Již ve svých devatenácti letech poprvé zvedl pohár pro mistra české extraligy. Tehdy s rodnými Vítkovicemi prošel suverénně celou vyřazovací částí a získal nálepku obrovského talentu. Probojoval se do národního týmu, pravidelně obsazoval přední příčky kanadského bodování nejvyšší soutěže a domácí misi zakončil druhým titulem v roce 2013.

To je poměrně slušný základ pro veleúspěšnou kariéru. A ta teprve nabrala pravé obrátky. Po zisku titulu si o jeho služby zažádali ve Skandinávii, konkrétně šlo o angažmá v Jönköpingu a Dalenu. Střílel branky, s národním týmem získal na mistrovství světa v roce 2014 bronz, ale jeho vrchol přišel až na severu ve Falunu.

Přepsal historii

Klubu, který dokázal vyhrát šest z posledních devíti ročníku tamější extraligy. A městě, které je Švédy nazýváno jako Mekka zimních sportů. Psal se rok 2017 a Martin Tokoš definitivně přepisuje českou florbalovou historii. Falun slaví další titul a ostravský rodák zvedá tento vzácný pohár jako první Čech vůbec.

„Byla to pro mě obrovská pocta. Být v nejlepším klubu, vidět, jak pracují profíci, a ještě s nimi oslavit titul. To je opravdu k nezaplacení,“ prozradil třicetiletý útočník Mladé Boleslavi. Ovládl už i Švédsko, nastal čas na další vykoupení. Nová mise? Švýcarský Chur. Další horký aspirant na titul.

Jenže než se vůbec stihl rozkoukat, musel všechny plány zabalit a rychle nabrat směr rodná Ostrava. Vypořádat se se všemi překážkami, to je doména každého úspěšného sportovce. Jenže někdy přijdou takové, které dokážou člověka pořádně vykolejit.

Tragická zpráva mobilem

Tokošovi zazvonil telefon a dozvěděl se tragickou zprávu. Jeho maminka, známá česká krasobruslařka Ivana Tokošová, tragicky zemřela. Ze dne na den se tak z něj stal tatínek. „Brácha vyrůstal jen s mámou, proto jsem se vracel domů,“ podotkl. Pohodový život v zemi helvétského kříže rázem vystřídaly povinnosti ve výchově a těžké časy.

Ve Vítkovicích to však dobře znal. Mezi svými kamarády brzy přišel na jiné myšlenky a dále tak mohl dělat to, co jej dělá šťastným. „Chtěl jsem dělat něco, při čem na to nebudu myslet a pomůže mi to. Kluci mi to usnadňují, jsem na správném místě,“ prohlásil tehdy.

Před třemi lety dokráčel s Vítkovicemi až do slavného Superfinále florbalu, velkého svátku tohoto sportu. Ve finále hraném v rodné Ostravě zaznamenal hattrick, bylo ho celé hřiště. Ani to však na titul nestačilo. Poprvé stal na straně poražených.

Nová štace, nová výzva

Jeho kvality si nemohl vynachválit gigant české extraligy z Mladé Boleslavi, který jej pod svá křídla získal ihned po vyhraném finálovém utkání. Nová štace, další pokus dokráčet až na vrchol.

Ihned v první sezoně ve městě automobilů dokázal dojít do dalšího superfinále. Ale opět to nevyšlo. Musel se znovu sklonit. Tentokrát svým velkým kamarádům z Vítkovic. Člověk by si řekl, že více smůly už snad nejde potkat.

Ale přeci jen jde. Druhá sezona v Boleslavi, absolutní dominance. Se svým týmem ovládl základní části a v poklidu kráčel za titulem. Tentokrát se však do cesty postavil jiný soupeř, mnohem silnější než Vítkovice. Řádící světová pandemie přerušila veškerý sport v Česku a Tokošovi to opět uteklo před očima. „Beru to tak, jak to je. Do dnešního finále jdu s tím, že to konečně změním,“ řekl kanonýr.

Letos stojí před další šancí, možná tou poslední. Mladá Boleslav vyzve ve finále opět Vítkovice. „Moc se na to těším. Je trochu nešťastné, že o vítězi rozhodne pouze jediný zápas, ale my uděláme vše proto, abychom to dotáhli,“ prozradil. Říká se do třetice všeho dobrého. Tokoš už nemá kam uhnout.