„Moc jsem si to užil,“ vyprávěl po sobotním přípravném zápase dvou jeho osudových klubů, v němž Viktoria vyhrála na hřišti Petřína 7:0, když pět gólů dala soupeři během úvodní dvacetiminutovky. „Po tom hrozivém začátku jsem se jenom bál, aby to nedopadlo jako minulý týden, kdy Mladá Boleslav někomu nasázela 28 gólů,“ doplnil s úsměvem na rtu.
Když pár minut před koncem střídal, spoluhráči z Petřína se seběhli k postranní čáře, aby vytvořili špalír a zatleskali mu. Mudra dostal dresy obou klubů a naposledy zamával petřínskému publiku, aby sklidil bouřlivé ovace.
play_fill
Jaké bylo loučení? Užil jste si ho?
Bylo hezké, tedy až na ten výsledek. Ale upřímně, to se dalo čekat. Ale co se týká mě, užil jsem si to. Ten konec jsem vůbec nečekal. Říkal jsem si, proč se jdou kluci v 85. minutě napít? Vždyť už bude konec. Dostal jsem i dres od Viktorky, jsem strašně rád.
Dalo by se říct ideální konec kariéry? S postupem do ČFL v kapse?
Tenhle rok na Petříně už byl vlastně nad plán, chtěl jsem skončit, nebo jít do Tlučné. Ale tím, že mě přemluvili a ještě se povedlo vyhrát divizi, tak je to paráda, můžu odejít s čistým svědomím. Krásný den.
Není až symbolické, že rozlučka vyšla právě proti Viktorii Plzeň, odkud jste vylétl do velkého fotbalu?
To je super. Vůbec jsem netušil, že se tenhle přátelák chystá. Myslel jsem si, že to skončí posledním kolem divize v Rokycanech. A pak skončím i já. Že to vyšlo ještě takhle, je skvělé. Za áčko jsem si ve Viktorce nezahrál, možná jeden pohárový zápas. Ale vychovala mě, naučila fotbal, byl jsem tam do jednadvaceti let. Je fajn, že jsem mohl končit takovým zápasem.
Možnost zahrát si vyšší soutěž už vás nelákala?
Přiznám se, že ne. Už jsem třetí ligu hrál. Postup nebyl moment, který rozhodl o tom, že skončím. Skončil bych, i kdybychom byli sedmí nebo poslední. Řekl jsem to klukům na rovinu. Běhat v ČFL s mladými kluky, z béček ligových klubů… To se mi fakt už nechtělo. Mám svoji práci, strašně se těším za klukama do Tlučný, kde jsem začínal. Mám tam kamarády, spoustu známých, trenéry. Slibuji jim to dva roky a teď jsem řekl, ať se stane cokoliv na Petříně, skončím a půjdu.
Už víte, kdy vám s Tlučnou začíná příprava?
Netuším. Furt mi volají, Vošouch (trenér Michal Vašák), jestli už může přestup udělat, ale nikdo mi pořádně neřekl, kdy začínáme. Spíš jsem řešil, v jaké skupině I. B třídy po sestupu budeme. Hlavně, abychom byli v „céčku“ a hráli derby s béčkem Vejprnic, Touškovem…
Nad úplným koncem s fotbalem jste nepřemýšlel?
To ne, určitě ne. Pořád mě to baví a dokud to tak bude, budu hrát. Uvidíme, jak to budu zvládat fyzicky. Je mi čtyřiatřicet a myslím si, že za Tlučnou ještě můžu hrát dlouho, když zdraví vydrží. A taky je to o tom, jak se mi bude chtít běhat (úsměv). Zatím to musím zaklepat, žádné vážnější zranění jsem neměl.
Už jste zmínil civilní zaměstnání, které má blízko vaší přezdívce „Doktor“ odvozené od jména…
Když jsem skončil v Polsku a vracel se domů, říkal jsem si jasně, teď půjdu někam do práce, budu jezdit hrát do Německa a něco si najdu. Objevila se možnost jezdit převozovou sanitkou, šel jsem do toho a hned mě to hrozně chytlo. Přihlásil jsem se na kurs řidiče záchranné služby, který trval rok. Od začátku června už jezdím na Plzni-městě se záchrankou a jsem strašně spokojený. Lákalo mě to, asi jsem potřeboval nějaký adrenalin. Z fotbalu jsem na tlak zvyklý, teď jsem skočil do ještě většího v nové práci (úsměv). Ale asi to potřebuji.
Jaké to je pro profesionálního fotbalistu po kariéře naskočit do běžného života?
Je to složité pro ty, kteří si nevydělají na celý život po sportovní kariéře. Spousta kluků nemá vzdělání, ale zůstává u fotbalu. Já o trenéřině vůbec neuvažoval, ani o jiné roli okolo fotbalu. Rád budu hrát, ale abych se montoval do trénování, to vůbec. Věděl jsem, že až skončím, otočím se o 180 stupňů do jiného oboru. Žijeme jednou, chci se věnovat něčemu jinému, zkusit si to. Proto záchranka.
A na ČFL budete jen chodit fandit?
Budu, těším se. Ale když to půjde. Jestli se bude hrát soboty 10.15, tak vím, že v Tlučné se hraje ve stejný čas. Ale když to vyjde, určitě přijedu. Jsem zvědavý, jak se s tím kluci popasují. Bude to těžké.
