Do divize dorostu jste loni šli s cílem se zachránit, což se vám podařilo. Takže spokojenost?
Skončili jsme čtvrtí od konce a s tímto umístěním jsme spokojeni. Zpočátku vyšší soutěž dělala klukům problémy a hodně jsme prohrávali. Ztrátu jsme ale dohnali a zachránili se, což byl náš hlavní cíl.

Mrzely vás některé porážky hodně?
Jak jsem říkal, než jsme si na vyšší soutěž zvykli, hodně jsme prohrávali. Hned první kolo jsme jeli do Příbrami a ta nám do půle dala sedm gólů… To byla hrůza, naštěstí se kluci z toho dokázali otřepat a jejich výkony šly postupně nahoru.

Co vás v sezoně potěšilo?
Záchrana nebyla jednoduchá, naše divizní skupina má vysokou úroveň, protože tam jsou týmy z Plzeňského kraje a z Prahy. Mně ale kluci udělali radost svými výkony a výsledky s konkurenty z jihu Čech, protože jak Tábor, tak Písek mají s mládežnickou kopanou daleko větší zkušenosti než Třeboň, která před deseti lety mládež vůbec neměla.

Co dojíždění k zápasům?
Pro naše kluky to bylo hodně náročné. Většinou se hraje dopoledne, a když se jelo třeba do Plzně, vyjíždí se z Třeboně v šest ráno.

Co spolupráce s Dobrou Vodou, s níž jste v kraji měli společenství?
To už v divizi nejde, spolupráce ale funguje dál, jen kluci z Dobré Vody jsou po dobu dorostu u nás na přestup. Tamním funkcionářům patří velký dík, jinak bychom mužstvo dohromady ani nedali. Stejně vysoko bych chtěl ocenit pochopení funkcionářů v Břilicích, kde hrajeme své domácí zápasy. Je tam nádherné hřiště a my tam můžeme i trénovat. K dispozici tam máme pěknou velkou kabinu, prostě paráda.

Když je řeč o tréninku, jaká je v třeboňském dorostu docházka?
Když jsem do Třeboně přicházel, dozvěděl jsem se, že kluků na trénink chodilo třeba jen pět. To se změnilo, teď trénujeme i v třiceti lidech. Sice i proto, že divizi dorostu hrají dva týmy, starší a mladší, ale i tak je třicet lidí hodně.

Z dorostu by měli přecházet hráči do prvního mužstva. Funguje to tak i v Třeboni?
S tím, že bychom měli vychovávat hráče pro áčko, jsme do divize šli. Byl to jeden z hlavních argumentů, proč vedení klubu na možnost jít do divize z devátého místa v kraji kývlo. Do áčka přechází nadějný Schneider, ten by se měl prosadit. Dalším je Ondra Michal, i z něj by mohl být dobrý fotbalista. Záleží také na nich, na jejich přístupu.

Jak jste se nachystali na novou sezonu?
Nic jsme nepodcenili, začali jsme trénovat už 8. července a absolvovali jsme i pětidenní soustředění ve Skalné u Chebu, kde rodiče hráčům pobyt uhradili. Za což jim patří velká pochvala. A když už chválím, tak nesmím zapomenout na své dva asistenty, Libora Valentu z Dobré Vody a Vratislava Markese, jehož jsem vedl v Třeboni v té slavné éře, kdy jsme z kraje postupovali až do třetí ligy. Oba odvádějí výbornou práci.

S čím jdete do nové sezony?
Udržet se bude i tentokráte naším hlavním cílem, ale odešli nám jen dva hráči, to by mohla být naše výhoda. Já osobně bych byl rád, kdybychom se motali někde kolem deváté desáté příčky. Čím výš, tím líp.