Nejbolestivější porážka kariéry. Pro všechny dívky v bílých dresech. „Pro mě ano,“ soukala ze sebe kapitánka po utkání, jehož scénář by nemohl vymyslet ani Fridrich Dürenmatt, slavný spisovatel, jenž žil v Neuchatelu.

Srovnání se závěrem, když Češky ještě v čase 58:18 vedly 6:2, aby se následně úplně sesypaly, snese snad jen legendární prohra Jana Novotné ve finále Wimbledonu se Steffi Grafovou. I tehdy v roce 1993 se zdálo, že české tenistce zlatý talíř nemůže uniknout, ale přišlo selhání všeho, co do té doby fungovalo.

Stejná věc se přihodila českým florbalistkám v hale Patinoires du Littoral v Neuchatelu. „Švýcarky začaly hrát power play a bylo jasné, že nás zatlačí, ale dostat čtyři góly ze stejného místa je trestuhodné,“ kroutila hlavou Krupnová.

Vyloučení a neproměněný nájezd

Děj zápasu podle ní zlomila série vyloučení, to byla voda na švýcarský mlýn. A také neproměněný nájezd Denisy Ratajové. Na šampionátu už jela dva – jeden (úspěšný) v první třetině se Švýcarkami. Jenže za stavu 6:2 trefila jen tyčku. Hala vzápětí ožila a čtyři tisícovky diváků dohnaly domácí k senzačnímu obratu.

Krupnová jít na nájezd nechtěla. „Lara (brankářka Heini) je malá, střela na ni platí víc a Doly (Ratajová) ji umí. Tak jsem ji nechala jet. Bohužel dala tyčku, to je fakt blízko,“ kroutila hlavou smutná kapitánka.

Také pro ni bude těžké soustředit se na nedělní souboj s Finskem o bronz, i ten by však Češky braly. Proti může být únava, nejlepší českou lajnu kouč Sascha Rhyner vytěžil maximálně. „Popravdě jsme do zápasu se Švýcarskem daly úplně všechno a bude fakt těžké přepnout. Do zítra to ale musím udělat. Jako je semifinále zápas o všechno, tak i o bronz. Musíme být ještě lepší než dneska, abychom tu medaili vyhrály,“ dodala Eliška Krupnová.

Kapitánka, na níž bude, aby tým uvěřil, že jedině strastiplné prohry rodí velká vítězství.

Na český tým třeba ještě čekají.