Kliknutím zvětšítePrvní český florbalista v USA. Malý krok pro vás, velký krok pro domácí florbal?
Naprosto souhlasím, byť je samozřejmě nutné říct, že šlo o úplně první krůček na té dlouhé cestě. Celý projekt za mořem je teprve v plenkách, takže to spíše vnímám jako takový pohodlný nástup do pomalu rozjíždějícího se vlaku. Ale jsem nesmírně rád, že právě já jsem mohl být součástí něčeho takového a věřím, že odteď už to jenom poroste.
Přeci jen jde o absolutní unikát na domácí scéně. Vnímáte to dodnes jako takovou pracovní misi?
Dá se říct, že ano. Nejvíce mě však na tom bavilo, že nešlo jen o florbalovou záležitost, ale taktéž o určité propojení sportu, práce i dovolené. Pravidelně jsem hrál, čímž jsem nevypadl z letní přípravy, pomáhal za mořem propagovat náš florbalový Peaches kemp a u toho si navíc mohl užívat dosud neprobádaná místa v Americe. Pro nás, pro které sport stále není hlavní obživou, naprosto geniální kombinace.
Jak vás to vůbec napadlo se jen tak zvednout a strávit měsíc prázdnin až za velkou louží?
Kontaktoval mě jeden z šéfů tamější organizace, s jehož synem jsem se dříve setkal při angažmá ve Švédsku. Byli jsme v pravidelném kontaktu, říkal mi, že staví kádr z lidí, které zná a kteří mu sedí zejména po lidské stránce. Pro mě osobně to byla skvělá nabídka, ale měl jsem podmínku, že tam budu moct trénovat a uspořádat náš letní kemp. Pak už nebyl žádný problém.
Vedení pražské Sparty s tím souhlasilo?
Pokud by mi řekli ne, tak bych zkrátka neodletěl. Domluva byla taková, že poslední slovo má klub, takže z velké části záleželo na jejich rozhodnutí. Nakonec ale nebyl žádný problém. O mých aktivitách v zámoří vedení vědělo, tím, že jsem měl každodenní kontakt se sportem, se toho hodně ulehčilo. Kluci tady doma pravidelně běhali a cvičili, já zase chvátal po hřišti. Takže ze cviku jsem snad nevyšel. (smích)
Josef Juha s americkými vlaječkami na letišti v Orlandu.Co rodina, nezastesklo se občas po oblíbeném domácím hotelu?
Celou dobu se mnou byla přítelkyně Adéla, ta mi veškeré slzičky kompenzovala. (smích) Jezdila na všechny zápasy, doprovázela mě téměř všude. A v řadě věcí mi také hodně pomohla. Takže na nějaké smutné a truchlící večery naštěstí nebyl vůbec čas.
Měl jste obavy, že to může dopadnout úplně špatně, že to zkrátka nenaplní ta očekávání, v která jste vy sám věřil?
Myslím si, že bych to ani nijak neovlivnil, takže jsem se spíše zaměřil sám na sebe. Pro mě bylo klíčové, abych si tam splnil svou osobní roli. Nešlo jen o osobní a propagační cíle, ale hlavně také o můj výkon na hřišti. Odmakat každý zápas a plnit roli lídra, bylo přesně to, co se ode mě očekávalo. To, jak to potom přijalo okolí a co to vlastně přineslo celé soutěži, už je na posouzení jiných.
Když se teď za tím zpětně ohlédnete, co vás napadne jako první, když se řekne florbal za mořem?
První slovo, které mě napadne, je začátek. Letos se sešly asi čtyři schopné mančafty, které daly dohromady nějakým způsobem slušný kádr. Všechno se to ale vyvíjí, je třeba tomu dát čas. Ale pokud by se měl i pro příští ročníky uchovat tento stávající formát, tak si troufám říct, že bez aktivních sponzorů nebude možné takový projekt dlouhodobě udržet. Většina hráčů si kompletně hradila své výdaje, pro mnohé to tak byl poměrně náročný měsíc. Jasně, Amerika je Amerika, ale finanční podpora bude muset dříve či později prostě dorazit.
Jsou Američané dobrými žáky, rádi se učí od vyspělejších florbalových krajin?
Co mě na nich zaujalo, je ochota přijmout ty informace, protože oni jsou zkrátka přesvědčení o tom, že pokud půjdou podle stanoveného plánu a budou pracovat jako myšky, tak jednou budou tam, kde chtějí být. Je to o mentalitě i chuti něco dělat navíc. Jak děti, tak rodiče tu měli neustále nějaké otázky, mnohdy je zajímali i věci, nad kterými bychom si my nejspíše ťukali na čele.
Nepřipadal jste si v průběhu letního angažmá jako takový malý florbalový věrozvěst?
Vlastně ano, ale ona to v podstatě byla i jedna z mých dílčích rolí. Myslím si, že takový člověk se jim tam přesně hodil. Oni potřebovali někoho takového, kdo se o pozornost přihlásí i mimo palubovky, někoho, kdo dokáže využít trendy dnešní doby a postará se o celou akci také zevnějška. A troufám si říct, že propagace minimálně v Česku splnila vše, co měla.
Zajímalo florbalové fanoušky aktuality přímo z dějiště?
Nejen z dějiště, hodně lidí mi psalo a ptalo se, jak tu probíhá běžný den, jaké aktivity tady mám a co všechno taková mise obnáší. Přiznám se, že jsem byl až zaskočený z toho, kolik z nich se postupně ozývalo. Ale přesně to mi potvrdilo, že se taková práce na sociálních sítích a obecná propagace mé značky vyplatí.
Když jste vyrazil s florbalkou v ruce do ulic, Američané museli hodně zírat, nemám pravdu?
Hned jste mi připomněl skvělou příhodu z letiště. Po příletu jsem čekal na příjezd zavazadel a vedle mě stál chlapík, kterému zrovna dorazila taška ve tvaru zbraně, bůhví, co se v ní nacházelo. O chvíli později jsem konečně zahlédl své hokejky zabalené ve speciální tašce, jenže hned poté mě zastavila celní kontrola a musel jsem tamější službě vysvětlovat, co je to vlastně florbal a že skutečně nepřevážím nějaký podezřelý materiál. Zatímco chlapík se zbraněmi vesele pelášil pryč z letiště. Takže asi tak o Američanech a jejich vztahu k florbalu.
Myslíte si, že je tam florbal na dobré cestě, nebo to spíše bude běh na dlouhou trať?
Hrozně těžko se mi to teď hodnotí. K tomu, abych mohl něco hodnotit, bych potřeboval ještě alespoň jednu zkušenost, nejlépe tu v příštím roce. Ale to se tu bavíme jen o letní lize. Pro sport jako takový to bude nesmírně dlouhý a těžký boj. Já sám měl možnost hodně věcí vypozorovat, chuť a ochota se někam posouvat tam jednoznačně je, ovšem to v konkurenci populárnějších sportovních kolegů, navíc v zámoří, nejspíš nebude stačit.
Josef Juha si v týmu Floridy Vikings dokonce vysloužil kapitánskou pásku.
Jakým se tedy vydat směrem?
Těch možností a cest je vždycky několik. Ve finále je to však téměř vždycky stejné. Je potřeba, aby každý tým, respektive soutěž či celý svaz nabízel svým sponzorům a fanouškům určitou protihodnotu, aby se ten sport stále častěji dostával mezi lidi a tlačil jej do veřejného prostoru. Co by v Americe mohlo jednoznačně fungovat, je zacílení florbalu mezi děti. A u těch větších i třeba propojení s lokálními univerzitami, něco, co tu u nás úspěšně buduje třeba právě Sparta.
I přesto, v konkurenci amerického fotbalu, baseballu, basketbalu či hokeje si florbal se vší úctou nedokážu představit.
Zatím asi ne, to máte pravdu, ale to všechno může v řádu několika málo let přijít. Musí to však ty lidi bavit, musí si v tom najít tu svou zábavu. To znamená atraktivní podívanou, hodně branek a neustálý pocit toho, že se na hřišti něco děje. Je to nový fenomén, rychlejší sport než třeba americký fotbal, potenciál tam za mě je obrovský. A nutno říct, že jakmile se florbal rozjede v Americe, okamžitě se s chutí přidají i další státy, to je tutová věc.
Ale znáte to, bez peněz do hospody nelez.
To zcela jednoznačně. Finanční stránka bude bez pochyby jedním z klíčových faktorů rozvoje, jak už jsem říkal výše, bez podpory sponzorů a zapojení ekonomiky se to nikam neposune. Bavíme se o tom v českém prostředí, to stejné platí i v zámoří. Je to takové florbalové klišé.
Kromě tréninků dětí jste v USA absolvoval i první ročník tamější letní ligy. Nakonec poměrně úspěšný projekt, že?
Ten samotný nápad se mi hodně líbí, přiznám se, že takový koncept by mě asi nikdy nenapadl. Svou originalitu si ostatně získal už jenom tím, že se pustil do trochu riskantního termínu v letních měsících, kdy v klubech probíhá klíčová letní příprava. Já si třeba nedovedu představit, že bych se takhle zvedl a odjel na pět týdnů někam pryč v průběhu sezony. Nicméně myšlenka toho propojení mezi evropským a zámořským florbalem je velice zajímavá. A navíc stále existuje spousta možností a variant, jak celý projekt vypracovat na ještě vyšší úroveň.
S organizací Florida Vikings jste navíc dokráčeli až pro zlato. Sáhl jste si na pohár jako úplně první?
(smích) No jo, máte pravdu! Vidíte, to mi došlo až teď, když se nad tím zamýšlím. Jak nám přinášeli pohár, tak jsem si hned připomněl okamžiky z juniorského šampionátu (čeští junioři se stali mistry světa, Josef Juha byl kapitánem týmu), kdy jsem cítil obrovskou hrdost, že trofej můžu do hloučku donést právě já. Takové momenty vás nikdy neomrzí, ať už zrovna stojíte kdekoliv na světě.
Juhův tým Florida Vikings ovládl premiérový ročník letní americké ligy.
V týmu jste navíc působil i s dalšími třemi krajany. Bral jste to jako malou součást propagace českého florbalu v Americe?
Byl to takový příjemný balíček, který jsem si sebou zabalil na cestu. Ale je to trochu paradox, protože když jsem do Ameriky přiletěl, tak jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych měl svou výpravu jakkoliv propagovat směrem k českému florbalu. To všechno se vyvinulo až postupem času. Ale určitě, bylo fajn tu mít nějaké krajany, s klukama jsme se seznámili až tady a nakonec spolu zažili úžasné chvíle.
Plánujete se za moře vrátit i příští rok?
Určitě bych se rád vrátil, ale takové rozhodnutí bude záviset na hodně okolnostech. Myšlenka toho, že bych se zase sbalil a na měsíc odjel, je lákavá, ale znáte to, dneska člověk pomalu ani neví, co bude zítra. Zájem o další ročník kempu v USA určitě je, pokud by se opět podařilo sladit všechno dohromady, tak bych se dalšímu takovému výletu rozhodně nebránil.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
