K fotbalu se Wallová dostala už v útlém děství. A ke sportu hranému na zelených pažitech si vypracovala neodmyslitelný vztah. „Tatínek byl fotbalový rozhodčí a z nás dvou dcer se tak trošku snažil udělat kluky. Do života jsem za to možná ale docela ráda, protože mi ten chlapský svět je takový bližší, myslím si, že je rovnější, bez nějakých zákulisních intrik,“ hodnotí.
K líšeňskému klubu ji přivedl její syn, který právě v celku z východu Brna začínal svou fotbalovou kariéru. „Celá rodina jsme založená sportovně, hrozně nás to baví. Syn hrál odmalinka fotbal a tím, že se jeho kariéra vyvíjela slibně, patřil vždy k těm šikovnějším, tak jsem se tomu věnovala, hrozně mě třeba bavilo se dívat na tréninky,“ popisuje Wallová.

Právě díky kariéře svého syna se charismatická dáma poprvé dostala i k funkcionářské pozici. A nemohlo tomu být jinde než v jejím osudovém klubu – Líšni. „Syn (Marek Walla - pozn. red.) se dostal do Zbrojovky a já tehdy podnikala, takže jsem mělo možnost ho na každý trénink vozit a vše sledovat. Bavilo mě to, fotbal se mi stával bližší a bližší, a když se Marek vrátil do Líšně, bylo potřeba organizačně pomáhat u mládeže. Tak jsem začala tam,“ vzpomíná Wallová.
U mládeže ale nezůstala dlouho, o její šikovnou práci totiž začal být zájem ve vyšších patrech. „V té době ještě líšeňský A tým hrál nižší soutěž a vedení si asi všimlo, že svou práci nedělám špatně, tak mě povolalo k hlavnímu mužstvu. V Líšni už tak jsem téměř dvacet let,“ podotýká.
Lidskost a legrace
Od té doby se v Líšni mnohé změnilo. Hlavní tým vystoupal až do popředí druhé ligy, postupovaly i další celky. A Wallové se tak změnila její pracovní náplň, do každodenní rutiny přibyla nutná administrativa. „Ta narostla výrazným způsobem po postupu do druhé ligy, což je škoda, protože mě baví ze všeho nejmíň. U áčka se tak starám o komunikaci s Ligovou fotbalovou asociací, řeším organizační věci, smlouvy hráčů, žádosti o licence. Pak také zajišťuju ukládání všech věcí do sejfu, což je nutnou podmínkou,“ vysvětluje Wallová.
Oficiálně je tak její funkce pojmenovaná jako organizačně technická manažerka. V Líšni však zastává plno odlišných rolí. „Vím, že třeba hráčům některé věci z finančních a dalších důvodů poskytnout nedokážeme, ale snažím se je nahradit lidskostí. Chci, aby kluci měli jistotu, že z každé situace udělám legraci a jsem schopná jim zařídit od doktora po výměnu pneumatik. Snažíme se hráčům udržet aspoň takový servis,“ usmívá se.

Druholigový jihomoravský klub je dlouhodobě známý i svou rodinnou atmosférou. Právě tu Wallová oceňuje. „Netajíme se tím, že se v Líšni chováme jako rodina. Být součástí mužstva mě hrozně nabíjí, pracovat s mladými lidmi člověka omladí. Praktická stránka mé práce mě baví mnohem víc, organizačně tak zajišťuju chod celého klubu, aby na sebe vše navazovalo a trenéři se nemuseli příliš starat,“ vypráví.
Za svou pracovní kariéru v Líšni zažila obří vzestup klubu. A právě s ním má spojený svůj nejhezčí fotbalový zážitek. „Syn v určitém období byl náhradníkem u áčka a zároveň hrál za B tým, byl tam kapitánem. A nám se podařilo v jednom soutěžním ročníku postoupit s áčkem i béčkem, bylo to krásné. Třeba u B týmu jsme se o to pokoušeli několik ročníků, a když tam navíc máte syna, tak vám to zdvojnásobí radost z úspěšné práce,“ dodává brněnská funkcionářská průkopnice.