Kliknutím zvětšíteA k dopsání zlaté pohádky s Kalmarsundem, který ještě před několika málo lety patřil mezi průměrné značky druhé nejvyšší soutěže, scházelo opravdu jen malinko. „Možná nám v závěru chyběly nějaké ty zkušenosti. Ale i přesto si takového úspěchu nesmírně cením, celá organizace si to za ten obrovský pokrok zasloužila,“ prozradil dvacetiletý talent Filip Langer.
Odchovanec střešovického Tatranu však ihned po návratu ze Skandinávie usedl do školních lavic a oblíbenou florbalku vyměnil za studijní materiály. „Je to teď po návratu trochu honička, ale s tím jsem od začátku počítal. Už ve Švédsku jsem se snažil ve volných chvílích učit, takže věřím, že zkoušky nebudou žádnou velkou překážkou,“ pousmál se.
Bronz z mistrovství světa, stříbro z nejslavnější florbalové ligy na planetě. Mohlo být vůbec ještě lépe?
Ještě tam stále zbývají dva krůčky na mistrovství a jeden ve Švédsku, takže asi ano, stále může být ještě lépe (smích). U mě je vždycky důležitý ten samotný proces k cíli, ten pak následně ukáže, jestli to bylo či nebylo úspěšné. Ale i přesto, že z toho letos nebylo zlato, jsem si sezonu ve Skandinávii moc užil. Zůstává mi řada zážitků, emocí a vzpomínek, které zůstanou navždy.
Přitom se nedá úplně říct, že by vám někdo na takový úspěch skutečně věřil.
Máte pravdu, je to tak. S národním týmem jsme však za celý ten cyklus udělali obrovský pokrok, zejména pak v týmové dynamice, kádr byl sice velice mladý, ale neuvěřitelným způsobem vyspěl a své dovednosti postupně dokázal přetavit i na hrací plochu. A v Kalmarsundu bych si ještě v lednu zřejmě klepal na čelo, kdyby mi někdo řekl, že na konci play-off budeme hrát superfinále.
Začátek sezony se asi nevyvíjel úplně podle plánu, viďte?
No, nebylo to vůbec dobré. Tým prošel výraznější obměnou, řada lídrů Kalmarsund opustila, museli se tak hledat noví tahouni a ze začátku se to celkem pochopitelně nescházelo s nějakým převratným úspěchem. Ale postupem času jsme si sedli, začali jsme vyhrávat a celý ten proces pak vyvrcholil v play-off, které jsme za mě odehráli naprosto famózně.
Ještě před pár lety patřil Kalmarsund mezi „obyčejné“ týmy druhé nejvyšší soutěže, dnes je z něj zcela bez debat elita tuzemského florbalu. To se jen tak nevidí.
Je to neuvěřitelné, jaký pokrok celá organizace udělala. Pro mě je ten letošní úspěch velmi cenný, ale představte si, jaký to musí být pocit pro ty kluky, kteří si tím celým obdobím vzestupu prošli a velice často na té trnité cestě museli leccos zkousnout. V Kalmaru je však obrovský potenciál, město florbalem žije a podmínky pro tento sport jsou tam zkrátka nadstandartní. A když k tomu navíc přidáme skvělou práci lidí okolo klubu, tak se ten úspěch zkrátka dříve či později dostaví.
Kanonýr švédského Kalmarsundu Filip Langer.
Co však chybělo k tomu, abyste s týmem vystoupali až na úplný vrchol?
To je strašně těžká otázka. Bude to znít jako klišé, nerad to používám, ale asi to byly nějaké ty zkušenosti. Myslím si, že samotné utkání bylo vyrovnané, chvíli jsme za kratší konec tahali my, někdy zase oni. Moc nám nepomohlo ani to, že jsme celý týden malinko bojovali s virózou, kterou nakonec nezvládl vyléčit jeden z našich klíčových hráčů. Ale nerad se na to vymlouvám, i přesto jsme odehráli skvělý zápas, ale Falun si to v těch klíčových chvílích zkrátka pohlídal.
Na obrovské arény jste už jednoznačně byl zvyklý z předchozích světových šampionátů. Byl však tento zážitek ještě silnější?
Určitě ano. Vzpomínám si, že už jako malý kluk jsem sledoval snad všechna švédská finálová utkání, tehdy ještě stockholmská aréna nosila jméno Globen. A vždycky jsem si říkal, jaké by to asi bylo hrát v takové atmosféře, v takové gigantické hale. Když jsme s týmem dorazili do Stockholmu, tak jsme z hotelu měli výhled na arénu a už odtamtud to bylo nepředstavitelně obrovské (smích).
To s člověkem malinko pocloumá nervozita, že?
Přiznám se, že když jsem do arény vešel, tak to bylo ještě silnější. V hlavě se mi seběhly všechny ty vzpomínky z dětství, které se mi s touto arénou pojí, a tělem mi projela neskutečná husina. Četl jsem si, že Avicii Aréna má do výšky něco kolem 83 metrů, což je jednoduše nesmysl (smích). A byl jsem rád, že jsme si den před zápasem zatrénovali, protože naskočit tam rovnou do ostrého utkání, to by byl poměrně slušný masakr.
Dorazila do dějiště finále i podpora z rodinného kruhu?
Dorazila a jsem za to nesmírně rád. Není to pro mě sice nějaký podnět k podání ještě lepšího výkonu, spíše jsme si na sebe za tu dobu zvykli. Prožíváme spolu vítězné momenty, slavíme, když se prohraje, tak zase pláčeme. Takže tato porážka nás nějak extra nepoložila, po zápase jsme byli na večeři, probrali jsme to a smetli jednoduše ze stolu. Já byl hlavně šťastný za to, že jsme se po dlouhé době zase všichni sešli pohromadě.
Jakým způsobem se uplynulá sezona zapíše do vaší paměti?
Zapíše se jako převratná, respektive průlomová v mé dosavadní kariéře. Poprvé v životě jsem měl možnost poznat, jaký je to vlastně rozdíl hrát základní část a poté vyřazovací boje, poprvé jsem se setkával s jinými názory na florbal, jinými myšlenkami a musel často řešit více překážek najednou.
Čeští florbalisté ve čtvrtfinále MS proti Lotyšsku (Filip Langer).
A nutno dodat, že většinou sám. Je samostatnost vaší silnou osobní stránkou?
Myslím si, že se momentálně nacházím v období, kdy tak nějak poznávám jednak sám sebe, ale rovněž své osobní přednosti a osobnost jako takovou. A uplynulý rok, který jsem ve Švédsku strávil úplně sám s přítelkyní, mi otevřel několik dosud nepoznaných možností. Plánoval jsem si aktivity podle sebe, snažil jsem se být maximálně produktivní a musím říct, že tu samostatnost někdy dokonce i já sám vyhledávám.
Přítomnost krajana Martina Formana na lavičce ale musela přijít v určitých chvílích vhod.
Obrovská pomoc, psychická podpora a parťák v jednom. Bylo skvělé tam Martina mít, jelikož někdy docházelo k tomu, že jsme na určité věci v organizaci měli odlišný názor a o to lehčí pak bylo se o tom nějakým způsobem pobavit. Nehledě na to, že čeština je jazyk, který zbožňuju a jsou věci, jež jinak než „po domácku“ vyjádřit zkrátka nejde (smích).
Měl jste ve Švédsku kromě tréninkové a zápasové zátěže i pracovní povinnosti?
Že bych chodil někam pravidelně pracovat, to ne. Jelikož studuji dálkově vysokou školu, tak i ve Švédsku bylo stále co dělat. Vzdělával jsem se, kromě toho plánoval své letní kempy, které pořádám, a snažil se svůj čas mimo florbalové prostředí rozprostřít tak, aby mi to neubíralo potřebnou energii. Ono se to nezdá, ale vzhledem k vytížení toho volného času zase tolik není.
Uživí tedy florbal ve Skandinávii člověka, nebo zkrátka bez práce nejsou koláče?
Uživí, ale každý to má postavené jinak. Můj případ je třeba takový, že si kromě florbaluzakládám na budování vlastní image, snažím se ukazovat svůj život, motivovat a inspirovat svoje fanoušky. Z toho se přirozeně dají navazovat marketingové spolupráce, a to jsou poté finanční prostředky, které však přímo nekorespondují s hráčskou smlouvou. Ale mám i spoluhráče, kteří kromě aktivního hraní, za což mají mimo jiné poměrně slušné peníze, chodí ve volném čase do práce.
Takže dva pracovní poměry najednou?
Ano, dá se to tak říct. Je to tedy uzpůsobené i tím, že zatím ani ve Švédsku nejsou ty florbalové nároky takové, aby kluci měli čas pouze na sport, takže svůj volný čas zkrátka investují do dalších příjmů. Jednak jim to otevírá dveře i do pracovní kariéry a také si tím přijdou na velice hezké peníze. Pro mladé kluky značka ideál.
Jak reagují spoluhráči na to, že si v takhle mladém věku budujete vlastní značku?
Sledují to, sem tam mi na sociálních sítích na něco odpoví a někdy o tom společně mluvíme. Ale není to tak, že by za mnou chodili pro rady, jak se starat o svou image (smích). Kluci ví, co pro mě florbal znamená, proč tyto aktivity mimo hrací plochu dělám a víc se o to nějak nezajímají. Ale zrovna ke konci sezony jsme se o tom bavili se dvěma spoluhráči z kabiny, kteří v tom rovněž cítí určitý potenciál a chuť představovat sebe sama nejen florbalové veřejnosti.
Co nyní říkáte na výkon svých bývalých spoluhráčů z Tatranu? Musel jste být malinko v šoku, ne?
Byl jsem hrdý na to, jakým florbalem se v průběhu sezony prezentovali, že se jim dosavadní hru povedlo ještě více zlepšit a konečný výsledek ostatně hovoří za vše. Moc dobře vím, jak náročným procesem a obměnou si kluci prošli, jak dřeli pro to, aby si to superfinále zahráli. Splnilo se jim to a o to víc mě mrzí, že v takhle nešťastném utkání, co jsem slyšel, o titul přišli.
Neříkal jste si, co by kdyby Filip Langer zůstal ve střešovickém dresu?
Představte si, že jsme si o tom s kamarády skutečně psali, že kdybych zůstal, tak máme všichni zlato. Ale takový je život, já zkrátka před touto sezonou cítil, že je čas se posunout zase o krok dál a jelikož mám rád ty největší výzvy, tak švédská superliga pro mě byla ideální variantou. A rok v Kalmarsundu mi ukázal, že takovou porci zkušeností a herních zážitků by mi domácí prostředí bohužel nedalo.
Znamená to tedy, že švédské dobrodružství pokračuje dál?
Zatím ano. Ve Švédsku mám smlouvu ještě na jeden rok, navíc se netajím tím, že se mi tam strašně moc líbí, takže na mé straně je prozatím jen a pouze spokojenost. Chci hrát s těmi nejlepšími, dosahovat na ty nejvyšší cíle, a to mi zatím nabídne asi jedině Švédsko. Ale uvidíme, znáte to, člověk nikdy neví.
20
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
