Dvaadvacet zápasů bez porážky, historický rekord je doslova za dveřmi. Přemýšlíte nad tím, nebo se to naopak snažíte od sebe odhazovat?
Určitě to tam někde ve vzduchu je. Víme, že nás od absolutní senzace dělí jen pár posledních zápasů, ale rozhodně na to není hozený žádný apel, ve smyslu toho, že bychom se k tomu v kabině nějakým způsobem upínali. Naopak je to pro celý tým obrovská motivace, takže v tomto ohledu vnímám vidinu historického rekordu jako pozitivní. 

Není to však s výhledem do bojů o mistrovský titul spíše překážka?
Směrem do play-off se to asi nabízí. Nicméně tohle je velice těžké, samozřejmě bychom se už mohli připravovat na vyřazovací boje a poslední zápasy v základní části tak věnovat spíše soustředění na závěr sezony, ale stejně tak by nám nějaká přehnaná příprava mohla zbytečně svazovat ruce. Má to své benefity, ale také úskalí. 

Bývalý kapitán a v současnosti hlavní trenér Tatranu Střešovice Milan Fridrich.
Florbal dřív? Za nás to bylo o život, šli jsme se pozabíjet, vzpomíná Fridrich

Nebojíte se, že v závěru základní části to bude zároveň boj o vlastní opory v týmu?
Doufám, že ne, tohle se snad v našem prostředí neděje. Ale určitě si budeme chtít dát pozor, opatrnosti není nikdy dost, zvlášť před startem vrcholu superligové sezony. Je pravdou, že týmy, které budou hrát o všechno, nechají na hřišti duši, nicméně nějaká zákeřnost s cílem zneškodnit soupeře mi přijde naprosto zbytečná.

Hlavní trenér Tatranu Milan Fridrich je sám o sobě držitelem řady klubových rekordů. Nemrzí ho, že tomu vašemu přihlíží „jen“ z lavičky?
(smích) Myslím si, že pro to není důvod. Ve své kariéře prožil několik krásných momentů, Tatran dostal až na vrchol, takže teď se naopak může těšit z dalších úspěchů v pozici trenéra.

V čem je podle vás letošní vystoupení Střešovic natolik výjimečné?
Těžko říct, rozhodně to není o jedné věci, těch faktorů je opravdu hodně. Letos se nám daří všechny zápasy dotahovat do vítězného konce, jsme schopni si poradit i v utkáních, kde se nám třeba tolik nedaří. To je oproti loňské sezoně velký rozdíl, kdy jsme zaznamenali několik zbytečných ztrát. V týmu je obrovská kvalita, která se postupně zvyšuje, ale stejně tak rostou naše zkušenosti, díky kterým dokážeme být i v těch nejtěžších zápasech neustále konzistentní. 

Matěj Havlas (uprostřed) slaví branku se svými spoluhráči z elitní formace Tatranu.Matěj Havlas (uprostřed) slaví branku se svými spoluhráčiZdroj: se souhlasem klubu Tatran Střešovice

Vzali jste si také pár věcí z loňského superfinále, které vám doslova proteklo mezi prsty?
Co se týče zkušeností ze superfinále, tak ty jdou podle mě uplatnit pouze v případě další účasti. Je to jediné utkání, kde navíc o vašem úspěchu či neúspěchu rozhodují úplné detaily, které se skutečně projeví zase až v tom závěrečném duelu sezony. Rozhodně si z toho ale lze vzít tu emoční stránku, tedy motivaci a chuť všem dokázat, že jsme nejlepší. 

Co by pro hrdého odchovance klubu znamenal zisk mistrovského titulu?
Něco úžasného. A to nejen pro mě, ale celý Tatran, který by si takovou odměnu rozhodně zasloužil. Už loňský rok nám napověděl, že cesta, na níž se klub před pár lety vydal, má svůj smysl, že po letech obrození se konečně začalo sklízet ovoce. A bylo by krásné to letos vygradovat ziskem mistrovského titulu.

Kdyby se to přeci jenom povedlo, zařadila by se zlatá medaile mezi reprezentační kovy?
Hodně by záleželo na tom, jak by vypadal průběh celého play-off, jaká by byla ta cesta na vrchol. Pro mě osobně je velice důležitý příběh každé medaile, i proto má doma každá z nich své speciální místo. Ale rozhodně by se zařadila na ta nejvyšší místa, o tom žádná.   

Velice pěkně jste mluvil o té cestě, na kterou se klub před lety vydal. Budete její součástí i v dalších letech?
Rozhodně ano. Samozřejmě jsou věci, které by zřejmě dokázaly ovlivnit mou budoucnost, tak jako to máme asi všichni. Nechci si nikde zavírat dveře, ale stejně tak říkám, že takový scénář je v současné chvíli naprosto nereálný a ani já nad tím žádným způsobem nepřemýšlím.

Generální manažer florbalového klubu Tatran Střešovice Jakub Menhart.
Kluby čeká drsná zima. Bez pomoci státu to nepůjde, říká šéf florbalistů Tatranu

Narážel jsem na vaše studium 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Pro většinu sportovců zcela nepředstavitelná věc. Stále nejste v časovém presu?
Paradoxně letošní ročník ve škole je pro mě mnohem jednodušší než ten úvodní. I to se podle mě podepisuje na aktuálních výkonech na hřišti, jelikož mám více času a energie na florbal jako takový. Další rok už bude zase složitější, ale rozhodně ničemu nepodléhám. Zatím musím říct, že se mi to daří kombinovat úplně bez problému. 

Máte vytvořený scénář pro případnou časovou kolizi florbalu se studiem vysoké školy?
Prioritou je samozřejmě profesní dráha, tak to mám nastavené od začátku. V lékařském oboru je ta perspektiva zkrátka o něco větší. (smích) Ale já se budu maximálně snažit, aby k žádné kolizi vůbec nedošlo, nebo abych ji popřípadě dokázal co nejvíce oddálit. Hlavně si tím zatím nechci zatěžovat hlavu, do budoucnosti nevidím, takže uvidím, co mi nabídne.

Česko – Lotyšsko na florbalovém MS 2022 (v akci Matěj Havlas).Česko – Lotyšsko na florbalovém MS 2022 (v akci Matěj Havlas)Zdroj: se svolením Český florbal / Barbora Reichová

Pocházíte z lékařské rodiny, tatínek i maminka jsou kapacitami ve svém oboru. Jak se dívají na vaše florbalové úspěchy?
V tomhle jsem s našima na stejné dráze. Jsou samozřejmě rádi, pravidelně mě podporují, stejně tak jim dělá radost, že jsem se profesně vydal v jejich stopách. Ale dokážou rozlišovat mezi florbalem a medicínou, ani z jednoho si nedělají přehnanou starost. Mají to zkrátka přirozeně nastavené, což je i pro mě velice důležité. 

Dokázal byste si představit roli hráče a doktora Tatranu v jedné osobě?
Asi určitě. Šlo by o příjemné spojení dvou věcí dohromady. Na jednu stranu by to zřejmě bylo malinko vtipné, ale pro mě by to bylo zároveň velmi hezké. Takže ano, říkám si, proč ne.

Máte při tom všem vůbec čas na nějaké další aktivity?
Záleží na tom, jaké je zrovna období a kolik toho mám. Ale v podstatě to je velice podobný program jako u dalších studentů, kteří do toho dělají nějakou práci nebo sport. Jsou chvíle, kdy je třeba obětovat více času studiu, což se pak také podepisuje na sportovních výkonech. A pokud se tomu všemu chcete věnovat naplno, pak logicky musíte uhnout z dalších aktivit. 

Tom Ondrušek se v Hradci Králové rozloučil s reprezentační kariérou.
Dvanáct let tvrdé práce. Ondrušek naposledy dovedl reprezentaci k vítězství

A když je toho méně, tak vyrážíte na nějaká oblíbená místa?
Jasně. Rádi s přítelkyní chodíme na společné obědy či večeře, zatím teda u nás suverénně vítězí asijská kuchyně. (smích) U toho vždy příjemně zrelaxujeme. Stejně tak v kině, zajít si jednou za čas na nějaký dobrý film. 

Nebo si doma pustit oblíbeného Harryho Pottera? Prý umíte téměř všechny hlášky úplně nazpaměť.
Máte pravdu. (smích) Ale musím se přiznat, že teď už jsem ho nějakou dobu neviděl, musím to zase dohnat, protože už žiju jenom z toho, co mi zůstalo v paměti. Takže jsem rád, že jste mi to připomněl, na tom budu muset v blízké době zapracovat.   

Pojďme ještě na otočku k florbalu. Když se nad tím zamyslíte, je podle vás stále reálné brát florbal jako koníček?
Určitě se to dá. Samozřejmě záleží také na tom, v jakém klubu se nacházíte, popřípadě v jaké jste pozici. Existuje řada faktorů, které to ovlivňují, ale pokud bych měl jednoduše odpovědět, tak si stále troufám říct, že to reálné rozhodně je.

Matěj Havlas.Matěj HavlasZdroj: Český florbal

A je možné, že by to někdy dotáhl až k nálepce profesionálního sportu?
Tohle je nesmírně těžká otázka. Zase odpovím ano, byť souhlasím s tím, že je to nekonečná diskuse, a zejména dlouhá cesta, která vede ke kýženému cíli, v tomto případě profesionalizaci sportu jako takového. Respektive těch cest je velké množství. Florbal se neuvěřitelně posunul, udělal velký krok, to je třeba zmínit. Ale těžko říct, opravdu. 

Zmínil jste, že těch cest je velké množství. Jakou byste zvolil?
Rozhodně nejsem zastáncem rychlého trendu, na mysli mám zejména přehnané snahy o rychlé dosazení do olympijského programu a masovou popularizaci. Naopak si myslím, že každý sport tady u nás by měl jít svou vlastní cestou, kterou si zvolí. Nespěchat a být trpělivý.