V přeboru jste dosud odehrál sedm zápasů. Jak se vám tato soutěž zamlouvá?
Má velmi dobrou úroveň, vyrovnanou, mužstva se snaží hrát fotbal. Určitě to není soutěž na pohodu, člověk se musí hýbat a být připravený. Hraje se po Praze, zázemí a hřiště jsou slušná.

Nezažíváte nějaká příkoří? Traduje se, že v nižších soutěžích je to krušné.
Znáte mě, vždy jsem chtěl vyhrát, a to platí i teď. Mám štěstí, že v Praze se to, třeba v porovnání se Středočeským krajem, tolik nehádá. Sudí jsou výborní jde o mladé kluky, kteří míří nahoru.

Zmínil jste, že musíte být připravený. Jak vás prohánějí mladí spoluhráči nebo soupeři?
Je mi čtyřicet a spoléhat se jen na fotbalovost by nešlo. Jde o pátou nejvyšší soutěž a člověk k tomu tak musí přistoupit. Já svůj pohyb mám, chodím denně běhat, udržuji se. Jinak by to nešlo, ani bych si to nedovolil.

Újezdu se daří, jste třetí těsně za vedoucí dvojicí. Co je vaší hlavní zbraní?
Týmová práce. Často se mění sestava, ale pokaždé dokážeme táhnout za jeden provaz.

Za parťáka máte i bratra Lukáše. Jaké je to se znovu potkat v jednom týmu?
Skvělé. Rozumíme si, což je asi vidět… Na hřišti máme podobné myšlení, víme, kam se postavit a kam si nahrát.

Když přijde profesionál do nižší soutěže, tak k sobě potřebuje někoho, s kým si to „může dát“, že?
To ano, ale i ostatní kluci mají dobrou úroveň. Jsou šikovní, v každé lajně máme kvalitu. Hlavně jsou poctiví a chodí trénovat. To je základ, který se pak doplní zkušenostmi. Funguje nám to. A Pepa Šimek je dobrý trenér, hrající, poctivý, musím ho pochválit.

Když se podíváte na přeborovou tabulku, uvidíte Radotín, váš bývalý tým, na jejím konci. Překvapuje vás to?
Z týmu, který jsem vedl minulou sezonu, tam zůstali jen Martin Jiránek s Filipem Císařovským. Jinak tam jsou kluci, kteří hráli 1. A třídu a do přeboru je to skok. Soutěž je vyrovnaná a věřím, že se odrazí.

Budou to potřebovat. Z přeboru padají čtyři kluby.
Není to jednoduché. Béčka sestoupit nechtějí, o to je ten boj zajímavější.

Po konci kariéry jste začal i trénovat. V Rakovníku jste vydržel pouze týden a z osobních důvodů skončil, poohlížíte se po dalším trenérském angažmá?
Řeším to, chtěl bych v zimním období někam naskočit. Trénování je moje  hlavní náplň, které bych se chtěl věnovat.

Ve stejném momentě, kdy jste skončil v Rakovníku, skončil Martin Hašek na Bohemce a mluvilo se o tom, že třeba byste jej nahradil. Jak daleko to bylo od reality?
Jelikož nemám nejvyšší trenérské vzdělání, tak to nešlo. Nahoru bych ale určitě chtěl. Dostudovat profilicenci je teď moje priorita.

Nejvyšší soutěž teď má přestávku a všichni se soustředí na závěr kvalifikace o mistrovství Evropy. Podaří se národnímu týmu postoupit?
Dnešní zápas s Kosovem je klíčový a rozhodne. Domácí vítězství s Anglií musíme potvrdit. Věřím, že jsou kluci na dobré cestě a zvládnou to.

Ve spojitosti s reprezentací momentálně všichni řeší novou barvu dresů na venkovní zápasy. Jak se vám tato zelená varianta líbí?
Diskusi jsem vnímal. Těžko říct. I ve fotbalově větších světových zemích hrála mužstva v dresech, které nekorespondovaly s vlajkou. Je to dnes běžné. Barva je netradiční, ale celkem zajímavá. Osobně proti nejsem, jde o zbytečně nafouknutou diskusi. Je časté, že mužstva mají venkovní nebo pohárovou sadu dresů netradiční. Takže proč ne.