Co zatím říkáte na dosavadní průběh MS, které se koná na západě Švýcarska?
Jsme spíš ve Francii než ve Švýcarsku, pro florbal je to tedy obrovská premiéra. Rozhodnutí Švýcarska pořádat šampionát v části země, která florbalem zatím není tak prodchnutá, bylo relativně odvážné, a až po skončení si sami vyhodnotí, jestli to bylo dobře nebo špatně. Pro rozvoj našeho sportu v západní části Evropy to asi dobře je, ale logicky to ovlivňuje spoustu věcí. S tak vrcholovou akcí v této části Švýcarska nikdo nemá zkušenosti – ani organizačně, i když základní úroveň tu určitě zajištěná je, ani divácky, protože fungujete v části země, která florbalovou historii zatím nemá. Tohle je pro nás úplně nový prvek, s kterým se celou dobu vyrovnáváme.

Sledovanost zápasů není ohromující, zlepší se to o víkendu, kdy půjde o medaile?
Zápasy domácího týmu sledovanost mají i vzhledem k tomu, že domácí tým hraje výborně. Jsem přesvědčený, že závěrečné dva dny budou výborné. Ale na průběhu šampionátu zatím nižší sledovanost poznat je.

Hovoří se o tom, že byste rádi pořádali šampionát žen i vy. Je reálné MS 2023 žen v Česku?
Dlouhodobě to zvažujeme. Myslím, že na jaře (mezinárodní organizace) IFF vypíše klasické kandidátské období. V dlouhodobém plánu pořádání MS žen máme, nicméně jestli to bude v roce 2023 nebo bychom kandidovali až na rok 2025 je spíš otázkou vnitřního vyhodnocení. Je pravda, že v lednu nás čeká velká akce v podobě Poháru mistrů v Ostravě a potom v roce 2021 MS juniorů, takže pozornost je upřená spíš na tyhle dvě akce. Rozhodně ale chceme, aby se MS žen do Česka vrátilo. Myslím, že první bylo docela úspěšné a je na co navazovat.

Budete se rozhodovat i podle soupeřů? Třeba Číňanů, kteří kandidaturu také zvažují?
Zájem mimoevropského kandidáta je tady, a kdybychom cítili, že akce může být dobrá, mohlo by to ovlivnit naše rozhodnutí. Na mezinárodní úrovni jsem velký zastánce toho, abychom velké šampionáty dělali i mimo Evropu. Máme s tím pozitivní i negativní zkušenosti: poslední juniorský šampionát v Kanadě skončil poměrně velkými finančními problémy. To je něco, co pořadatele i IFF ovlivní. Ve chvíli, kdy se Asie extrémně rozvíjí a třeba Singapur nebo Thajsko řekly, že o to mají velký zájem, i my Češi bychom to brali v potaz.

Takže ženský šampionát bude v Česku nejpozději v roce 2025?
Myslím, že určitě.

Jakou byste pak volili destinaci? Prahu, nebo raději menší města?
Hodně závisí na dalších akcích, které u nás ten rok budou. Trochu se snažíme koordinovat sporty navzájem. Uvědomujeme si, že florbal má dneska docela dobrou pozici v tom, že si takovou akci může troufnout pořádat napříč celou ČR, když je tam kvalitní zázemí z hlediska haly. Ženský šampionát vyžaduje nějakou úroveň: chlapy můžeme asi dělat kdekoliv a kapacita hal, kde jsme pořádali MS 2013, byla ideální – na skupinu Brno, na finále Ostrava. Vůbec jsme však zatím nediskutovali o tom, jestli tenhle model opakovat, nebo jestli to změnit.

Jaká by byla vůbec finanční náročnost ženského šampionátu v Čechách?
Odhaduji, že to bude zhruba o půlku méně než mužské MS. Tam jsou nároky IFF v některých věcech vyšší a celkově se připravujete na organizačně náročnější operaci z hlediska nároků národních federací. Skupin fanoušků přijíždějících z ciziny je víc a celkově ta operace odpovídá vyššímu zájmu o mužský šampionát. Na ten přišlo loni zhruba 180 tisíc diváků a kdyby se někomu povedlo přilákat na ženy polovinu, byl by to úspěch.

Co mistrovství Evropy? Neuvažuje IFF o jeho vzniku?
Určitě ano, protože cítíme, že je to akce, která může mít potenciál díky tomu, že se tam objeví celá špička florbalu. Nicméně pro mě je model a celý způsob, jakým by se ME pořádalo, k velké diskusi. Zatím se diskuse vedla mezi nejsilnějšími zeměmi, ale u téhle akce je potřeba, aby se k finálnímu rozhodnutí vzaly všechny evropské země, kterých se to může týkat. Deset dvanáct nejsilnějších, aby to bylo co nejfunkčnější. Nejsem si jistý, že model, kdy by se zrušila kvalifikace a týmy se kvalifikovaly rovnou z MS je jediný možný. Variant je víc a chtěl bych slyšet i názory menších federací. Vím, že Slováky či Poláky tohle téma hodně pálí a je to pro ně hodně důležité.

Jaký vůbec máte pocit z vývoje ženského florbalu?
Rozdíly mezi týmy jsou pořád velké. Je to dáno tím, že čtyři země už začínají florbal částečně poloprofesionalizovat, ostatní nikoliv. Jsme mezi nimi také my, nicméně rádi zapomínáme, že před deseti lety jsme i my hráli semifinále poprvé a byli jsme takovým mostem mezi TOP 3 a zbytkem světa. Nyní došlo k tomu, že druhý evropský sled dohnaly asijské země jako Thajsko či Singapur, kde je florbal třeba na školách stejně populární, jako u nás. Tak to půjde i dál. Musíme si uvědomit, že jiné sporty jako fotbal a hokej mají stoletou historii, florbal je tady nějakých třicet. A pořád se vyvíjí.

Nepomohlo by větší vyrovnanosti týmů zařazení některých zemí do turnajů Evropské florbalové tour?
Není to jen o sportovní stránce, kde o práci s federacemi v celé šířce. Chceme začít intenzivně pracovat s Německem i Polskem, ale musí si i Finsko, Švédsko a Švýcarsko uvědomit, že je to i v jejich zájmu a že je potřeba pracovat na urychlení vývoje v jiných zemích.

V čem florbal chybuje ve svém vývoji?
Rozhodně v míře intenzity, kterou za mě málo pracuje s dalšími zeměmi. Je to dáno historicky. Když Finsko, Švédsko a Švýcarsko založily federaci, v jiných zemích se v té době florbal nehrál vůbec. Postupně přišel výjimečný vývoj ještě u nás, nicméně pracovat s ostatními se prostě musí.

Vyvíjí na tomhle poli Česko větší úsilí než zbylé velmoci?
Bohužel ano. My v Česku jsme první generace lidi, která florbal rozvijí a pamatujeme si začátky. Švédsko a Finsko už mají druhou třetí generaci a už tolik nevědí, jaké to kdysi bylo. Vžít se do rolí nováčků je pro ně těžší než pro nás.

Vyberte vy zlomový moment, kdy se Česko připojilo ke třem velmocím?
Pomohla nám stříbrná medaile z roku 2004. Také se založila Euro floorball tour, protože do té doby hrály jen tři nejlepší země mezi sebou. Pak připustily, že to nebudou tři země, to bylo přelomové. A další bod, náš šampionát v roce 2008, kdy uvěřily, že Češi možná dovedou některé věci udělat i lépe než ony samy.

Jak je to s profesionalizací florbalu, už se stává realitou?
Když vezmeme čtyři nejlepší země, tak ano. Intenzivně se posunuje ve Finsku i Česku, zatímco Švédsko má teď zhruba pětileté období stabilizace, protože u nich došlo k negativnímu vývoji. Ekonomika klubů se dostala do extrémního rozvoje, protože investovali do podmínek hráčů, přestože na to v klubech nebyli připraveni. V Evropě se tohle někdy děje, že hráči mají skvělé podmínky, ale na trenérské a organizační rovině kluby strádají. V severní Americe nebo špičkových klubech v Evropě tohle funguje obráceně. Ve Švédsku naštěstí kluby stojí na podpoře měst a ta je zkrachovat nenechala.

A jak optimistický je šéf českého florbalu vzhledem k medapilovýcm ambicím českých žen na MS?
Intenzivně jsem sledoval celou jejich dvouletou přípravu a tým udělal velký posun. Jsem přesvědčen, že má na to udělat na MS velký úspěch, ale víme, že jde o sport. Bude to pravděpodobně o dvou klíčových utkáních, kde však budou čelit fantasticky připravených soupeřkám a musí předvést nejšpičkovější výkon, jaké jsou schopné. Ale z hlediska připravenosti našeho družstva je šance na medaili zatím největší v historii. Do posledního momentu budu věřit, že to holky zvládnou.