Pokud vás zajímá článek o Josefu Gabčovi, ale i další rozhovory, pozoruhodné příběhy, perličky z fotbalu ve vašem okrese, neměli byste si nechat ujít naše unikátní témata, které dokážou objevit pouze regionální reportéřu Deníku. Bez omezení si tyto fotbalové materiály mohou přečíst pouze digitální předplatitelé. Staňte se jimi a objevte exkluzivní fotbalové články nejen z vašeho regionu (vybrat si je můžete ZDE).

Zkraje letošního fotbalově okleštěného roku Josef Gabčo přidal do dlouhého seznamu svých působišť jedno další. Z neratovické Romy, kde loni v srpnu po delší odmlce znovu zasáhl do fotbalového dění na okrese, přesídlil do Byšic.

I když se v jednu chvíli zdálo, že angažmá skončí dřív, než mohlo pořádně začít, na podzim obléká byšický dres týden co týden. Jak jinak než s oblíbenou desítkou na zádech zatím nastupoval v základu do všech šesti mistráků áčka. V posledních třech týdnech přidává starty i za rezervu. V obou soutěžích se neratovický „Ronaldo“, jak si sám rád přezdívá, střelecky prosadil. Ke dvěma gólům v I. B třídě přidal dalších sedm v té nejnižší.

„Góly jsou pro mě pořád hodně. Chci se přetahovat se synem, i když fotbalově už je samozřejmě lepší on,“ nemá prý ani na nejnižší úrovni nouzi o motivaci opakovat to, čím se dříve proslavil na daleko vyšší úrovni.

V profesionálních soutěžích ovšem mohlo být gólů v jeho podání nakonec ještě mnohem víc. Sezony, v nichž ve druhé polovině devadesátých let řádil za třetiligovou Spolanu, později nikdy nezastínil. Mimo Neratovice jako by byl poloviční. Nechytil se v České Lípě, na Xaverově, v Blšanech, ani v Chrudimi.

„Dělal jsem si, co jsem chtěl. V Neratovicích jsem byl bůh. Chlastal jsem, hrál automaty, dva dny jsem třeba bez omluvy nepřišel na trénink. Taky jsem strašně žral. Měl jsem i sto patnáct kilo,“ líčil v jednom rozhovoru v době, kdy už nadějně rozjetá kariéra talentovaného útočníka skomírala pouze v krajských třídách.

Že si svými tehdejšími výstřelky uškodil, dnes Josef Gabčo moc dobře ví. „Kdyby se to dalo vrátit, mohlo být asi všechno jinak. Nemusel bych pracovat a mohl třeba žít z fotbalových peněz. Lituji toho moc,“ ujišťuje.

V ryze amatérských soutěžích se pak přidaly i další úlety. Přímo legendy kolovaly třeba o jeho podpisech přestupních lístků více klubům naráz, nebo o výpůjčkách v kabině. Když se pak mezi lety 2015 až 2019 z fotbalu zcela vytratil, nebylo důvodem zranění ani nic podobného. Odpykával si tři a půl roku ve vězení. „I tohle mě samozřejmě moc mrzí a vím, že už takovou věc podruhé neudělám,“ dušuje se.

Ponaučení se prý snaží přenést hlavně na syna. „Snažím se ho držet na uzdě. Nechci, aby dopadl jako já. Pro mě je to bůh. Zdědil po mně hodně. Jsem na něj pyšný za to, co dokázal,“ vzhlíží se ve svému dnes už dospělém potomkovi. Činí tak někdy až nekriticky a trenéři některých bývalých klubů Pepíka mladšího by mohli vyprávět…

Kanonýrské geny každopádně junior nezapře. Na trávníku už sice sotva dosáhne otcovy vizitky top střelce ČFL, momentálně svými trefami táhne rezervu Zbuzan v okresním přeboru. Ve futsale už se ale za "provinční" Mělník pozvolna blíží ke stovce gólů (82) v první lize. A to už má zvuk.

Zaznívat své jméno mezi střelci hodlá co nejdéle to půjde stále i Gabčo starší. Poté, co rozkolem uvnitř Romy ztroskotal velkolepý plán dovést posílený tým (mimo jiných i juniorem) až do okresního přeboru, přešel za někdejším spoluhráčem z futsalu a dnes trenérem Danielem Hnízdilem do Byšic.

„Kdyby bylo céčko, chodím i za něj. Fyzicky se cítím dobře, možná lépe než někteří mladí. I když už nejsem tak rychlý, střelu a nahrávku pořád ještě asi trochu mám,“ usmívá se. Po určitém „dusnu“ během červnových přípravných zápasů přehodnotil i záměr v Byšicích nepokračovat. „Znovu jsem to zkusil a jsem tam spokojený. Navíc za nás v posledních týdnech nastupuje z Romy i Radek Bolvan, u kterého zároveň pracuji. Jsem rád, že tam je,“ uzavírá.