Jednatřicetiletý pokračovatel slavného fotbalového rodu táhne celek z Polabí doslova mílovými kroky za záchranou v kraji. Ta je letos v nejnižší středočeské třídě mimořádně náročná. Kvůli reorganizaci totiž bude v příští sezoně o skupinu méně. Po podzimu na padáka zralý tým už v ní téměř jistě chybět nebude.

„Čekal jsem, že si mě budou dávat větší pozor,“ usmívá se po devíti zářezech v sedmi zápasech vnuk legendárního útočníka Slavie Františka Veselého.

Fotbalisté Sokola Libiš (modrobílé dresy) ve 23. kole krajského přeboru podlehli vedoucímu celku tabulky, Ligmet Milín triumfoval 4:0.
Aktuální sestupový model: Do okresů 26 týmů, některé už mají osud zpečetěný

Ve všech jarních zápasech jste za Mělník skóroval, co na to říkáte?
Jsem za to samozřejmě rád. Dařilo se mi už v přípravě, kdy jsem dal v asi osmi zápasech přes dvacet gólů. Doufal jsem, aby se to přeneslo i do mistráků. Na druhou stranu jsem gólů mohl mít i víc, šancí jsem měl ještě spoustu.

Zažil jste podobnou šňůru někdy v minulosti?
Vždycky jsem dával góly, pokud jsem hrál v útoku. Hodně mě pak začali stavět do zálohy, na křídla, kde jsem je spíše připravoval. Ale takovou sérii jsem nikdy nezažil. Na druhou stranu jsem nehrál takhle nízkou soutěž. Když jsem přicházel, góly se ode mě očekávaly a hodně se na mě spoléhá. Dávat góly ale není vždy jednoduché v jakékoli soutěži.

Brankář Benátek Radim Straka
Radim Straka je se svou pozicí smířený: Jinde než v Benátkách už chytat nebudu

Teď už si na vás soupeři mohou dávat větší pozor, takže to bude možná těžší.
Myslím, že to trochu podceňují, ale slyšel jsem, že se na mě někteří soupeři připravovali, aby mě uhlídali, ale stejně se jim to nepovedlo. Samozřejmě je to těžší, ale když se na mě soupeři zaměří, spoluhráči budou mít více prostoru. Čekal jsem, že to bude ještě horší, že si na mě budou dávat větší pozor nebo mě více faulovat, ale to se zatím neděje.

V zamčené části obsáhlého rozhovoru promluvil o předešlém působení v Rakousku, podmínce, za jaké plánuje zůstat na soutoku Labe s Vltavou, své kariéře ve Slavii i vzpomínkách na slavného dědu.

Vaše góly přinášejí týmu body a už jste jen o jeden za třetím místem, což je po podzimu obrovský posun dopředu. To vás musí těšit.
Samozřejmě. Přišli jsme s Martinem Rejmanem s tím, že chceme soutěž zachránit. Pokud teď vyhrajeme s posledním, tak se nám to myslím už podaří. Že se nám bude až takhle dařit, asi nikdo nečekal. Je to i práce trenéra, který to dobře zorganizoval a kluci jsou dobře připravení. Jsme rádi a motivuje nás to do další práce.

V minulých letech jste hrál v rakouských soutěžích. Jak jste natrefil na Mělník?
Byl jsem v Rakousku přes šest let, naposledy jsem byl v týmu právě s Martinem (Rejmanem), který předtím hrál v Neratovicích a působil tam i vedoucí týmu (Jaroslav Urbánek). On nás kontaktoval, protože viděl, že spolu hrajeme, jestli bych neměl zájem posílit Mělník. Už jsem v Rakousku hrát nechtěl, cestování bylo náročné, tak jsme se dohodli a teď jsme tady spolu. Jsem rád, že přišel i Martin, protože ve dvou jsme silnější. Říkal jsem vedení týmu, že pokud by chtěli příští sezonu hrát o postup, potřebujeme ještě dva hráče.

Emil Vaněček, bývalý dlouholetý předseda TJ Řepín
Uzrál čas na změnu. Řepínský fotbal beru jako své dítě, říká Emil Vaněček

Dosud byla cílem záchrana a vy už mluvíte o postupu…
Takové plány opravdu určitě nebyly. Teď byla cílem záchrana, což se teď snad už splní. Pokud vedení uvidí, že bychom na to mohli mít, možná od příští sezony by se hrálo o postup. Oni by nejraději už teď, ale ztráta na čelo je velká. Co bude chtít vedení a jaké ambice na Mělníku dále budou, se teprve dozvíme. Hrát o postup by bylo určitě zajímavé.

Máte tedy v plánu pokračovat i v příští sezoně?
Pokud by cíle byly hrát o postup, tak ano. Pokud ne, že cíl byl záchrana a nechtějí víc, pak bych volil něco jiného. Ale počítali jsme s tím a trenér to vidí stejně. Chceme vyhrávat a nehrát nějaké druhého housle o záchranu.

Víte, že v Mělníku před lety působil i váš táta?
Ano, hrál tam před x lety asi půl roku nebo rok, nevím přesně. Říkali mi to i funkcionáři z Mělníka, ale nevím přesně, jak se tam dostal. Takže je to trochu náhoda, ale sešlo se to.

Dojíždíte z Prahy, i tak to musí být úleva oproti Rakousku, ne?
Dohodli jsme se, že jezdíme na trénink ve čtvrtek a v úterý trénuji v Praze. Jsem tam za 35 minut, takže to zvládám. A i s prací je to optimální řešení. V Rakousku jsme většinou jezdili jen na zápas a přespávali. Měl jsem možnost jít do pražského přeboru, ale cestování po Praze by bylo delší než na Mělník.

Ondřej Knobloch.
Ondřej Knobloch kritizuje FAČR za nový přestupní řád: Nahoře nikoho nezajímáme!

Když jsem se ptal na vaši charakteristiku trenéra Štrupla, odpověděl stručně: Rozený střelec. Máte tedy jako člen slavné fotbalové rodiny střílení gólů v genech?
Je to tak. Jsem odchovanec Slavie, kvalitu musím mít. Děda s tátou měli obrovskou kvalitu a dávali góly. V mládeži jsem jich dával spoustu. Pak mě začali stavět do zálohy, protože jsem uměl připravovat šance. Hrálo se dřív hlavně na vysoké útočníky, což já nebyl. To mě trochu znevýhodnilo. Když jsem byl třeba v Mostě a pustili nás na farmu do Loko Chomutov, tak mi trenér Bičovský říkal, že mám čuch na góly a musím hrát v útoku.

Kde se zlomilo, že jste odmalička prošel ve Slavii všemi kategoriemi až po A-tým ale nakonec se na nejvyšší úrovni úplně neprosadil?
Těch faktorů je spousta – štěstí na trenéry, forma, zdravotní stav. Když jsem se cítil na vrcholu formy, tak jsem se vždy zranil a vypadl z toho. Zlomový momentem možná bylo, když jsem začal nastupovat pod trenérem Pouskou a pak přišel trenér Rada, trochu mě odstrčil. Neměl jsem zůstávat ve Slavii, ale odejít na hostování, protože jsem měl dobrou pozici. Dneska to mohlo být všechno jinak. Byl jsem pak na hostování ve druhé lize v Mostě, ve Vlašimi, celkem zajímavé štace. Ale kdybych se tenkrát rozhodl jinak, třeba bych na vyšší úrovni vydržel déle. Je to škoda, ale ve fotbale je to tak. Mnoho hráčů nemělo takovou kvalitu jako já, ale díky zdraví a štěstí hrají první nebo druhou ligu.

V Česku jste hrál naposledy v druholigové Vlašimi. Jak jste se pak dostal do Rakouska?
Ve Vlašimi jsem byl pod trenérem Petrželkou a hrál se super hráči, namátkou třeba Tonda Barák nebo Dominik Simerský. Zrovna tam jsem se ale v největší formě a laufu po zimní přípravě zranil, vypadl jsem z toho a bylo strašně těžké se dostat zpátky do sestavy. Přednost tenkrát ještě měli spíše domácí hráči. Když pak nepřišly nějaké extra nabídky, jen třeba z třetí ligy, zvolil jsem Rakousko. Bylo to tam i finančně zajímavé. Zahrál jsem si na různých úrovních super zápasy na pěkných stadionech. Po letech jsem se chtěl už vrátil a být tam, kde budou rozumní lidé a budou rádi, že jim pomůžu. To se stalo na Mělníku. Máme dobrou partu a našel jsem to, co jsem hledal a co mi vyhovuje.

František Veselý František VeselýZdroj: ŠípU vašich začátků na Slavii byl i děda. Jak na něj vzpomínáte?
Pamatuji si, že tenkrát chodil na moje zápasy dost, když jsme měli v žácích třeba derby se Spartou. Chodil i druhý děda a celá rodina. On byl trochu specifický v tom, že když se nám nedařilo, tak to tolik nesledoval. Ale u úspěchů vždy byl. Fotbal jsme samozřejmě probírali. Vzpomínáme na dědu moc rádi. Má tribunu na Slavii pojmenovanou po sobě, což je skvělé. Zaslouží si to za všechno, co pro klub udělal a co tam odehrál. Pokračujeme v tradici a na fotbal do Edenu chodíme i díky němu, za což jsme rádi. Je škoda, že nevydržel déle.

Současná Slavie vám musí dělat radost…
Když jsem tam byl, hráli jsme spíše spodní příčky. Od té doby se Slavia po příchodu pana Tvrdík a díky penězům od Číňanů vyškrábala nahoru. Je to o penězích, bez nich by Slavia nebyla nahoře. Přivedli dobrý realizační tým. Pro fanoušky je to skvělé, že jsou spolu se Spartou nahoře, derby jsou zajímavá a stadiony plné.


Načítám tabulku ...