Riga 2016: Prohrané semifinále s Finskem a následný tvrdý direkt rovněž od Švýcarů. Medaile se vytratila v dáli. Praha 2018: Naprosto stejný scénář. Do posledního detailu. Úspěchy českého florbalu vzaly nohy na ramena.

Zejména po domácím šampionátu se na lepší zítřky rozhodně nesvítalo. Národní tým se zkrátka nedokázal prosadit a konkurence ze Skandinávie včetně Švýcarska se vzdalovala každým dnem.

Brankář Lukáš Bauer se stal velkým hrdinou bronzového výběru.
Bronz? Obrovské zadostiučinění a neskutečný úspěch, radoval se brankář Bauer

Florbalem v tuzemsku poté otřásla kauza mezi finským trenérem Kettunenem a kapitánem Matějem Jendrišákem, který pod jeho vedením odmítl reprezentovat. Následně odstoupili i čeští asistenti a už bylo téměř jasné, že něco není v pořádku.

A svaz tak měl před sebou další nelehkou úlohu. Postavit se na stranu kritizovaného kouče, nebo dát za pravdu uraženým českým florbalistům? V jiných zemích se již řešilo, jaký mančaft odletí na další světový šampionát. U nás na to zdaleka nebylo pomyšlení. Tady se totiž chystal velký soud, který měl rozhodnout o budoucnosti finského manažera v českém florbale.

A nyní se dá s přehledem říct, že kdyby tehdy nebyla vložena důvěra do Petriho Kettunena a jeho trenérského sboru, tak se dnes český tým možná určitě nevrací domů s bronzovými medailemi na krku.

Rodák z městečka Lehmo vyhrál jeden ze svých nejtěžších „zápasů“ v kariéře a rozhodl se, žese navzdory všudypřítomné kritice pokusí vrátit medailový lesk do českých krajin. Na první pohled nadlidský výkon.

Čeští florbalisté porazili na mistrovství světa Švýcary a slaví bronz.
Medailová radost po sedmi letech. Čeští florbalisté vyválčili světový bronz

Dát do kupy potápějící se loď národního týmu, najít nové a rozhodně lepší hráče do svého týmu a také to nejdůležitější: Naučit je vyhrávat. Na tohle všechno měl Kettunen pouhé dva, díky koronavirové pandemii nakonec tři roky.

A hurá do práce. Mistrovství v Helsinkách se neprodleně blížilo a čas finskému trenérskému sboru rozhodně do karet nehrál. Nemělo smysl se za něco schovávat. Národní tým potřeboval zcela novou identitu.

Žádné hvězdičky a světové kousky na trhu zkrátka nebyly. Do akce musela nastoupit nová generace mladých štírků, bez jakýchkoliv zkušeností a umění velké zápasy vyhrávat.

Jenže trenér Kettunen viděl v generačně obměněném kádru něco, co se jen těžko vysvětluje. Můžeme to nazývat potenciálem, odhodláním nebo třeba chutí vrátit český florbal tam, kam patří. A tah to byl naprosto vychytralý.

Tým se před turnajem navíc okysličil o čerstvé juniorské mistry světa, kteří do týmu vnesli naprosto nepřekonatelnou vítěznou mentalitu. A ukázali, že se v českém florbale opět blýská na lepší časy.

Finští fanoušci si před semifinálovým soubojem s Českem vyzkoušeli malý vědomostní kvíz.
Pivo, Jágr, památky. Co vědí Finové o Česku? Seveřané před semifinále překvapili

„Myslím si, že my mladí jsme do týmu donesli tu vítěznou náturu a vítěznou náladu. Přeci jen starší kluci už nějakou dobu nic nevyhráli, takže je super, že jsme zpátky,“ prohlásil velký talent českého florbalu Filip Forman.

A tak se do Helsinek vydala výprava, která sice na první pohled příliš strachu nevzbuzovala, ale za to měla naprosto unikátní medicínu s názvem týmovost. A ta se ukázala jako mnohem vzácnější schopnost než soupiska plná zvučných jmenovek.

„Tým ukázal, že není důležité to, jak silní jste na papíře, ale rozhoduje to, jak se prezentujete na hřišti. A my jsme tu vytvořili neskutečnou partu s velkou chutí vyhrávat,“ řekl po utkání obronz Adam Hemerka.

Kettunen tak svou misi splnil na výbornou. Českému florbalu doručil to, co slíbil, a na lavičce národního týmu se tak rozloučil tou nejkrásnější tečkou na závěr. Tento bronz se rozhodně nezapomene.