sama daleko od rodiny

Jak moc vás uplynulý rok zocelil?
Po mentální i psychické stránce je to hrozně těžké. Byla jsem sama daleko od rodiny. Do toho jsem řešila tyhle komplikace. Co ale člověka nezabije, to ho posílí. Díky skvělé práci všech okolo jsem se stihla vrátit. Jednak děkuji rodině za podporu a také fyzioterapeutům, kondičnímu trenérovi, že se všechno dalo dohromady. Je důležité mít okolo sebe lidi, kteří vám se vším pomůžou.

V čem jste se musela nejvíce za minulé dva roky ve Švédsku herně posunout?
Když tam člověk přijde, tak si uvědomí, že není až tak dobrý a je to úplně jiné. Na všechno je mnohem méně času. Takže bych řekla, že rychlejší rozhodování, vedení míčku, pracování s tempem hry. Je lepší, když hráčka umí hrát na více postech. Florbal je tam víc běhavý a hraje se víc nahoru.

Zrovna u vás kondiční stránka nemohla být problém, ne?
Ale s porovnáním se zápasy v Česku, kdy jsme v lize odehrály pár dobrých zápasů a soutěž začala pořádně v play off, tak tam je liga mnohem vyrovnanější a všichni se mohou porazit navzájem. Každý zápas je mnohem náročnější.

Jaký ohlas mělo ve Švédsku, že jste s reprezentací získaly bronzovou medaili po dvanácti letech?
Všechny spoluhráčky mi gratulovaly a psaly. Většina z nich koukala na zápas, takže to bylo milé. Švédky ale vyhrály, takže se tam řešilo především tohle.

V roce 2025 bude mistrovství světa v Česku. Co pro vás znamená?
Osobně se na něj hodně těším. Je před námi spousta práce. Věřím, že nám pomůže, že bude domácí. České publikum je známé tím, že je neskutečné, což jsme mohli vidět i na mistrovství v hokeji, co se tady dělo. Věřím, že se alespoň z nějaké části budeme mít také takovou atmosféru.

Dokážete rozbouřit Česko jako hokejisté?
Myslím, že to bude těžké vzhledem k tomu, že hrajeme v Brně a Ostravě a nikoliv v O2 areně v Praze. Věřím, že přijdou davy, asi ne v takovém počtu, ale myslím si, že by to mohlo být super.

Bude pro vás největším vrcholem kariéry?
Je to pravda. Bude to speciální. Teď budeme mít první sraz s reprezentací, takže tam se dozvíme víc, jak speciální příprava bude. Asi se o něm budeme hodně bavit. Fanoušci nás mohou hnát dobrým směrem, ale zároveň může být i nervozita z toho, že se hraje doma a bude se očekávat velký výsledek. Budeme muset být výborně připravené i v hlavě, nejenom po té florbalové stránce.

Je milé, když za mnou někdo přijde

Cítíte už nyní, že byste mohla být pro mladé holčičky velkým vzorem číslo jedna?
Nevím, jestli to tak úplně cítím. Je ale hodně milé, když za mnou někdo přijde, že mě zná a kouká na florbal a jestli by se se mnou mohl vyfotit. Úplně se nestavím do role, že bych byla vzorem. V Česku máme spoustu dobrých florbalistek a není jenom o jednom člověku. I tak jim chci ale ukázat jen to nejlepší a pomoct po všech stránkách, aby si šly za tím, co je baví, a šly si za svými sny.

Považujete se za jednu z osobností nastupující generace ženského florbalu?
Nevím, jestli bych se do toho takhle vyloženě postavila. Pro mě je důležité zůstat sama sebou a být skromná holka, která vyrostla v malém městě mimo Prahu a šla si za tím, co ji baví a co chtěla. Tenhle příběh chci předávat. Nechci se stavit do role, že jsem vzor všech. Pokud mě někdo tak vidí za to, co jsem dokázala a jaká jsem, tak mě to hodně těší. Pro mě je to takové, abych byla pořád sama sebou.

Zároveň se staráte o vlastní účet na sociální síti Instagram. Jak moc je pro vás budování osobní značky důležité?
Je to v nějakých začátcích a hodně čerstvé. Začalo to tímhle. Ozvala se mi i nějaká spolupráce. S muži se to zatím nedá moc srovnat. Asi je tam znát rozdíl mezi mužským a ženským florbalem a celkově sportem. Chtěla bych pomoci i mladším holkám, že to jde.

K tomu měl posloužit i víkendový kemp v Nehvizdech, kde jste začínala s florbalem ve spolupráci s Prague Tigers.
Jedná se o první kemp, který je můj. Jsem moc ráda za tu příležitost, že vznikla.

Je to pár týdnů, co jste začala spolupracovat s Prague Tigers. Jak spolupráci vnímáte?
Spolupráce vznikla díky tomu, že jsem v Nehvizdech začínala. Tím, že odtud pocházím, se jednalo o můj první klub. Oslovili mě, aby se více otevřelo okno do světa dívčího florbalu a tamější ženské složky. S tím zároveň přilákat více holek, aby ho začaly hrát.

V 21 letech jste už hvězdou českého florbalu. Co všechno z nasbíraných zkušeností byste mohla děvčatům  předat?
Předávat mám co, nejenom zkušenosti s reprezentace, ale i z pozice nováčka. Následně třeba porovnání s dalším cyklem, kdy už jsou očekávání jiná.

A teď z té florbalové stránky ohledně herních činností jednotlivce. Na co je zaměřen?
Určitě bych chtěla dát děvčatům i kus sebe. Kemp nese mé jméno a každá florbalistka by měla být sama sebou a nejenom, že jim předám, v čem jsem nejlepší a co jsou moje silné stránky, ale rovněž, aby si našly ty svoje a v nich se zlepšovaly a zároveň, aby posouvaly i ty slabší. Každý hráč je úplně jiný a nemůže být úplně zakomplexovaný, že někdo hraje jinak. Nelze však předat všechno v jeden, protože je to hrozně těžké. Kemp je o tom, abych jim dodala motivaci. Ukázat, jak něco dělám já a ony se toho chytly. Stát se dobrým ve florbale není jenom o to, co se dělá na klubových trénincích.

Začátky na parketách

Odstartovala v sobotu tedy série kempů s Vanessou?
Chtěli bychom to tak pojmout. Vždy, když budu v Česku, tak udělat něco na tento způsob. Kemp či skills trénink (hráčské dovednosti).

V Nehvizdech jste odstartovala hvězdnou kariéru. Kam se zázemí v tamější hale posunulo od dob, kdy jste je opustila?
Začínala jsem s florbalem tenkrát v sokolovně na parketách. Teď je tady postavená nová funkční hala s parádním prostředím. Děvčata tu mají florbalové zázemí, nahoře je posilovna, menší sál. Kousek dál je atletický ovál, hřiště. Zázemí je na úplně jiné úrovni a opravdu skvělé.

V hale navíc visí váš podepsaný dres. Jaké to pro vás je, když vejdete a vidíte ho?
Velká pocta. Vybaví se mi florbalové začátky a fakt, že není důležité začínat ve velkoklubu. Tenkrát jsme měli jeden tým a jednu kategorii. Jedná se o srdcovou záležitost. Moc mě těší, že mě takhle tady berou. Ráda se sem vracím. Jsem tady doma.