Ovšem Sazima měl vlastně pravdu. Domácí nehrozili ze hry, ani z přímých kopů, vypracovali si pouze šest rohů. Leč dva z nich přetavili v góly. Skóre otevřel po více než hodině záložník Tomáš Solil a uzavřel v 86. minutě další člen středové řady Pardubic Daniel Kovář. „Takhle se standardky nebrání,“ zvýšil přeci jen hlas Sazima. „Přistupujeme k nim neuvěřitelně pohodlně a nezodpovědně. Pokud se chceme zachránit, musíme úkoly plnit ne na sto, ale na milion procent,“ zdůraznil.

Po zbytek času na tiskové konferenci mlčel. Což byla docela škoda. Mohl se třeba rozhovořit o „ofenzivě“. O mdlých pasážích bez jediné příležitosti. O náhodné teči Igora Súkenníka, díky níž viktoriáni žili od 72. minuty (krátce) bodový sen.

Nebo o křivdě: po ruce pardubického obránce Jana Proseka měla být nařízena ve prospěch hostů penalta. Ale ve druhé lize video nenajdete, a tak nikdo sudího Jakuba Vojkovského nenasměroval k obrazovce a jeho píšťalka zůstala němá.

Není čas na změny

Vlastně ještě jednou trenér Žižkova promluvil. A to, když byl tázán, jak ze šlamastyky ven. Reakce? Spíš jen zavrčení. Zopakoval věty o standardní situacích a sportovně pogratuloval domácím k důležitým bodům.

To Sazima si poklon od kouče soupeře užil letos jen jednou. Hned po úvodním jarním klání, kdy doma Viktoria vypráskala (4:1) Prostějov. Naděje na zlepšení ale vzaly brzy za své. V následujících pěti kolech z toho byl toliko bod za remízu (1:1) se Sokolovem.

A bilance Žižkova na hřištích soupeřů? Doslova tristní. Deset porážek a jedna plichta 0:0. Ta se navíc zrodila o letních prázdninách 4. srpna v Prostějově. V té době ještě lavičce Viktorie velel Petr Mikolanda.

Rozmrzelost kouče Pražanů po střetnutí v Pardubicích byla proto pochopitelná. Sám musí cítit, že se loď potápí. Do konce druhé ligy zbývá osm kol a tým ztrácí sedm bodů.

Čas na změny však není. Ve středu (17.00) dorazí do Seifertovy ulice Hradec Králové. A to je favorit na postup nebo barážové místo…